Středeční večer v divadle patřil Pražskému komornímu baletu

Nejslavnější dílo Karla Jaromíra Erbena je bezesporu Kytice. Jevištní podoba sbírky balad se zájmu diváků těší dlouhodobě a řada divadel toto představení ráda opakuje. Méně často se ale dílo objevuje jako baletní zpracování, čehož se chopil Pražský komorní balet. Scénář a choreografie pocházejí z dílny Petra Zusky, hudbu zkomponoval Ondřej Brousek. Zatímco v divadelních představeních se autoři obvykle zaměřují na jednotlivé balady, zde šel autor jiným směrem. Ve středu se představení, jež získalo řadu ocenění, dočkalo i prostějovské publikum v náhradním termínu a v zaplněném sále divadla nešetřilo ovacemi.

Plný sál Městského divadla v Prostějově se konečně dočkal baletního představení Kytice. „Za Městské divadlo v Prostějově máme velkou radost, že jsme po dlouhé době mohli přivítat Pražský komorní balet, protože už tomu bude přibližně pět let, kdy tady byl naposledy. Termín představení se bohužel vinou všech různých opatření musel třikrát přeložit,“ prozradila úvodem ředitelka Městského divadla Jana Maršálková.

Autor Petr Zuska, jenž za dílo získal ocenění Balet 2019 za nejlepší choreografii, nešel baladu po baladě, ale hlavní téma hledal v propojení všech básní, jimiž se inspiroval volně. Hlavní myšlenkou celé hry tak byla dějová linie tvořící hřích, trest a následné vykoupení.

Části jednotlivých balad diváci najdou, ale nad nimi ční ještě další dva příběhy. Rezonuje tak téma polarity světa, tedy opačné a doplňující se atributy mužské a ženské, bílé a černé, duchovní a světské, zrození a zánik. Lidský život je připodobňován k cestě lemované stromem života a dřevěným křížem. Inscenace pracuje se dvěma scénickými objekty, které se odrážejí v kostýmech postav v bravurním podání Aleše Krátkého a Lindy Svidró. Na bílé sukni Života je náznak větve bez listí, na černém trikotu Smrti prosvítá kříž, za čímž stojí kostýmní práce Pavla Knolleho.

Řada abonentů si pochvalovala také hudbu, kterou složil Ondřej Brousek. „Sama musím přiznat, že jsem pro sebe nově objevila Ondřeje Brouska jako skladatele symfonické hudby, která v tomto díle zaslouží nefalšovaný obdiv,“ uvedla ředitelka.

Druhou účinkující dvojicí je „žena“ a „muž“, tedy opět dva protichůdné póly. V rolích těchto postav se divákům předvedli Tereza Hloušková a Nikita Korotkov. Svou úlohu v příběhu pak má i kojenec v zavinovačce. V prvním jednání před přestávkou je žena v pozici opuštěné a čekající, ve druhém jednání je pak ve velmi podobné pozici muž. Prostředí rodinného života pak dokresluje stůl se dvěma židlemi měnící se během představení na kolébku, manželskou postel či třeba oltář.

Pozorný divák v představení nalezl různé balady, jako jsou například Kytice, Svatební košile, Vodník či Polednice. Svou podstatnou roli tu sehráli i „ti druzí“, jak stojí v  programu, kteří svým vynikajícím výkonem dokreslovali dramatické scény, závěr příběhu patřil dětem. Konkrétně Anně Zuskové a Antonínu Barborovi, což se dá označit jako odkaz na nový život, který vznikl, zatímco další postupně zanikl. Dílo tak bylo zakončeno nadějí, že konec je novým začátkem.

Velmi brilantně propracované dílo s nádhernými kostýmy a úžasnými výkony jednotlivých aktérů diváky zaujalo a podpořilo je dlouhým a hlasitým potleskem. „Opravdu vynikající dílo, které jsem podle pozitivních hodnocení očekávala. Musím přiznat, že mě překvapilo. To propojení různých básní do jednoho celku, kde vystupuje žena s mužem a život se smrtí, se opravdu zdařilo,“ prozradila jedna z divaček paní Zdeňka.

„Myslím si, že Pražský komorní balet patří k nejkvalitnějším soudobým souborům moderního tance, a to, co předvedl na jevišti na motivy Erbenovy Kytice, považuji za opravdu mimořádné představení. Mělo obrovskou sílu. I podle závěrečného potlesku věřím, že byli potěšeni všichni naši diváci,“ doplnila ředitelka Jana Maršálková závěrem.