Svou ještě mladou, a přesto na čas přerušenou sportovní kariéru restartuje jednadvacetiletý Vojtěch Pospíšil (na snímku) v barvách prostějovských házenkářů. V pátek večer proti Olomouci dostal roli střední spojky – a vedl si báječně. Dravým výkonem i devíti vstřelenými góly pomohl Sokolu II k vytouženému triumfu, aby následně poskytl Večerníku exkluzivní rozhovor.

 

* Na teprve druhé vítězství v sezóně jste velmi dlouho čekali. Je to velká úleva?

„To je, odehráli jsme parádní zápas. Na výhry už přitom nejsme moc zvyklí, navíc na tak jednoznačné. S většinou soupeřů se vyrovnaně taháme a nakonec je z toho těsná porážka, maximálně remíza. Proto jsme tentokrát šťastní a spokojení, po dlouhé době máme konečně vítězství.“

* V čem byl rozdíl, že to s HBC vyšlo?

„Vůbec nevím, co mám říct. (smích) Asi rozhodlo hlavně to, že jsme fyzicky vydrželi se silami až do konce. Určitě nám pomohla výborná atmosféra, děkujeme fanouškům. Herně se nám dařilo, navzájem jsme se s klukama povzbuzovali, drželi při sobě a bojovali jako tým. Myslím, že se naplno snažíme vždycky, ale dnes nám přálo i štěstí.“

* Co říkáte na vašich dvacet nasázených branek za druhý poločas?

„Není zrovna časté, aby se nám něco takového povedlo. Každopádně jsme za to moc rádi, kvalitní útok nám hodně pomohl vyhrát. I když po pravdě nevím přesně, díky čemu jsme se tak rozstříleli. Prostě jsme do zápasu dali všechno a vyšlo to.“

* Síly v závěru tentokrát nedocházely?

„Ani ne. S blížícím se závěrem jsme pořád drželi větší náskok a čím dál víc věřili, že konečně vyhrajeme. Tím rostla naše euforie, s její pomocí jsme pak ani v posledních minutách fyzicky neumřeli.“ (směje se)

* Věříte, že se ještě posunete z předposlední příčky alespoň na desátou?

„Ano. Věřím, že dvě tři vítězství ve zbytku soutěže ještě přidáme a skončíme líp než jedenáctí, což není zrovna umístění, jaké bychom si představovali.“

* Jak jste se vlastně ocitl v mužstvu Prostějova po své kostelecké minulosti?

„Házenkářsky jsem vyrostl v TJ Sokol Centrum Haná, potom nastupoval něco přes rok za muže Kostelce. Nějak toho ale na mě bylo moc, potřeboval jsem pauzu a dva roky házenou vůbec nehrál. Jako kdyby ze mě vyprchala chuť i motivace. Loni jsme se pak s kamarádem Vojtou Mickou dali jednou do řeči a domluvili se, že zkusím přijít na trénink Sokola II. A uvidí se. V prostějovském týmu se mi zalíbilo, po přípravě jsem naskočil i do zápasů a zase hraju. Nemůžu si na nic stěžovat, zdejší kluci jsou v pohodě, všechno zatím klape. Když navíc přidáme víc příznivých výsledků jako dnes, bude to úplně super.“