Závěrem léta loňského roku poměrně nečekaně skončil ve funkci ředitele Domova seniorů Prostějov v Nerudově ulici Zdeněk Libíček. Než zřizovatel Olomoucký kraj vypsal výběrové řízení na jeho nástupce, byla touto funkcí dočasně pověřena stávající ředitelka Centra sociálních služeb Helena Vránová. Na konci loňského roku proběhl úspěšně konkurz a k 1. lednu 2022 se ředitelování v „Nerudovce“ ujal šestačtyřicetiletý Marek Němec (na snímku) z Olomouce. Ten do té doby vedl dvě sociální služby v Libině na Šumpersku. Zjišťovali jsme, co nový ředitel Domova seniorů plánuje a jak se vůbec v Prostějově ocitnul...

* V Prostějově jste novou personou, můžete čtenářům přiblížit, kde jste působil před nástupem do funkce v Domově pro seniory?

„Do této doby jsem pracoval v krajské příspěvkové organizaci Sociální služby Libina na Šumpersku, kde jsem osm let působil na pozici ředitele. Vedli jsme tam dvě sociální služby, a to domov pro seniory s kapacitou pětadvaceti uživatelů a domov se zvláštním režimem. V tomto druhém případě se jednalo zhruba o dvojnásobný počet uživatelů.“

* Pro každého člověka je změna zaměstnání velkým životním rozhodnutím. Co u vás hrálo zásadní roli při rozhodování, abyste se přihlásil do výběrového řízení na post ředitele sociálního zařízení v Prostějově?

„Je pravda, že jsem se dlouho rozmýšlel, zda se po osmi letech práce v Libině mám přihlásit do konkurzu a případně pracovat v Prostějově. V Libině jsem byl spokojený, měli jsme tam stabilní tým a myslím si, že za tu dobu jsme tam odvedli kus dobré práce, když se celou organizaci obou služeb podařilo posunout hodně kupředu. Nicméně jsem přemýšlel o tom, zda by nebylo dobré své zkušenosti zúročit ve větší organizaci, kterou Domov pro seniory v Nerudově ulici v Prostějově rozhodně je. Nakonec jsem se rozhodl a přihlášku do výběrového řízení podal. Byla to výzva, a já mám výzvy rád, přijímám je s nadšením.“

* Každodenní dojíždění do práce vám nevadí?

„Samozřejmě jsem zároveň zvažoval další fakta, například ono dojíždění. Jsem rodák z Olomouce a například do Libiny jsem také dojížděl, což bylo sto kilometrů denně. Nebylo to jednoduché. Sem do Prostějova dojíždím samozřejmě také, ale z Olomouce to mám mnohem blíže.“ (úsměv)

 

* Už o tom padla řeč, že „Nerudovka“ je mnohem větší sociální zařízení, než v jakém jste dosud působil. Jaké jsou vůbec kapacity tohoto domova?

„V současné době máme v Nerudově ulici kapacitu 225 uživatelů, ovšem to jen kvůli aktuálně probíhající náročné rekonstrukci budovy. Jinak ji můžeme naplnit až do výše 250 uživatelů.“

* Od 1. ledna 2022 jste oficiálně ředitelem této instituce. Jaké byly začátky, když jste do funkce nastoupil?

„Bylo to velmi hektické, protože se tady na mě všichni těšili a všichni mě chtěli okamžitě vidět a seznámit se se mnou. Takže se v mé kanceláři ‚netrhly‘ dveře. A to zatím pokračuje vlastně dodnes, pořád to nepřestalo. (směje se) Je to ale příjemné, všichni uživatelé včetně členů personálu jsou tady velice milí lidé.“

* Jaké plány se pojí s novým působištěm? Máte nějaké své vlastní vize a bude chtít něco měnit?

„Svoji vizi určitě mám, ostatně jsem ji také musel předkládat u přihlášky do výběrového řízení. Budeme se teď hlavně snažit dokončit se ctí stávající rekonstrukci budovy, která Olomoucký kraj stojí nemalé finanční prostředky. Naším cílem je vybudovat důstojné prostředí pro klienty a věříme, že celou vnitřní rekonstrukci dokončíme v termínu, a to do září 2023. Pak bychom měli přejít do venkovního areálu, který bychom po rekonstrukci chtěli zpřístupnit uživatelům. Dosud není nijak zvlášť využitý, chybí nám tam pergoly, vodní prvky a další věci, které vytvoří krásné prostředí pro naše klienty. Budeme pak také muset rozšířit cílovou skupinu o klienty se zvláštním režimem, protože jak nám tady senioři stárnou, logicky se zhoršuje jejich zdravotní stav. Přibývají nám také klienti s demencí, což samozřejmě musíme řešit. Plánujeme tedy, že tuto skupinu uživatelů se zvláštním režimem tady na ‚Nerudovce‘ budeme mít zařízenou od roku 2024. Musíme samozřejmě k tomu účelu proškolit personál a připravit potřebná oddělení v rámci domova.“

* Už jste se stačil seznámit se vším, co obsahuje aktuální nákladná rekonstrukce domova?

