Láska k jídlu je věčná. Možná se jedná o jedinou náklonnost, která časem neuvadá, ale naopak stále nabírá na síle. Zamysleli jste se však někdy, na čem si pochutnávali naši předci? Zatoužili jste něco z toho vyzkoušet? Díky Žanetě Kleinové (na snímku) máte možnost. Bývalá zdravotní sestřička během rodičovské dovolené začala na svém blogu www.sladkavanilka.cz zveřejňovat dobrůtky upečené dle dávných receptů. Mnohé z nich nalezla v zápisníku své praprababičky a její sestry, které sloužily v kuchyni na zámku v Čechách pod Kosířem, kde vařily pro posledního majitele panství z rodu Silva-Tarouců Františka Arnošta. Výsledky její práce můžete po mnoha letech na zámku opět ochutnat, a to během akcí, které se tam konají. 

 

* Jak se zrodila vaše myšlenka? A jaký to byl pocit, když jste knihu receptů objevila?

„Knihu zdědila moje babička a já ji poprvé viděla asi před osmi lety. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bude impulsem pro vytvoření blogu. Brala jsem ji stejně, jako když se dívám na staré fotky nebo pohlednice.“

* Jaká tedy byla její cesta, než doputovala až k vám?

„Originální zápisník dodnes vlastní babička, pro kterou je to památka na její rodinu. Ke mně se dostal jen v naskenované podobě, abych z něj mohla tvořit recepty na blog.“

* Ve kterých letech vlastně vaše praprababička na zámku působila?

„Moje praprababička a její sestra, která byla hlavní kuchařka a psala si právě tento zápisník, pekly a vařily na zámku zhruba v letech 1905 až 1940.

* S malířem Josefem Mánesem, který na zámku působil, se tedy setkat nemohla…

„Bohužel ne. Josef Mánes zemřel v roce 1871 a moje praprababička se narodila až 1880. Její sestra, která si vedla zápisník, byla ještě o šest let mladší. Na zámku začaly sloužit kolem roku 1900. V té době se moje praprababička seznámila se svým manželem, jenž sloužil na zámku jako panský sluha hraběte Josefa II.“

* Jak to tehdy vypadalo přímo v zámecké kuchyni?

„To se dodnes přesně neví, protože kuchyně byla zničena a dochovalo se toho málo. Máme jen pár fotografií z okolí zámku a snad jen jedinou fotografii interiéru. Je to jedna z místností, která se nerekonstruovala na zámku do dřívější podoby. Vím jen z vyprávění, kde se její prostor nacházel a že sloužící bydleli hned vedle zámku.“

* Mohla byste popsat, jak vaše rodinná kuchařka vypadá?

„Dalo by se říct, že je to spíše zápisník s recepty, na kterém je vidět jeho stáří. Je ve tvrdých deskách a některé stránky vypadávají z vazby, jsou zažloutlé. Je patrné, že zápisník byl hodně používaný právě v době, kdy moji předci podle něj pekli na zámku. Je celý psaný ručně a krasopisně tak, jak se v té době běžně psalo. Ke konci knihy jsou recepty zapsány někým jiným, nejspíše mojí praprababičkou.“

* Pekla jste už předtím, než jste knihu objevila?

„Měla jsem tehdy za sebou první pokusy. S pečením jsem začala, když se narodila dcera. Asi za tři roky nato se ke mně dostal zápisník, ke kterému jsem měla respekt. Troufla jsem si z něj něco upéct až za další dva roky.“ (směje se)

* Co obsahuje za laskominy?

„Najdete v něm převážně sladké recepty, které se pekly a vařily. Jedná se hlavně o moučníky, které si vychutnávali ke snídani nebo po hlavním jídle. Pekly se hlavně dorty, řezy a čajové cukroví. Nejspíše byl oblíbený i pudink, lívance, nákypy nebo koblížky.“

* Co jste podle této kuchařky uvařila jako první?

„Zámecké koláče. A protože nám zachutnaly, zveřejnila jsem je i na blogu. Celkem je v zápisníku přes tři sta receptů, které jsou spíše psané v poznámkách. U některých dokonce chybí postup, takže je o to složitější podle nich péct.“

* Jaké na to byly reakce?

„První zveřejněný recept na zámecké koláče měl velký úspěch, s přihlédnutím na to, že návštěvnost blogu ještě nebyla tak velká.“

* Jak se liší suroviny, které jsou dostupné nyní a z nichž vařila vaše prababička?

„V dnešní době, už není problém sehnat všechny ingredience. Jen nevím, kde bych pořídila takový karmín, který se používal na obarvení těsta. Na tehdejší dobu byly použity drahé suroviny, které se běžnému obyvateli v Čechách pod Kosířem nedostaly.“

* V čem dalším se liší způsob přípravy jídel tehdy a nyní?

„V prvé řadě se peklo v peci, takže se nedočtete o teplotě, při které máte dát koláče do trouby. Na smažení se používalo máslo a sádlo. Rozdíl vidím i v množství použitých surovin. Peklo se pro více osob. Nešetřilo se vejci, cukrem ani máslem. V dnešní době je to trochu problém.“

* Kolik receptů z knihy jste už vyzkoušela? A podle jakého klíče jste si vybírala ty, do jejichž přípravy se pustíte?

„Zatím jsem vyzkoušela asi čtyři desítky receptů. Ty sloužily jako poznámky a tak je obtížnější podle nich péct. Zbývá jich tedy opravdu mnoho, a ne všechny budu moct oživit. Vybírala jsem si recepty, které byly dobře popsány a byly mi známé. Pod názvem receptu Vánočka si každý dovede představit, co bude výsledkem, ale co si má člověk vybavit, když slyší název Kraple nebo Pofezzný? (úsměv) Občas tedy musím nejdříve zjistit, jak by měl výsledek vypadat.“

* Který z receptů si oblíbila vaše rodina?

