Už je to sto let, co zemřel Jiří Wolker. A nic v Prostějově se pak nezměnilo, jen srdcí několik se zachvělo v rose, jak k ránu květiny. Jenže zatímco básník byl smrtelný, poezie je živá. Pokud se ovšem poezií myslí kombinace nekonformního myšlení, hravosti, originality, jiskrné inteligence spojené s porozuměním světu i lidem. To vše namixované s notnou dávkou hereckého talentu nabídl letošní 67. ročník soutěžní přehlídky Wolkrův Prostějov v míře opravdu vrchovaté. Uplynulou sobotu 15. června pětidenní festival definitivně skončil závěrečným večerem v Duze. 

 

Pokud by si někdo myslel, že přednes textu dnes už nikoho nezajímá, tak by se šeredně mýlil. Má totiž hodně společného s herectvím, k němuž má blízko spousta mladých. „Letošní ročník nad jiné vynikal vysokou kvalitou zúčastněných. Porota se rozhodla udělit nevídaných 34 cen, jen v nejmladší kategorii bylo oceněno sedm laureátů!“ upozornil režisér a moderátor závěrečného večera Vít Roleček.

Z výše uvedeného vyplývá, že přednes se u mladých těší možná až překvapivé oblibě a berou ho opravdu vážně. Vše tak nasvědčuje tomu, že Wolkrův Prostějov má před sebou parádní budoucnost. Jeho sobotní závěrečný večer, který tradičně přinesl to nejlepší na konec, dal připomenout výročí úmrtí člověka, po němž je přehlídka pojmenována. Vše ovšem bylo i tentokrát pojato s patřičným nadhledem. Už jen mladé dívky v černém vítající příchozí soucitným „Jsme s vámi“, dávaly tušit, že buď tady něco nehraje, nebo si tu naopak někdo hraje.

Během závěrečného večera komponovaného do formy tryzny se na Jiřího „Wolkráka“ vzpomínalo jako na někoho, kdo dokázal rozesmát i v těch nejtěžších chvílích. Došlo pochopitelně i na nostalgii. „Moje první vzpomínka na Wolkrův Prostějov se datuje do roku 1971. Tehdy jsem studovala obchodku a tu školu jsem nenáviděla. Ostatně propadala jsem ze tří předmětů, co se však češtiny a přednesu týče, tak tam mi to šlo. Probojovala jsem se tehdy až do finále Wolkrova Prostějova, kde jsem se potkala třeba s Valérií Zawadskou či Taťjanou Medveckou. Zbytek života jsem strávila prací v kultuře, kterou jsem milovala,“ zavzpomínala dlouholetá organizátorka Wolkrova Prostějova Alice Gregušová, která byla jednou z předávajících. Mezi ty další patřila také například Martina Drmolová z pořádajícího Kulturního klubu Duha či náměstkyně prostějovského primátora Milada Sokolová.

Přestože letošní Wolkrák definitivně skončil, je více než pravděpodobné, že příští rok opět vstane z mrtvých…