Přišel (vrátil se), viděl, zvítězil. Mírně rozšířeným rčením veni, vidi, vici převzatým z latiny se dá charakterizovat role Miroslava Čady v mistrovském družstvu prostějovských volejbalistek. Ostřílený odborník oznámil loni v létě comeback na post hlavního kouče žen VK a zkušeně šéfoval neskutečné jízdě až za jedenáctým extraligovým titulem pro hanácký klub. Čada má jako trenér na svém kontě už šestnáct extraligových triumfů včetně pěti ještě z Králova Pole. Právě tohoto soupeře Hanačky porazily v letošním finále.

* Můžete krátce zrekapitulovat čerstvě skončenou sezónu?

„Ke konečnému úspěchu jsme se propracovávali postupně. Před sezónou přišly některé nové hráčky včetně dvou velmi kvalitních posil Simony Bajusz a Raquel Löff. V lize se nám od začátku docela dařilo, stabilně jsme se pohybovali mezi třetím až pátým místem. V lednu jsme navíc cítili šanci postoupit přes Olomouc do Final Four Českého poháru, což těsně nevyšlo. Přesto byla z našeho týmu cítit síla i potenciál, zvlášť po zimních příchodech Kláry Faltínové s Karin Šunderlíkovou. V doplněném složení jsme byli schopní hrát vyrovnaně i s největšími favority extraligy, nebo je dokonce předčít. Což se během play-off potvrdilo.“

* Bylo právě zmíněné získání Šunderlíkové a Faltínové klíčovým krokem pro dotvoření špičkové týmové mozaiky?

„Přesně tak. Mančaft měl už předtím kvalitní osu, neboť se mohl opírat o výborné opory Karolínu Fričovou, která vyloženě zářila v první polovině soutěžního ročníku, Adélu Stavinohovou, výše jmenované Bajusz a Löff. Navíc se časem zvedala Kateřina Kvapilová a dobře se prosazovaly i mladé hráčky, například Michaela Smolková. Nicméně nám chyběla ještě větší útočná síla na univerzálu a smeči, kterou dodaly právě příchozí Karin a Klára. S nimi jsme se výkonnostně zlepšovali vlastně až do konce sezóny, což nám přineslo zlatou radost.

* Během duelů býváte spíš klidnější, ale tentokrát jste vyřazovací boje hodně prožíval, že?

„Ano. Rozhodující zápasy byly velice vyrovnané i dramatické, napětí obrovské. A vítězná euforie nakonec tím větší. Ačkoliv naše tažení za titulem bylo obecně překvapením a nepatřili jsme k největším favoritům, tak jsme se postupně dostali až natolik blízko ke konečnému triumfu, že by byla velká škoda toho nevyužít. Prohrát finále z náskoku 2:0 na utkání by znamenalo obrovské zklamání, i proto jsem poslední zápasy tolik prožíval.“

* Ve čtvrtém střetnutí série o zlato jste byli kromě druhé sady lepší. Nerostl přesto ve čtvrté části při ztrácení slibného náskoku strach, že Brno závěrem opět výsledek otočí?

„Nějaké obavy jsou vždycky, ale že bych se vyloženě bál, to určitě ne. Naopak jsem pevně věřil v naše kvality herní i psychické, že podruhé za sebou obrat soupeře v úplné koncovce utkání nepřipustíme. Opravdu jsme byli volejbalově lepší, šlo jen o to vše vítězně dorazit až do definitivního závěru. Což se podařilo, holkám za to velice děkuju.“

* Jak vysoko stavíte aktuální titul v porovnání s minulými deseti prostějovskými?

„Je mezi nimi podstatný rozdíl. Zatímco u deseti předchozích titulů jsme pokaždé měli nejsilnější kádr a prvenstvím vlastně jen splnili povinnost, byť ne zrovna jednoduchou, tentokrát byla naše výchozí situace zcela jiná. Za největší favority před začátkem sezóny rozhodně platily Liberec a Olomouc, my jsme tajně toužili aspoň po bronzové medaili, v dlouhodobé části extraligy skončili pátí. A následně došli parádním způsobem až na vrchol. Proto považuji tohle zlato za nejcennější ze všech. Bylo opravdu tvrdě odpracované celým naším kolektivem.“

* Co vy a oslavy? Půjdete i do nich naplno, nebo spíš budete vše sledovat v klidu zpovzdálí?

„Já oslavy taky umím. (smích) Ale určitě nebudou z mé strany tak intenzivní jako dřívější v minulosti, hlavně po prvních titulech.“

* Důležitá otázka: budete jako hlavní kouč dál pokračovat?

„Určitě zůstanu ve službách VK Prostějov, ale jestli i na místě prvního trenéra, to ještě sám nevím. V nejbližších týdnech si sedneme s vedením klubu a pobavíme se o tom. Pak uvidím.“ (úsměv)