Talentovaná spisovatelka s těžkým osudem. To byla Žofie Hekelová, která se 11. listopadu 1920 narodila v Konici v dnešní Husově ulici. U příležitosti kulatého výročí jejího narození byl vydán sborník, který připomíná její životní osudy i literární tvorbu. Z ní vyčnívají dva romány, ceněný je zejména baladický Aigen zachycující prostředí tyrolských sedláků.
Žofii Hekelovou po letech znovu „objevil“ olomoucký literární vědec František Všetička, který se již několik let zabývá její tvorbou. „Právě on se stal editorem sborníku Spisovatelka Žofie Hekelová, ke stému výročí narození moravské autorky (1920-1993). Vydalo jej nakladatelství Hana Dziková - CULTUM v Olomouci ve spolupráci s vydavatelem Martinem Hekelem,“ upozornila nás prostějovská historička Hana Bartková.
Dle Všetičky spisovatelku nejlépe vystihuje sousloví krásná tvrdost. „Na začátku svého prvního románu Aigen autorka charakterizuje stěžejní postavy slovy, že Tereza a Jan, ti oba měli otcovu tvář, tvrdé aigenovské rysy. Přestože měla být ona tvrdost pouze výrazem silné vůle, tak působila na každého mile. Krásná tvrdost. Oba autorčiny romány ukazují, že cosi z té krásné tvrdosti bylo i v ní,“ shrnul František Všetička.
Sborník zároveň přibližuje nelehké životní osudy této neobyčejně silné ženy a spisovatelky. Jeho součástí jsou ukázky z dosud nepublikované autorčiny tvorby. Najdeme zde i ohlasy na román Aigen z dobového tisku. Kromě toho jsou v něm uveřejněny také ukázky z dopisů od řady kulturních osobností té doby. „Nejrozsáhlejší korespondenci vedl se Žofií Hekelovou spisovatel František Kožík. Měl ji velmi rád, byla součástí jeho života a pokládal ji ‚za takovou naši malou Boženu Němcovou‘,“ upozornila Hana Bartková. Uvedený sborník by měl být splacením dluhu, který vůči této naší krajance a spisovatelce máme. „Patří totiž k těm autorům, kteří by neměli být zapomenuti,“ zůstává přesvědčena Hana Bartková.
Život a dílo Žofie Hekelové
Žofie Hekelová se narodila v Konici, kde prožila šťastné dětství, do něhož však osudově zasáhly důsledky hospodářské krize. Její rodina musela prodat dům a odstěhovat se do Vlčic, kde si pronajala dům a provozovala obchod.
„Provdala se za správce mohelnického muzea Františka Hekeleho. Plná nadějí vstoupila v roce 1945 do komunistické strany. V roce 1951 z ní však vystoupila na protest proti uvěznění spisovatele a literárního přítele Václava Renče. Následně byla propuštěna z funkce ekonomky v papírně a zařazena na manuální práci do nádvorní čety. Až koncem padesátých let se mohla vrátit ke své profesi. Byla však často překládána z místa na místo. Pracovala například jako účetní v cihelně či jako ekonomka v JZD Zábřeh. Po odchodu do důchodu se usadila v Lechovicích, kde 20. července 1993 zemřela. Je pohřbena na pavlovském hřbitově,“ nastínila základní životní peripetie Žofie Hekelové prostějovská historička a publicistka Hana Bartková.
Z nucených prací vytěžila námět pro ceněný román
Psát začala už v době okupace. „Jejím literárním debutem byla v roce 1943 rozhlasová hra Bloudění. V roce 1944 jí vyšel román Aigen. Jedná se o baladický a psychologický příběh o sedlácích z tyrolského prostředí. Námět čerpala z nucených prací v tyrolských Alpách. Tato skutečnost však musela být v knize utajena. Na obálce bylo proto uvedeno, že čerpala z tamního lázeňského pobytu,“ popsala Bartková.
Druhý román se jmenuje Obyčejné děvče. „Zachycuje nesourodou rodinu, v níž dospívá dívka výrazně poznamenaná tímto prostředím. Spisovatelka v knize uplatnila i některé autobiografické prvky, například prázdninový prodej mucholapek, aby měla na školné. Posledním publikovaným dílem byla povídka Prověrka uveřejněná v roce 1958 v brněnském časopise Host do domu,“ uzavřela Hana Bartková.
