Na rozhovor, který vedle klasického shrnutí všech soutěží provází každý díl tradičního seriálu FOTBAL EXTRA, jsme nezapomněli ani u mládeže a nyní vám ho přinášíme v poněkud obsáhlejší podobě. V otázce budoucnosti regionálních nadějí jsme vyzpovídali hlavního kouče starších žáků ve Vrahovicích Martina Procházku (na snímku). Ten právě v tomto klubu sám aktivně hrával, ale ve chvíli, kdy už mu zdravotní stav nedovolil pokračovat, musel kariéru zhruba před pěti lety ukončit. Bez kopané to ale dlouho nevydržel a rozhodl se v tomto příměstském klubu obnovit po delším čase výchovu mládeže. Její základna se tak postupně rozrůstá, přičemž do příští sezóny už počítá minimálně se třemi kategoriemi. V jarní části je navíc potěr Vrahovic jako jediný klub na regionální úrovni stále neporažen. Zajímalo nás, proč tomu tak je. A probrali jsme i budoucnost.

* Po dvou letech se soutěžní ročník dočká kompletní porce zápasů. Jak moc bylo náročné dát všechno zase dohromady a udržet děti u kopané?

„Bylo to samozřejmě všelijaké, ty dvě dlouhé pauzy rozhodně ničemu nepřispěly. Musím ale zaklepat, že se nám podařilo vytvořit opravdu skvělou partu, kde kluci spolu sice nechodí do školy, ani nebydlí blízko sebe, že by byli stále v kontaktu, ale táhnou za jeden provaz. I díky tomu jsme se tak vyhnuli nějakým větším odchodům, které se daly v době delší pauzy čekat, a všichni se opět těšili na hřiště. Do toho jsme vlastně ještě posílili o další kluky, kteří nás po fotbalové stránce hodně posunuli.“

* Ve Vrahovicích vedete starší žáky, kteří mají velmi slibně rozjetou sezónu. Jak jste zatím spokojen?

„Pro nás byl velký úspěch, že jsme po několika letech mládež ve Vrahovicích, která zde dlouho stála, opět rozjeli. Troufám si říct, že snad deset let se tady žáci neobjevili. Teď už se to tak postupně nabaluje jedno na druhé a společně s pílí a pravidelnou docházkou dětí začínají přicházet výsledky. Jsme hlavně rádi, že se všechno stmelilo i přes velkou vlnu porážek, která nejdříve přicházela, protože my jsme hráče vždycky přihlásili o soutěž výš, co se týče věku, aby nám tam někteří starší kluci nestáli, což je nyní i vidět.“

* Jak jste sám říkal, většina kluků povětšinou nastupovala proti ročníkům starším. Jak tedy bylo těžké je u toho i přes řadu porážek udržet?

„Sice to ze začátku vypadalo s nějakými výsledky hodně zle, ale kluci to brali a nedělali si z toho velkou hlavu. Samozřejmě každá porážka je nepříjemná, obzvlášť ty vysoké, ale hráčům jsem vždy říkal, že postupně budou zase těmi staršími oni a situace se změní. Hodně tomu pomohla skvělá parta, která se mezi nimi utvořila, takže často tam byl spíše smích, kdo co pokazil, a další věci. To bylo rozhodně stěžejní pro další fungování do budoucna, protože bez kolektivu by to polovina dětí rychle zabalila, těžko bychom to pak skládali.“