Jelen, to už dávno není jen zvíře, které (ne)chceme potkat při toulkách po lese. Ale také skupina, kterou už snad netřeba žádnému hudebnímu posluchači představovat. Z Jelena se stala v posledních letech úspěšná kapela, která se dostává stejně snadno na pódia jako do rádií. Chytlavé texty, dobrá atmosféra na koncertech i pozitivní postoj muzikantů k médiím, potažmo tedy fanouškům. To vše dotváří sympatickou vizáž, kterou dokrášluje pravidelný host Jelena, jímž bývá zpěvačka Kateřina Marie Tichá. A právě ani ta nechyběla při nedávném koncertu ve Společenském domě. Nejvíce vidět je stále jeden ze zakladatelů kapely Jindřich Polák (na snímku), který mohl být po vystoupení v Prostějově spokojen. Přišlo hodně lidí, atmosféra byla skvělá a tak následující rozhovor probíhal vyloženě v dobrém rozpoložení. Ze stále populárnější frontmana také vypadl jeden velký sen...
* Jaké byly vaše začátky? Čekal jste, že jednou budete velká a slavná kapela?
„Od začátku jsem věděl, že chci dělat muziku a psát písničky. A vždycky jsem si říkal, že to chci dotáhnout tak daleko, jak to půjde. Ale kam až, to jsem nevěděl. Jestli to bude to, že budu hrát v kavárně nebo v malém klubu, nebo zda se podaří něco většího, klub, kulturák nebo nedej bože vyprodat halu, to jsem netušil. A ani neplánoval, člověk chtěl prostě dělat co má rád a chtěl to dotáhnout, kam až to půjde.“
* Když se ohlédnete na rané začátky, jak těžké bylo s kapelou prorazit? Protože přeci jen konkurence je velká…
„My jsme měli od začátku nesmírné štěstí. Ve chvíli, kdy jsme začali hrát a dávat dohromady kapelu, tak se sešly situace, které jsme si nedokázali vysnít a představit. Ať už to bylo to, že nás Divokej Bill vzal jako předkapelu na turné, nebo nominace na Slavíka, či duet s Janou Kirschner. Vše jakoby eskalovalo a člověk si ani neuvědomoval, co se děje. Najednou jsme jeli vlastní turné, lidé chodili a zpívali naše písničky, znali texty. Asi je za tím znát, že jsme tomu od počátku věnovali úplně všechno, makali jsme a odměna se dostavila.“
* Já osobně hudebník nejsem, ale některé osobně znám. Shodnou se na tom, že není lehké vždy se domluvit, co se bude hrát, jaké texty a vůbec jaký styl. Jak to je u vás?
„Myslím, že nemáme větší problémy. Už když jsme zakládali kapelu ve třech – já, Martin Kasal a Ondra Málek, tak jsme měli jasno, jak co dělat a kde jsou mantinely. Kluci spolu původně měli kapelu Šatlava v Přibyslavi, my se potkali ve studiu Martina Ledviny. Vše začalo tím, že jsme si naprosto perfektně lidsky sedli, že nás baví stejná muzika a chceme dělat stejné věci. Tím, že jsme od začátku věděli, co chceme a že to cítíme stejně, šlo všechno přirozeně. A jak se k nám přidávali další muzikanti, až neplánovaně, vzniklo velké stádo, tak už to bylo nasměrované, natáhli jsme k sobě jen ty lidi, kteří to viděli stejně. Čili co se týká stylu nebo směřování, to jsme nikdy neřešili. Nechali jsme muziku, aby si sama řekla, co vlastně chce.
* Vy jste vždy říkal: „Uvidíme, kam to dotáhneme.“ Jaký největší úspěch jste tedy podle vás zaznamenali?
