„Černý kůň“ soutěže? Ještě před dvěma či třemi lety by to o Kostelci na Hané v I.A třídě Olomouckého KFS řekl málokdo. Klubu se příliš nedařilo, pohyboval se v horším středu tabulky a zbytečně ztrácel zdánlivě jednoduché zápasy. Dnes je už situace jiná. Ani nyní se ovšem naplno nedá říct, že by byl tým překvapením soutěže. Naopak od mužstva ze středního Prostějovska už se přední příčky očekávají. Právem. Průběžně se kostelečtí fotbalisté pohybují na medailových pozicích a o uplynulém víkendu si zahráli šlágrové derby s lídrem z Čechovic. Ostatně trenér „A“-mužstva Lubomír Keluc (na snímku) se netají ambicemi postoupit. „Nemá cenu dokola říkat, že se to nepovedlo, protože…“

* Máte za sebou dlouhou a bohatou fotbalovou kariéru. Na co vzpomínáte nejraději?

„Bude to znít asi zvláštně, ale asi nejvíce se mi v paměti vybaví angažmá za Hulín a Lipovou. Hrála se tam divize, sešla se skvělá parta kluků. Lipová přitom postoupila s výběrem, který si poskládala sama. Byla doplněná o dva tři kluky od nás, z bývalého LeRKu Prostějov. Všechno fungovalo výtečně. A můžu říct, ať si na ´horáky´ říká, kdo chce, co chce, tak já pořád tvrdím, že jsou moc srdeční a pro mužstvo udělají maximum. Proto se mi na lipovské působení moc dobře vzpomíná. Postoupil jsem i s Protivanovem, ale to bylo uměle vytvořené mužstvo, které ani nemělo smysl držet dlouhodobě. Což tak i v budoucnu vypadalo. Nejvíce k srdci mi tak přirostla Lipová. Rád tam dodnes jezdím, lidi jsou ke mně pořád dobrosrdeční.“

* Hrával jste i v Prostějově, zmínil jste angažmá za LeRK, což byla druhá liga ještě na ´Želízkách´...

„Je to takové specifické, ale jsem velmi rád a děkuji moc Karlu Trnečkovi, který mě ze Slatinic, kde jsem hrál I.A třídu, vytáhl do druhé ligy. Poznal jsem tam neskutečné kluky, kteří hráli za tam panujících podmínek a které asi všichni znají... Většina z nich se dokázala prodat do ligy. To mě hodně obohatilo, já měl už nějaký věk a to byli většinou mladí kluci. To mě dost posunulo, v podstatě díky nim, trenérovi a asistentovi Horváthovi jsem se dostal do Hulína, kde jsem nastartoval svoji další kariéru, kterou potom můžu hodnotit velmi kladně a jako úspěšnou.“

* Hovoříte o úspěších. Co z nich řadíte nejvýše?

„Řeknu to možná překvapivě, ale nejcennějšího výsledku jsem se dočkal ani ne možná jako hráč, i když jsem slavil hned tři postupy, ale spíše jako trenér, kdy jsem přebíral ročník 1997. A z kluků, kteří tou dobou hráli dorostenecký nebo žákovský krajský přebor, jsme dokázali postoupit do semifinále Poháru Vlastimila Marečka. Kluci si zahráli i proti Spartě Praha. A to, jak tehdy fungovali, bylo mnohem víc než moje hráčská kariéra. Když jsem viděl, jak hrajeme na Spartě, proti Plzni, Bohemce, Dukle a jak vše kluci herně zvládali, cítil jsem velký smysl v mé práci. Největší škodou bylo, že nebyla možnost postoupit do celostátní ligy. I když si myslím, že mužstvo v tom ročníku na to mělo. Na to moc rád vzpomínám. Bylo to asi to nejvíc, co jsem v kariéře zažil.

* Před pár lety jste se přesunul do Kostelce na Hané. Motivovalo vás vzít post trenéra i vzhledem k tomu, jak mladý a perspektivní tým se začal vytvářet?

„V Kostelci jsem byl už před pěti lety. Ale tím, že jsem skončil v Černovíře, chtěl jsem si od mužského fotbalu odpočinout. Měl jsem tam Lutín, Hněvotín, Černovír, pořád to navazovalo na sebe. A hráče jako Kořenovský, Grulich, Pavlíček, Komišák znám. Dnes kromě posledně jmenovaného tvoří A mužstvo mladí kluci a někteří jsou ještě v dorosteneckém věku, které jsem si předtím mohl vychovávat a tedy dobře je znám. Navíc v Kostelci nepanovala v prvním mužstvu dobrá atmosféra…“

* Ano, o tom se tehdy veřejně mluvilo…

„A Martin Klapka se mě v tu dobu coby vedoucí mužstva zeptal, zda do toho nepůjdu? Cesta byla opravdu složitá. S nástupem koronaviru se nám paradoxně podařilo poskládat mužstvo, co je tam teď. Je velmi mladé, má obrovský potenciál a já pořád tvrdím, že pokud bychom trénovali víc, než trénujeme, můžeme se řadit mezi celky, které mají na ´kraj´. Věřím, že bychom se pohybovali pravidelně v prostředku tabulky krajského přeboru. Ale musíme více trénovat! Jsem přesvědčený, že kluci ještě nedorostli do zkušenosti mužské kopané, což je pro mě pětadvacet až osmadvacet let. To je ideální fotbalový věk. V tomto věku by všichni kluci, co v týmu jsou, měli hrát minimálně krajský přebor. Zatím ale máme takové tři. Ale je to takový můj sen a touha, že bych chtěl s Kostelcem postoupit do krajského přeboru. Pokud se to nepovede, nemá samozřejmě cenu držet se u mužstva pět let a pořád říkat, že se to letos nepovedlo, protože a protože... Pak je naopak potřeba dát kabině trochu obměnu a většinou to padne na trenéra. Teď si ale myslím, že mám pořád mužstvu co dát. Letos budeme bojovat na rovinu o druhé místo. Zařadili jsme se za Čechovice na druhé místo, kam Kostelec patří.“