„Moc nám chutnaly ořechové čtverečky, které jsem poprvé pekla na zámeckou akci v Čechách pod Kosířem. Nakonec jsem recept zveřejnila na blogu a zdá se, že si je lidé také oblíbili.“

* Jaký je vztah vaší maminky případně babičky k pečení. Zkoušely i ony něco z této knihy?

„Myslím, že ze zápisníku nikdo z rodiny nic nepekl. Když se babička dozvěděla, že zkouším péct podle těchto receptů, tak moc nevěřila, že se podle toho dá péct.“

* Jste vystudovaná zdravotní sestra, nicméně v současné době provozujete blog www.sladkavanilka.cz, na němž lidé mohou objevit právě recepty vaší prababičky. Kdy a proč jste se rozhodla tento blog založit?

„Právě je to šest let od prvního zveřejněného receptu na blogu a za tu dobu na něm vyšlo přes sto šedesát receptů. Recepty od babiček jsem měla sepsané všude možně, a navíc se ke mně dostal onen zámecký zápisník. Měla jsem touhu podělit se s ostatními o rodinné recepty, které nám chutnají, a také o sto let staré recepty, které se pekly pro vyšší vrstvu.“

* Kdo vám s přípravou blogu pomáhá?

„Blog je naše společná práce s manželem. Je to odraz, co nás baví a naplňuje. Já peču, chystám k focení a sepisuju recepty. Manžel uplatňuje svého koníčka a recepty mi fotí a stará se o blog po grafické stránce. Je to zároveň můj velký kritik.“ (smích)

* Je možné se tím živit?

„Před třemi lety jsem stála na rozcestí, co dál. Přidávala jsem recepty na blog a kromě dobrého pocitu jsem nic neměla. Mohla jsem se vydat cestou, kdy na blogu budu mít spoustu reklam a statisíce čtenářů. Já jsem se vydala méně pohodlnou cestou a založili jsme e-shop, který je propojený s blogem. Když nabízím věc, tak musím být přesvědčená, že funguje a sama ji i používám.“

* Na blogu se objevují pouze recepty od vaší praprababičky nebo i nějaké jiné?

„Kromě receptů ze zámecké kuchařky najdete na blogu naše rodinné recepty, které mám od babiček a tet. Inspiraci hledám i na zahraničních stránkách a baví mě si recepty upravovat i kombinovat. Ráda procházím staré kuchařky, takže na blogu jsou také recepty staré třeba osmdesát roků.“

* Jaké s ním máte další plány?

„Po šesti letech jsme nedávno změnili vzhled blogu a myslím, že mu to prospělo. Chtěla bych staré recepty postupně přefotit a zveřejnit více receptů ze zápisníku. Pro tento rok bychom chtěli nejlepší recepty předělat do tištěné podoby, ale kuchařka to nebude.“

* Pocházíte z Olomouce. Kdy jste poprvé navštívila zámek v Čechách pod Kosířem?

„Moje babička pochází z Drahanovic a za rodinou jsme jezdili i do Čech pod Kosířem, kde bydlela moje prababička. Jako dítě jsem si často hrála v zámeckém parku a měla jsem to tam moc ráda. Tím, že interiér zámku nebyl dlouho přístupný, tak jsem znala jen park a okolí. Když jsem přede dvěma roky šla na prohlídku zámku, tak mi přišlo, že tam jsem poprvé. Interiér byl opraven do původní podoby a o to víc jsem si prohlídku užívala.“

* S rodinou nyní žijete na Vysočině, jak často se dostanete na Prostějovsko?

„Už tak často na Hanou nejezdím. Alespoň dvakrát za rok navštívím rodinu, která stále na Prostějovsku bydlí. Párkrát jsem byla pozvána panem kastelánem na zámeckou akci, kde jsem měla možnost péct ze zápisníku.“

* Chtěla byste se coby vystudovaná zdravotní sestra vrátit do zdravotnictví? A proč?

„Ve zdravotnictví jsem pracovala hned po škole dva a půl roku, byla to práce náročná a nedoceněná. Než vznikl blog, tak jsem byla přesvědčena, že se do zdravotnictví vrátím. Jenže s přicházejícími dětmi a mořem času jsem začala přemýšlet, co mě baví. Neuměla jsem si představit skloubit práci ve zdravotnictví a starost o tři děti. Nakonec jsem ráda, že zatím můžu dělat to, co mě baví a naplňuje. Beru to tak, že do zdravotnictví se můžu vrátit vždy, ale příležitostí něco vytvořit moc mít nebudu.“

 

ŽANETA KLEINOVÁ

* narodila se 5. července 1989 v Olomouci

* v letech 2005 až 2009 vystudovala střední zdravotnickou školu

* po maturitě nastoupila do Úrazové nemocnice v Brně, kde pracovala do roku 2012

* po rodičovské dovolené do současnosti píše blog a provozuje e-shop sladkavanilka.cz 

* s manželem Jaromírem (34) vychovává dceru Zuzanu (9) a syny Matěje (6) a Vendelína (4)

* mezi její koníčky patří pečení, chov koz, procházky v přírodě a sbírá staré kuchařky

zajímavost: když začala žít se svým manželem, uměla upéct pouze bábovku! Právě on ji naučil vařit a ona se v tom postupem času hodně zdokonalila, nyní doma peče velmi často