K posledním úspěchům prostějovských Jestřábů přispěl i čtyřiadvacetiletý obránce Dominik Rudl (na snímku), který přišel do konce měsíce na hostování z Poruby. Zadák už v Prostějově před pěti lety nastupoval, nyní se ale nestačil divit nové šatně, našel zde také kompletně jiný tým. A hlavně šanci, jak se dostat do tempa, v Porubě toho moc neodehrál. Naopak Jestřábi jsou pro něj velkou výzvou, tým totiž trvale nemá početnou obranu, Během svého opětovného pobytu na Hané může stát jedním z důležitých pilířů defenzivy týmu.

* Nedávno jste se přidal k týmu Prostějova. Byly zde pro vás ještě jiné možnosti, kam se z týmu Poruby vydat?

„Teď zatím vůbec vzhledem k tomu, jaká je sezóna. Já jsem právě myslel, že ročník dohraju v Porubě, abych pravdu řekl. Ale bohužel, tam prostě bylo strašně moc obránců. Když se tedy naskytla možnost, že bych mohl jít hrát do Prostějova, že by o mě byl zájem, tak jsem na to hned kývl, abych hrál. Jsem mladý, tak potřebuji hrát co nejvíc.“

* Vy jste toho sice v Porubě moc neodehrál, musela to ale pro vás být motivace hrát v asi nejsilnějším celku první ligy, který má ambice i zázemí...

„Je tam spousta kluků s obrovskými zkušenostmi, nejen z extraligy, ale také třeba z Ruska, z KHL a podobně. Určitě to tedy pro mě nějaká zkušenost byla, jsem za ni rád a snad si z toho vezmu jen to dobré.“

* Motivovaly vás právě i ambice Poruby ke zlepšení?

„Ano, vždycky je navíc co zlepšit. Teď tedy vím, že na sobě musím o to více makat, než jsem makal doteď.“

* Co konkrétně na své hře chcete zlepšit?

„Musím zase ještě více vyzrát. A do toho se dostanu jen tím, když budu pravidelně hrát pořádně. A zlepšit? Tak vše se dá pořád zlepšovat. Takže asi vše.“ (úsměv)

* Po zápase s Frýdkem-Místkem jste nebyl moc spokojený, měl jste šance, ale neproměnil je. Je pro vás tedy útěchou aspoň asistence proti Litoměřicím?

„Po tom restartu se mi zatím nijak moc nedaří. Určitě jsem mohl dát tak tři čtyři góly, co jsem se později koukal. Nahrávka byla ze zblokované střely, ale nakopla mě a snad to tam bude konečně padat.“

* Potěšilo, že vás trenéři poslali na rozhodující okamžiky v úplném závěru?

„Určitě ano, jsem moc rád, že i když jsem mladý, dostal jsem důvěru. Na ledě se vždy snažím nechat vše.“

* Trenér Šejba připustil, že kvůli nedostatku obránců už ke konci museli být beci utahaní. Cítil jste tu únavu taky?

„Víte co, já ani moc ne. Tady se hraje úplně jiný styl hry. V Porubě jsem byl zavařený už zhruba po deseti minutách a tady můžu hrát dvacet a je to v pohodě pořád. (úsměv) Asi jsem jinak natrénovaný. A cítil jsem se dobře, klidně bych si ještě jednu třetinu zahrál.“

* To by možná někteří spoluhráči neradi slyšeli. Byl to ale pro vás náročný zápas v tom, že Litoměřice pořád dotahovaly a byly nebezpečné?

„To rozhodně. Nám spadl velký kámen ze srdce, když jsme dali na konci gól na 4:2. A potom takovou nešťastnou střelou z bekhendu jsme dostali na 4:3. To jsme se trochu začali klepat. Ale naštěstí jsme se semkli jako tým a dotáhli to do konce.