* Máte na soupisce hned dvacet hráčů, což zdaleka nemůžou říct všude.

„Já chci, aby všichni hráli. Aby se drželi pospolu. Vytvořili si neskutečnou partu a já se je opravdu snažím pouze posouvat. Pokud oni budou chtít – a nezáleží to na Kelucovi, že luskne prstem – ale pokud budou oni sami chtít, udělám maximum pro to, aby se v Kostelci krajský přebor hrál. A bude to hlavně zásluha jejich, protože oni budou chtít. Rozhodně ne moje. Já jsem jen ten, co nějaké soutěže hrál a v uvozovkách vím, jak by to mělo fungovat. Teď to ale záleží jen na nich.“

* Berete jako velkou výhodu to, že se řada hráčů, ať už jde o Lužného, Zatloukala, Hrubana nebo Pavlíčka, dlouho a dobře zná?

„To je pro mě obrovská výhoda. Vyrůstali spolu, mají spolu nadstandardní vztah. Myslím si, že právě toto všechno je může jako tým posunout. Nechtějí jít hrát někam jinam. Naopak chtějí pro Kostelec něco udělat, a proto je možná výhodou i pro mě, že pokud to v sobě dokážou zlomit a trénovat více, budou si moct jednoho krásného dne říct, že hráli v Kostelci krajský přebor. (úsměv) To bych moc chtěl i proto, že Kostelec přebor nikdy nehrál. Nikdy. Myslím si, že podmínky, jaké kluci mají, jsou nadstandardní. Nemyslím finanční, ty jsou minimální, či spíše nulové, hraje se v uvozovkách za párek a dvě piva, ale stává se z toho takový milý rodinný klub. A pro mě krajský přebor bude první liga obcí, možná městeček. A to je to největší, čeho můžete dosáhnout. Na to už se pak dám ´jen´ navazovat mládeží a doplňováním. Aby to neskončilo za rok, za dva a bylo po všem.“

* Aktuální sezóna pomalu končí. Je nějaký moment, který si budete dlouho pamatovat?

„Každý okamžik je svým způsobem jedinečný. (úsměv) A hráči vědí, že jsem na ně pes. Jsem však i pro legraci. Naposledy měl Adam Grulich narozeniny a devadesát procent mužstva jelo limuzínou z Kostelce do Olomouce a opili se tam prakticky do němoty... Přitom jsme v neděli hráli zápas a to se stalo v pátek. Je to ale krásné, není to tak, že tam jede pět hráčů a zbytek je mimo. I tato situace dokazuje, že tohle je rodinný klub. A to je pro mě asi to nejvíc. Oni chtějí hrát fotbal, bojovat za Kostelec a být pospolu. Pokud by nechtěli, šlo by to do kytek. Tohle jsou pro mě asi nejhezčí zážitky...“

* Že jsou tým i mimo hřiště.

„Ano, přesně tak.“

* I vy sám o sobě říkáte, že je pro vás velmi důležitá rodina.

„Ano, mám to tak ve fotbale i v soukromí. Obdivuji svou přítelkyni Naďu, že to dokáže se mnou zvládnout. A děti? Ty jsou mým motorem, mám tři – skvělého syna Adama a dvě úžasné dcery, Sofii a Almu.“

 

LUBOMÍR KELUC

* narodil se 6. září 1975 v Olomouci

* někdejší profesionální fotbalista, aktuálně hráč Olšan u Prostějova

* současně je trenérem FC Kostelec na Hané, účastníka I.A třídy Olomouckého KFS

* s fotbalem začal v 5 letech za Sigmu Lutín

* v žákovské kategorii odešel do Sigmy Olomouc, kde byl do dorostu

* později hrál za muže v divizi za Lutín a krajský přebor za 1.HFK Olomouc

* následně se ze Slatinic dostal do prostějovského Lerku, který hrával druhou ligu

* v dalších sezónách oblékal dres divizního Hulína a Lipové, stejně tak Protivanova v dobách, kdy hrál krajský přebor a poté divizi

* celkem zažil pět postupů

* ještě během hráčské kariéry se stal trenérem, začínal u dorostenců v Lipové

* mládež trénoval také v Prostějově, Vyškově, 1.HFK Olomouc, Kostelci na Hané

* angažmá u dospělých začal v Plumlově, dále vedl 1.HFK Olomouc „B“, Lutín, Hněvotín, Černovír a nyní tedy Kostelec na Hané

zajímavost: „Jako trenér chci, aby hráči běhali a snažili se hrát fotbal. A chci z nich dostat maximum. Sám jsem totiž těžil z talentu, ale nechtělo se mi běhat, proto jsem nikdy nehrál ligu.“