„Na ten teprve čekáme… Ještě jsme neměli vlastní koncert v O2 areně. (úsměv) Hráli jsme tam na Českém mejdanu s Impulsem. Úspěchem je určitě velký koncert ve Fóru Karlín. Ale úspěch jako takový, to se těžko říká, jde o relativní věc. Pro nás je ale největší úspěch už to, že spolu deset let jezdíme, máme se stejně rádi, jsme stejní kámoši jako na začátku a muzika nás baví pořád stejně. Navíc chodí lidi a baví je naše písničky. I s fanoušky si rozumíme. Úspěchem je také třetí autorské album, které jsme vydali. Je stylově posunuté zase trochu jinam. Brát jako úspěch můžeme, že jsme si zahráli na velkých festivalech. Nejdůležitější ale pro nás je hrát, užívat si to a dostat naši muziku k co nejvíce lidem. A fakt, že lidi chodí, písničky mají rádi a odezva od nich je veliká, nás nesmírně těší. To je to nejdůležitější.“
* Zmínil jste Přibyslav. Tam jste dělávali dokonce vlastní festivaly. Kvůli koronaviru to bylo těžší, vesměs se rušily, ale váš proběhl...
„Máte pravdu. V Přibyslavi pořádáme festival, který se jmenuje Jelen a přátelé. Zatím byly dva ročníky, přičemž ten druhý byl třikrát odložený a konal se až loni v létě. Ale zaplaťpánbůh za to, bylo to jedním slovem skvělé. Určitě v tom chceme pokračovat, je to taková srdcová věc. A tím, že polovina kapely je z Přibyslavi, tak je to naše druhá domácí půda. A je to takové, že si opravdu dělá člověk festival jakoby doma. Zveme si tam spřátelené kapely, lidi, které máme rádi, známe se z hraní. Byli tam Mirai, Voxel, Káťa Tichá s kapelou, předtím tam byl David Stypka, dále Martyho banda. Všechno jsou to lidé, kteří jsou nám blízcí, širší rodina.“
* Lidsky nebo i žánrem?
„Spíš lidsky, žánr zase tolik neřešíme. Všichni máme rádi dobrou muziku. Chtěli jsme si to hlavně udělat hezké, panuje tam rodinná atmosféra i po celé ploše areálu. Koncipovali jsme to tak, že začínáme brzo, končíme brzo, aby lidé mohli přijít s dětmi, stihli odvozy domů. Je to takové příjemné.“
* Před pár lety jste ještě kromě muziky pracovali. Jak to máte nyní?
„Jsou v kapele kluci, kteří ještě studují. Rodiče jim nechtějí dovolit přestat. (smích) Já osobně už jsem přestal jinak pracovat. Ani už nevím, jak je to dlouho, myslím čtyři roky zpátky. Už se to ale nedalo stíhat. Byl jsem grafik v časopise, však to znáte, ty uzávěrky…“ (úsměv)
* To znám velice dobře…
„Pak když člověk jezdil na koncerty, mezitím stíhal ´časák´ a doma čekala rodina… V té době jsem měl sedmiletou dceru. Je to takové, že od začátku května do října jsem byl v práci nebo na koncertě. Viděl jsem se s nimi ten poslední rok dvacet dní. To už prostě dál nešlo. Něco muselo jít pryč: práce, muzika nebo rodina. Když jsem si všechno rozmýšlel, tak volba byla jasná. Spočítal jsem si, že živit se muzikou na složenky postačí. Skočil jsem tedy do toho a můžu říct, že nelituji.“
* Kdo je v kapele největší kritik? Kdo nejčastěji řekne: „Tohle se nepovedlo, musí se to překopat?“
„Myslím si, že na jednu stranu jsme všichni docela zdravě sebekritičtí. Na druhou stranu si uvědomujeme, že všichni děláme maximum. Není tam tedy pnutí, že by někdo prudil: ‚Tohleto jsi podělal, to se nesmí opakovat, nebo končíš!‘ To se u nás neděje. Myslím, že máme tendence si čas od času nahrát vystoupení a říct si, co funguje a co ne. Ale kapela tím, že je postavena živelně a má energii, tak funguje. Ať se děje cokoliv, ať je člověk unavený, má toho plné kecky, ale jakmile vyběhne na pódium, řekne: ‚Dámy a pánové, my jsme Jelen‘, tak se najednou něco stane. Začne fungovat chemie, která není všude běžná. Muzika pro nás není o tom, zahrát perfektně každý tón. Je to o tom, abychom si hudbu užili, lidi užili, aby se všichni bavili a mohli zapomenout na starosti všedního dne a poslední roky i celosvětové problémy. Prostě je důležité, být spolu a užít si hudbu, i když je zrovna nedobře. Ve chvíli, kdy toto klape, jsme spokojení. Jasně, když se něco podělá, tak se řeší, aby se to neopakovalo příště. Není to ale o tom, že bychom si rvali vlasy, že někdo zahrál tón jinak. Hlavní je hezký koncert.“
* Jaké to pro vás je, když slyšíte písničku Jelena v rádiu?
