Emeritní ředitel Městské knihovny Prostějov Miloš Kvapil se opět vrátil do místa svého působení. Ve zdejším podkrovním sále představil ve středu 11. prosince 2024 svoji jedenáctou básnickou sbírku Zvony osudu.
Knihovník, básník a royalista, ale také milovník potulek po krajině bez ohledu na nadmořskou výšku. Milovník hudby a literatury žijící v Moravské Třebové, ale pevně svázaný s Prostějovem, kam se rád vrací. To vše je Miloš Kvapil, který v roce 2002 také debutoval básnickou sbírkou Eukleidovská Seč klásků lásky.
Křest jeho zatím poslední sbírky Zvony osudu moderoval současný ředitel Městské knihovny Aleš Procházka. Miloš Kvapil si připravil úvodní entrée, v němž se zaměřil na to, co je spojuje. Jejich křestní jména končí netypicky na souhlásku š, oba jsou absolventy prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkera, oba studovali v Praze, oba se rádi vracejí do Anglie na známá Bosworthská pole, kde zahynul král Richard III., oba stáli či stojí v čele knihovny. Na setkání se následně četly ukázky básní a zazněly i různé vzpomínky. Během křtu si zájemci mohli knihu zakoupit a nechat podepsat autorem.
Samotná publikace obsahuje 23 básnických textů a vyšla v olomouckém nakladatelství Hana Dziková – CULTUM. „Spojující nití autorovy poslední sbírky je koloběh času. Najdeme zde vzpomínky na jeho příbuzné a přátele, kteří již nejsou mezi námi a kterých si vážil, dále jeho úvahy, cesty, noční vzpomínky i přemýšlení, kapličky, kostely a katedrály, olivy, Římany, barokní slavnosti v Tyrolích, antické Řecko s významnými filozofy, toskánskou pouť i barevné hory,“ přiblížila prostějovská historička a kronikářka Hana Bartková. Ani jedenáctou básnickou sbírkou Miloš Kvapil dle svých slov s psaním rozhodně nekončí. „Myslel jsem, že nápady už vyschly, ale objevily se další, takže z nich snad jednou opět vznikne knížka,“ uzavřel samotný autor.
