Jsou slova a myšlenky, které se rozptýlí dříve, než umyjete hrnek od kafe. Ale jsou i takové, jejichž poselství zůstane platné i poté, co se vojenské pevnosti obrátí v prach. Právě takové nabídlo představení Čapek, s nímž v úterý 9. dubna k nám přijelo Vršovické divadlo Mana. V solidně zaplněném sále Městského divadla v Prostějově se už přes šest let uváděná hra dočkala nejen pochopení, ale i patřičného uznání v podobě dlouhého potlesku.
Karel Čapek je všeobecně známý jako spisovatel. Výrazně méně lidí tuší, že jeho vlastní životní osudy byly podobně dojemné i dramatické jako příběhy z jeho knih. Neobyčejně citlivý a bystrý pozorovatel miloval lidi i život. Ten jeho vlastní mu však komplikovala zrádná Bechtěrevova nemoc, kvůli níž jeho rodiče a ve finále také on sám usoudil, že normální, rodinný život není nic pro něj. Jelikož však překypoval energií, stal se z něj nejen skvělý autor, ale i významný společenský aktér, jenž ze všech sil bojoval za demokracii a toleranci vůči druhým. Navzdory podlomenému zdraví tak činil i v dobách, kdy se proti němu obrátila podstatná část veřejnosti. Inscenace Čapek pěkně ukázala, že to „schytával“ jak od fanatických obdivovatelů „síly“ nacistického Německa, tak i podobně zaslepených zastánců komunistického „ráje“.
