Číslo 69 patří v hokejovém Prostějově z historického hlediska zejména jednomu hráči. A tím je někdejší dlouholetý kapitán Jestřábů Lukáš Duba. Kuželka, jak se také oblíbenému hokejistovi říkalo, uplynulý pátek předvedl, že hokej stále umí. Aby ne, v Prostějově trénuje děti a kolem hokeje se stále pohybuje. Stejně tak pak ukázal, že kromě hraní umí také věci organizovat. Zápas totiž běžel jako na drátkách a skvělá atmosféra i obsazení byly doplněné také velice štědrými příspěvky. Lukáš Duba si tak utkání legend nesmírně užil. PROSTĚJOVSKÉMU Večerníku pak akci zhodnotil, vyjádřil se k fanouškům i kulišárnám, které v zápase na sebe hráči vymýšleli.

 

* Jak byste zhodnotil akci Souboj legend?

„Jsem maximálně spokojený, dopadlo to tak, jak mělo. Mám ohlasy takové, že jsou všichni spokojení, všem se to líbilo. Přišlo asi šest set lidí, což je fakt super. Celkově to dopadlo fakt dobře.“

* Překvapila vás úroveň hokeje? Mnozí hráči už mají kolem padesátky, přesto hra nebyla vůbec špatná...

„Jo, bylo to určitě pěkné. Myslím si, že kluci vesměs trénují v klubech děti nebo mládež, nějakým způsobem se hýbou. Někteří ještě hrají krajský přebor v Uničově a různě. A hokej se nezapomíná, když ho člověk dělá celý život. Úroveň tak byla na to, že jsme hráli exhibičně, opravdu slušná. Dokonce jsme museli trochu ubrat, aby tam někteří nezkolabovali. (úsměv) Ale jo, hrálo se pro diváky, aby padlo hodně gólů. Bylo to dobré.“

* Do třetí třetiny nastoupily i některé děti. Šlo o připravenou věc?

„Ano, to jsme byli domluvení s kluky z Přerova. Řekl jsem Pavlu Hanákovi, že my i oni mají v klubech kluky, kteří mají děti hrající hokej. Bavili jsme, zda to nezkusit, že by si tam na pět až deset minut šly zahrát. Chtěli jsme, aby si mezi druhou a třetí třetinou volně zablbly na ledě. A přidaly pak i pár střídání s kluky. Takže plánované to bylo, šlo o zpestření pro děti, které se přišly jen podívat.“

* V utkání hráli spolu hráči, kteří se už dlouho znají. Byl tam přesto někdo, koho už jste dlouho neviděl?

„V kontaktu jsme, na Facebooku, po telefonu. Koho jsem ale dlouho neviděl, tak Davida Šebka, nebo Ševčíka. A pak taky Martin Stejskal, s tím jsem se párkrát potkal, ale to je vždy jednou za uherský rok. (směje se) Jinak se potkáváme. Kluci jsou vesměs z Prostějova.“

* Jaké to bylo mít na drese opět kapitánské céčko?

„Já to tak neberu. Kluci mi párkrát řekli, kapitáne, dělali si z toho srandu. Ale v tomto zápase to bylo spíše zpestření. V té době jsem byl taky kapitán, akci jsem organizoval, tak to bylo jedno s druhým. Nějak to ale neprožívám…“

* Co říkáte na momenty, kdy se spolu hráči na hřišti kočkovali a třeba se v souboji zalehli?

„To bylo ve srandě. Řekli jsme si, že to musíme vyšperkovat. Taky jsem v jednom střídání naletěl na Falťase (Daniel Faltýnek – pozn.red.) a jakože ho dohrál. Bylo to pro diváky, taková vzpomínka, když jsme se škádlili. Já pak i pohecoval kluky, že jsem si sedl na přerovskou lavičku. Neměl jsem šanci se tam jinak za kariéry dostat. Tak jsem přišel, sedl jsem si tam na deset vteřin a řekl jsem: ‚Kluci, já si jdu na chvíli sednout sem, nikdy v životě jsem zde nebyl.‘ (smích) To bylo vše v rámci srandy, aby si to všichni ještě víc užili.“

* Co říkáte na fanoušky?

„Před nimi klobouk dolů. Co předvedli, to byla bomba. Protože zaprvé fakt celý zápas fandili, proběhly i chorály, děkovačka, jedno s druhým. Chci poděkovat hlavně Ondrovi Dykovi, že to dal do kupy. A ještě bych chtěl poděkovat za to, kolik dali jako kotel peněz. Manželka od Dalibora Sedláře s dalšími ženami vybírala peníze a přišly do kotle. Nechci říct, kolik lidi z něj dalo, ale byla to velká částka a rád bych jim takto poděkoval. To je až neuvěřitelné! Chtěl bych jim také ještě poděkovat za atmosféru, za to že přišli. Byla to pecka.“