„Já moc rádio neposlouchám. (rozesměje se) Ne, to žertuji. Je to skvělý pocit. Samozřejmě když je to poněkolikáté, tak už to člověk zná. Ale když to bylo poprvé v rádiu, hráli Magdalénu, tak jsme si říkali: ‚Ty jo, to je jako doopravdy, to jsme my! Slyší nás další lidi.‘ Byl to skvělý pocit. Máme velkou radost, že naši muziku rádia berou, pouští ji a lidé ji chtějí poslouchat. Na spoustě míst ve světě je rádio už překonané internetem. Ale myslím, že u nás je to stále velmi důležité médium. A jsem rád, že to tak je, protože rádia, která jsou aspoň trochu osobitá, nabízí lidem možnost poslouchat muziku, kterou mají rádi. A občas se povede i rozšířit obzory, dozvědět se něco nového. Takže ve chvíli, kdy nás berou, zařadí, tak je to hodně důležité a dělá nám to radost.“
JINDRA POLÁK
* narodil se 2. prosince 1979 v Praze
* hudebník, zpěvák a frontman kapely Jelen
* vystudoval ekologické gymnázium, studium zakončil maturitou
* po maturitě pracoval v divadle, dále prošel spoustu zaměstnání od prodeje databází před prodej křišťálových skleniček Japoncům, pracoval i v hospodě a internetové kavárně
* později se stal grafikem, naposledy v časopise Moje psychologie
* jakmile už nešlo civilní zaměstnání spojit s muzikou, stal se v roce 1018 hudebníkem na plný úvazek
* s muzikou začal jako dítě, pocházel z hudební rodiny, začínal hrát od 5 let, postupně zkusil klavír, trombón, trumpetu, piano, později se přesunul k elektrické kytaře a věnoval se i klasickému zpěvu
* v roce 2012 byl spolu s Martinem Kasalem a Ondrou Málkem u založení skupiny Jelen, v níž působí až do současnosti, kdy je kapela složena z hudebníků z Prahy a Přibyslavi
* je to česká akustická hudební skupina hrající tzv. roots music a písně z vlastní tvorby vycházející z populární hudby jako je country, folk, bluegrass či blues
* skupina má za sebou ocenění v anketě cen Anděl 2014 jako Objev roku a v kategorii Skupina roku za rok 2016, pravidelně boduje ve Zlatém slavíkovi a okupují přední místa hitparád s písničkami jako Magdalena, Světlo ve tmě, Vlčí srdce, Nebe nad Prahou, Klidná jako voda či Ještě jednu noc
* se zpěvačkou Kateřinou Marii Tichou nahráli skladbu a videoklip Tančíme spolu, která se několik týdnů držela mezi pěti nejhranějšími skladbami českého éteru, s Janou Kirschner přidal další velehit Co bylo dál
* seskupení má za sebou řadu velkých a úspěšných koncertů a taky půltucet studiových alb včetně aktuálně toho nového
* písně Jelena jsou pravidelně hrané na řadě stanic rádií
* vystoupil v show 7 pádů Honzy Dědka (2021) a hudební hnutí Jelen se objevilo v seriálu Slunečná
* se ženou Kateřinou jsou manželé 22 roků a mají spolu jedenáctiletou dceru Lucii, přičemž Kateřina má další 2 děti z bývalého svazku, 30 letého Jakuba a 27 letou Elišku
* před pár lety opustil Prahu a s rodinou se trvale přestěhoval do jižních Čech
zajímavost: za to, že se stal zpěvákem, vděčí své babičce, Jaroslavě Kischové, která působila jako operetní zpěvačka v divadle na Fidlovačce a svého vnuka vedla k hudbě od mládí, načež ve 14 letech vzal poprvé do ruky kytaru, protože obdivoval skupinu Kiss
https://www.vecernikpv.cz/rozhovory/11340-kapela-jelen-jeste-jsme-nemeli-vlastni-koncert-v-o2-arene#sigProIdc785dc4254
