Slyšeli jste někdy o muži, který jako malý chtěl být Bohem, ale jelikož mu to nevyšlo, stal se řidičem autobusu? Víte, proč nikdy neotvíral dveře nikomu, kdo na zastávku dorazil třeba jen o pár vteřin později? A napadlo by vás, proč nakonec tuto zásadu porušil? Pokud neznáte kloudnou odpověď ani na jednu z těchto nepochybně zajímavých otázek, pak jste v průběhu uplynulého týdne prošvihli letošní 64. ročník Wolkrova Prostějova. A to je určitě škoda.
Ani letos nebylo naše město ochuzeno o příval energie mladých a nekonformních lidí, kteří sem každoročně přijíždějí na festival poezie a divadla Wolkrův Prostějov. I tentokrát se kvůli covidu nemohl uskutečnit v tradičním červnovém termínu, ale patřily mu první zářijové dny.
Vše vyvrcholilo uplynulou sobotu 4. září, kdy závěrečný večer festivalu opět nabídl výběr z toho nejlepšího, co předchozí čtyři dny plné různobarevných slov, vět, myšlenek a pocitů přinesly. Stejně jako loni i tentokrát se vše z tradičně vydýchaného sálu KK Duha přesunulo do ulic, přesněji do parku. Nedaleké Smetanovy sady se pro tuto speciální příležitost proměnily v „temný les obývaný podivnými bytostmi, jimž někteří říkají recitátoři“
Všichni přítomní se průvodem vydali za trojicí muzikantů, když iluzi lesa cestou vytvářel sbor vydávající vskutku neotřelé zvuky. K vidění a slyšení byly pozoruhodné výkony vyprávějící příběhy fantazie, lásek, radosti, smutku či selhání, které bychom možná mohli prožít i my, kdyby nám byl dán dostatek odvahy či nepřízně osudu.
Po několika výstupech pak všichni dorazili na zahrádku Národního domu, kde byli postupně vyhlášeni nositelé cen poroty a jmenováni laureáti letošního Wolkrova Prostějova ve třech věkových kategoriích. Tomu všemu předcházelo ocenění „dobré duše“ světa uměleckého přednesu, kterou nepochybně je Ivan Němec. Právě on od roku 1973 nesčetněkrát zasedal v porotě Wolkrova Prostějova. Zároveň coby pedagog vychoval plejádu schopných následovníků patřících nyní mezi tahouny této celostátní přehlídky. „Do Prostějova jsem jezdil dlouho a rád. Stejně tak jsem se vždy s velkým zadostiučiněním díval na celou řadu uznávaných herců či kantorů, kteří právě tady začínali jako recitátoři. Jediné, co bych nyní chtěl, je poděkovat všem, kteří se přednesu věnují. Doufám, že za to budou odměněni stejnou radostí, jako jsme byli my,“ prohlásil brněnský rodák, který od přítomných sklidil opravdu bouřlivý potlesk, jenž by mu mnohé současné divadelní a filmové hvězdy mohly jen závidět. Ostatně ten patřil i jednotlivým oceněným recitátorům a divadelníkům, jimž ceny předávala přítomná náměstkyně prostějovského primátora odpovědná za kulturu Milada Sokolová spolu s porotkyní Emou Zámečníkovou. „Všem recitátorům, kteří mají pocit, že od nás dostali výprask, bych ráda vzkázala, ať se nenechají odradit, ať dál dělají přednes a až se oklepou, ať si zkusí uvědomit, co jsme jim říkali a vyjdou z toho. Těm, kterým se to povedlo a mají radost, blahopřeji a přeji jim, ať se jim to děje častěji,“ vyjádřila se Zámečníková.
Wolkrův Prostějov by se do Prostějova měl vrátit opět za rok. „A my stejně jako loni doufáme, že už to konečně bude opět v červnu,“ přeje si Martina Drmolová z KK Duha, který ve spolupráci s agenturou Nipos Artama akci tradičně pořádal.
LAUREÁTI 64. ROČNÍKU WOLKROVA PROSTĚJOVA
1. kategorie
Luisa Marie Marešová Agatha Christie: úryvek z Vlastního životopisu
Anna Opartyová Eberhardt Hauptbahnhof: Furiant odvážné školačky
2. kategorie
Ester Gracerová Ivan Wernisch: Čaroděj
Daniel Klouda Ephraim Kishon: Říkejte mi Kaminský
Noemi Fritzová Z. Gippiusová, D. Merežkovskij: Obrazy z porevolučního Ruska
Nicole Haismanová A. P. Čechov: Život v otázkách a zvolání
3. kategorie
Denisa Švandová Jhumpa Lahiriová: Dočasná záležitost
Gabriela Zelená Sittová Etgar Keret: Příběh o řidiči autobusu, který se chtěl stát Bohem
František Kaska Slawomir Mrožek: Zločin a trest
Divadla poezie:
Cena poroty: V.E.M. 3 rohlíky, Karviná
Cena Jana Roubala: Hana Voříšková
https://www.vecernikpv.cz/kultura/6778-k-predavani-cen-wolkrova-prostejova-doslo-na-zahradce-narodniho-domu#sigProId3b8b0aaf98