„Ano, aktuálně už máme rekonstruováno 99 z celkových 150 bytových jednotek a zhruba za měsíc dojde k jejich kolaudaci. Končí nám tak pomalu šestá etapa rekonstrukce z devíti. Při rekonstrukci se kompletně mění všechny bytové jednotky. Zlikvidovala se nevyhovující umakartová jádra, udělaly se širší chodby, zvětšily se zárubně dveří, změnilo se celkové vybavení pokojů, provedla se kompletní rekonstrukce elektroinstalace a pokoje se opatřily kompletním sanitárním vybavením včetně nových koupelen. A nutné je zdůraznit, že toto vše je upraveno do bezbariérové podoby pro klienty pohybující se na invalidním vozíčku. Každá bytová jednotka je navíc vybavena systémem přivolání zdravotní sestry klientem a kromě toho mají pokoje moderní LED osvětlení a regulovatelné topení.“

* Vyskytly se při rekonstrukci nějaké problémy či komplikace? 

„Jediné, s čím bojujeme, je fakt, že dvoulůžkové pokoje prostě nijak nenafoukneme, i když se paní projektantka hodně snažila. Pokoje pro dva klienty tedy mají své limity, ale musíme si uvědomit, že jde o pokoje v typické panelákové výstavbě. Naopak jednolůžkové pokoje budou nadstandardně komfortní, včetně zachovaných balkónů.“

* Jsou součástí rekonstrukce i opravy společenských a dalších prostor domova?

„Samozřejmě! Opravovat se budou i společenské místnosti, kanceláře zaměstnanců a pracovny členů dalšího personálu. Chodby dostanou zcela nový háv, bavíme se tedy o celkové a kompletní rekonstrukci domova, na nic nebude zapomenuto. Budova domova se před lety rekonstruovala zvenku, teď je na řadě vnitřek.“

* Stačil jste se seznámit už se všemi zaměstnanci i uživateli domova?

„Za ten měsíc a něco, co jsem tady, jsem stihl být i v karanténě… Všechny klienty jsem tedy ještě nestihl navštívit. Pár pater domova jsem už obešel, ale jelikož na několika odděleních se nám už vyskytlo infekční onemocnění, budu muset další návštěvu uživatelů odložit do doby jejich uzdravení. Určitě to ale doženu!“

* Nakousli jsme onen nešťastný covid-19. Jak velkou komplikací je toto infekční onemocnění pro Domov seniorů v Nerudově ulici?

„Pokud by se nákaza rozšířila ve větším měřítku, znamenalo by to zcela jistě ohrožení celého provozu domova. Od 20. ledna jsme ale kvůli aktuální situaci celé zařízení uzavřeli pro návštěvy, což se samozřejmě neustále snažíme vysvětlovat všem uživatelům. Věřím ale, že ještě nějakou dobu to vydržíme. Nechceme, by se nám tady nákaza ‚rozjela‘, toto opatření jsme navíc provedli na základě doporučení hygienické stanice a praktické lékařky. Jakmile se počet nakažených klientů sníží, určitě opatření zmírníme či zcela zrušíme. Aktuální novinkou je, že už od středy 2. února jsme zavedli alespoň pořadníkový systém jednotlivých návštěv, které jsou realizovány odděleně v přízemí budovy ve speciálních místnostech. Víc nám současná covidová situace nedovoluje.“

* Věříte, že obávaný covid-19 někdy zcela zmizí?

„Věřím, že pandemie a výskyt covidu-19 v našem domově skončí, čemuž napomůže proočkovanost obyvatelstva, klientů a zaměstnanců domova, ale nemyslím si, že virová respirační onemocnění včetně nemoci covid-19 se nebudou v menším měřítku i nadále v populaci vyskytovat. Ovšem v konec pandemie věřím i proto, že tady v domově jsou velice pečliví zaměstnanci a s covidem se potýkají už více než dva roky. Za tu dobu jsme my všichni už natolik ‚vycvičení‘, že dokážeme velice přísně dodržovat veškerá nařízení a pravidla tak, abychom zamezili dalšímu rozšíření nákazy. O tom svědčí fakt, že aktuálně v porovnání s minulými obdobími tady máme jen minimální počet nakažených. A jsem přesvědčen, že to tak vydrží.“

* Jaké zažíváte pocity z práce se seniory? Spousta z nich může pobyt v domově brát jako takovou poslední „adresu“ svého života, což ne každý může psychicky zvládat...

