Rivalita hokejového Prostějova a Přerova? Veliká. I přesto se ale najde několik hráčů, kteří prošli jak Prostějovem, tak i Přerovem. A vzpomínají v dobrém na obě působiště, stejně jako na ně rádi myslí i fanoušci. Jedním z takových hráčů je také Richard Brančík (na snímku). Kariéru zakončoval třemi sezónami právě v Přerově před devíti lety, nicméně předtím byl taky hráčem HC. Nejenže tak poznal prostředí prostějovského stadionu a místní diváky, ale také mnoho zdejších hráčů. S nimi se dosud čas od času setkává, velmi spokojený byl pak z možnosti zahrát si proti nim v rámci Utkání legend.
* Váhal jste, zda se do akce také zapojit?
„Ne, vůbec. Potkal jsem se ve Vsetíně s Pavlem Hanákem. Já tam byl s dorostem, on s áčkem. A říkal, že chystá něco s Lukášem Dubou. Já říkal, že jak zavolá, tak hned jedu. Protože jak s kluky z Prostějova, tak z Přerova jsem prošel více týmů nebo jsme se znali jako soupeři. Na setkání jsem se hodně těšil.“
* Jak dlouho už jste nestál na bruslích?
„V přímém zápase dlouho. Akorát o Vánocích jsem měl jednou jako hráč možnost. Nyní to pro mě byl velký fičák. Tedy nějakého čtvrt roku, ale předtím další rok. Takže dlouho a bylo to určitě znát. Od druhé třetinky už se to ale trochu zlepšovalo. Bohužel ale, člověk věk nezastaví.“
* Takže hlavní myšlenkou po zápase bylo „ještěže jsem to přežil“?
(smích) „Jo, tak nějak. Přiznám se, hučel jsem jak piliňák, říkal jsem si ‚hlavně přežít‘. Ale pak už to bylo lepší, tělo se s tím srovnalo. Myslím si, že se celé utkání muselo lidem líbit. Splnilo účel, vybraná částka byla fantastická. A jsem rád, že jsem mohl přispět svou účastí.“
