Jízda Prostějova sezónou ještě nekončí. V úterý Jestřábi vyřadili Litoměřice. A poprvé od roku 2003 – tedy v době, kdy byly nejmladšímu hráči Jestřábů tři roky, se Prostějov dostane do semifinále 1. ligy. Hrdinů měla dosavadní sezóna i tato jedna série mnoho. Jedním z nich byl bezesporu Jiří Klimíček. Dlouho obrážel evropská kluziště a pro české fanoušky tak mohl být malou neznámou. V sezóně se ale uvedl skvěle: o parník vyhrál bodování prostějovských obránců, v produktivitě je vysoko i v rámci celé ligy. Navíc si dobře plní i defenzívní povinnosti. V rozhodujícím semifinále k tomu všemu přidal tři asistence. Jak si tedy užívá nynější krátký odpočinek před semifinále?

* Litoměřice poražené, Prostějov v semifinále. Jaké jsou pocity?

„Tak pocity jsou neskutečné. Byl to cíl, co jsme si dali v šatně i co nám dal majitel. A samozřejmě, kdyby nám to někdo řekl na začátku sezóny, skáčeme radostí, že to tak dopadlo. Ještě čtrnáct dní zpátky jsme hráli s Třebíčí o to, abychom vůbec šli do předkola. A najednou jsme v semifinále. Teď se pokusíme udělat co nejlepší výsledek, abychom sezónu posunuli, co nejdál můžeme.“

* Obránců není v Prostějově nazbyt, někteří navíc v průběhu play-off odpadli. Pocítil jste to vy osobně hodně?

„No já to cítil hodně, protože zápasy číslo tři a čtyři jsem hrál s teplotami. A bylo nás víc, sedm, osm lidí, co jsme byli hodně nachlazení. Někteří kluci skončili ve třetím zápase už po první třetině, že už to dál nešlo. Stálo nás to hodně sil, i mě osobně: kluci poodpadali, takže uvidíme, s kým vůbec nastoupíme. Je nás hodně vážněji nemocných, navíc máme i zraněné kluky, jako Pepa Zajíc, Milda Jáchym, vlastně i Mára Račuk se zranil, takže to bylo těžké. Některé momenty jsme hráli na pět i na čtyři obránce. S tím nachlazením to bylo hodně náročné. Jsme rádi, že se nám to povedlo dovést do zdárného konce.“

* Favoritem ve čtvrtfinálové sérii byly Litoměřice. Co rozhodlo, že nakonec postupuje Prostějov?

„Já bych řekl že rozhodl možná už první zápas a to, že jsme vyhráli. Dostali jsme se do psychické pohody, že s nimi můžeme hrát a porazit je – i když už předtím jsme je v sezóně porazili. Odvezli jsme si tedy jedno vítězství zvenku. Potom bylo asi klíčové první utkání doma, kdy jsme vedli, pak se to srovnalo a ke konci, jak jsme dali gól. Do posledního zápasu jsme poté šli s tím, že jdeme sérii ukončit. A co po herní stránce? Nevím, oba týmy dávaly hodně gólů, byl to ofenzivní hokej, asi jsme ale tu ofenzívu v tu danou chvíli měli lepší. A to nám pomohlo zvítězit.“

* Týmu i vám ale asi bylo hodně ouvej, když Stadion smazal tříbrankový náskok…?

„Jo, to bylo těžké hlavně na psychiku. Podobný průběh mělo i to třetí utkání, kdy jsme taky vedli snad 4:2 a pak ve druhé třetině bylo srovnáno. Stalo se nám to samé, navíc jsme pak i prohrávali. Ale s kluky jsme se pořád povzbuzovali, že už se to stalo, jedeme dál. A že se budeme snažit soustředit na naši hru. Povedlo se to. Hodně skleslí jsme tedy byli, že jsme minutu patnáct před koncem dostali gól na 5:5. Ale nabudili jsme se a řekli si, že už jdeme ten zápas vyhrát. A že už se nám nechce do Litoměřic, kór skrze náš zdravotní stav…“

 * Byly po zápase velké oslavy?

„Ani ne, protože zdravotní stav to moc nedovoluje. Všichni jsme unavení, máme hodně nemocných a s teplotami už to ani nešlo. Myslím, že všichni byli rádi, že jdou domů, a že máme dva dny volno. V pátek máme znovu trénink a budeme se připravovat na soupeře do semifinále, kterého ale ještě ani neznáme.“

* Kam řadíte nynější úspěch týmu ve své kariéře?

„Dost vysoko. Loni jsem slavil titul v polské lize. V první lize jsem ale byl jen ve čtvrtfinále, to jsme vypadli. A v konkurenci tolika týmů, a tak moc vyrovnaných, to je hodně velký úspěch. A z osmého místa vyřadit první tým, to je hodně velký úspěch. Nejen pro nás nebo pro mě ale pro celý Prostějov.“