„Je to individuální. Každý senior snáší přechod do kolektivního zařízení zcela jinak. Od toho ale tady jsou zkušení zaměstnanci, kteří se seniory pracují dlouhodobě. Děláme všechno pro to, abychom uživatelům jejich podzim života tady zpříjemnili a aby pro ně byl tvořivý a zajímavý. Musí se tady cítit dobře a těšit se na aktivity, které pro ně připravujeme. Je prostě třeba každého klienta namotivovat a nabídnout mu zajímavý program.“

* Jak je to vlastně s přijímáním nových uživatelů?

„Musíme si uvědomit, že tato sociální služba je velmi drahá. Nejen co se týká provozních nákladů na chod celé budovy, ale také na personál, jeho odbornost, na technické vybavení a podobně. To všechno stojí zřizovatele nemalé peníze. Proto veškerou péči cílíme na ty, kteří to nejvíce potřebují, kdy řešíme jejich nepříznivou sociální situaci. Aktuálně tak nabíráme převážně klienty, kteří už akutně potřebují péči jiné osoby a jsou na ní životně závislí. Neřešíme tedy bytovou situaci seniorů. Přijímáme seniory, kteří již nemohou být sami v domácím prostředí, a to ani s podporou terénních sociálních služeb nebo rodiny.“

* Řekněte, jak se spolupracuje se zřizovatelem tohoto zařízení, jímž je Olomoucký kraj?

„Upřímně musím říct, jsem rád, že máme tak silného zřizovatele. Velice intenzivně spolupracujeme s odborem sociálních věcí a samozřejmě i s vedením Olomouckého kraje. Ta spolupráce je skutečně velice úzká a sám první náměstek hejtmana pro sociální záležitosti Mgr. Ivo Slavotínek k nám často dochází. Jednak společně kontrolujeme průběh rekonstrukce, pan první náměstek se ale zároveň zajímá o sociální problematiku a celkový chod domova. Také Mgr. Zbyněk Vočka a ostatní zaměstnanci ze sociálního odboru krajského úřadu nám velmi pomáhali obzvláště v covidovém období např. se zajištěním ochranných pomůcek a s koordinací dodávek vakcín nebo s naplňováním aktuálních vládních nařízení. Kraj nám také výrazně pomohl v těžké personální krizi během nákazy, kdy nám zprostředkoval pomoc studentů. Nemůžu tedy jinak než našeho zřizovatele pochválit ve všech směrech.“

* Řídíte se při své práci nějakým životním krédem?

„Ano, a snažím se ho přenést i zaměstnancům. Říkám jim, aby se k lidem chovali tak, jak by oni sami chtěli, aby se k nim chovali ostatní. A aby se při práci neřídili jen vyhláškami a nařízeními, ale aby při tom používali také selský rozum a lidský přístup.“

 

MAREK NĚMEC

* narodil se 7. března 1975 v Olomouci

* vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Pardubicích

* následně absolvoval v Olomouci pomaturitní kvalifikační studium, kde složil v pořadí již druhou maturitní zkoušku, tentokrát v oboru sociálně právní činnosti

* v roce 2003 absolvoval Pedagogickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci, obor Speciální pedagogika pro výchovné pracovníky

* v letech 2007 až 2010 studoval ještě na téže fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, tentokrát obor Speciálně pedagogická andragogika

* od roku 1998 do roku 2006 pracoval na Úřadu práce v Olomouci na odboru zprostředkování zaměstnání, kde vedl oddělení pro uchazeče se zdravotním omezením a následně na trhu práce, kde na oddělení ESF připravoval projekty zaměřené na zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním

* v následujících dvou letech byl vedoucím Centra prevence a vzdělávání v P-centru Olomouc, kde vedl Sociálně aktivizační službu pro rodiny s psychosociálně ohroženými dětmi

* během dalších dvou let působil jako regionální metodik pro diagnostiku na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze

* v letech 2011 až 2013 byl zaměstnán na Krajském úřadě Olomouckého kraje jako inspektor kvality sociálních služeb

* od roku 2013 do 31. prosince 2021 byl na Šumpersku ředitelem příspěvkové organizace Sociální služby Libina se zaměřením na poskytování pobytových sociálních služeb domova pro seniory a domova se zvláštním režimem

* od 1. ledna 2022 je ředitelem Domova seniorů v Nerudově ulici v Prostějově

zajímavost: dříve dojížděl do práce 100 kilometrů denně, nyní to má z Olomouce mnohem blíže