Nečekaný návrat do „starých“ zlatých časů si užívá volejbalový klub VK Prostějov. Zatímco předchozích deset mistrovských titulů z historicky rekordní šňůry 2009 až 2018 bylo vesměs předpokládaných, ten letošní znamenal velké překvapení. Tím víc si předseda správní rady hanácké organizace Petr Chytil váží jeho zisku, což logicky bylo jedno z ústředních témat bilančního interview.

* Vzpomínáte, s čím jste šli do uplynulého ročníku 2021/22?

„Určitě ne s tím, že jsme favorité na extraligový triumf. (smích) Naše ambice po částečném posílení hráčského kádru v průběhu minulého léta směřovaly do horní poloviny tabulky, abychom se pohybovali do pátého místa, případně atakovali nejlepší čtyřku. Snem byl postup do semifinále a následně případný boj o bronzovou medaili, což už by znamenalo nadplán.“

* Vybavujete si ne úplně snadnou úvodní část soutěže?

„Pochopitelně ano. Začátek jsme neměli špatný, ale potom nás trápily zdravotní problémy smečařky Martiny Michalíkové, jež musela náhle ukončit vrcholovou kariéru. A navíc univerzálka Gabriela Kopáčová se po jarní operaci achilovky dlouho nemohla dostat do fyzické ani psychické pohody, její výkonnost zůstávala za očekáváním. Kromě toho se později zranila Michaela Beránková naskakující právě na účku, tudíž jsme sestavu různě lepili a situace nebyla optimální. Pracovali jsme však na jejím zlepšení, personální potíže se podařilo vyřešit.

* Máte na mysli prosincové angažování dvou hráčských akvizic?

„Přesně tak. Nejprve jsme na smeč přivedli Kláru Faltínovou ze Šelem Brno, kde spíš seděla na lavičce, zatímco u nás dostala prostor i šanci, kterou využila. A ještě víc klíčové bylo následné vyřešení postu univerzálky. S Gábinou Kopáčovou jsme se dohodli na předčasném ukončení smlouvy, naopak přišla vysoce kvalitní Karin Šunderlíková, byť po několikaměsíční zdravotní pauze. Nejen v tomto směru se opět ukázala velikost i zkušenosti hlavního trenéra Miroslava Čady, který na ni nespěchal a dal jí čas, aby se postupně dostala do lepší formy. Utkvěl mi v paměti Mirkův povedený vtip po skončení finále, když holkám říkal: Přišly jste do Prostějova, dostaly rychlokurz volejbalu a teď jste mistryně!“ (směje se)

* S koučem Čadou jste v pravidelném osobním kontaktu, že?

„Ano. Několikrát týdně se s Mirkem scházíme u mě v kanceláři, vždy si v klidu sedneme, dáme kávu a u ní rozebíráme všechny aktuální záležitosti. Co je v týmu nového, jak holky trénují, jaké výkony odvedly v odehraných zápasech, co je potřeba řešit nebo naplánovat a podobně. Pomyslně spolu odbíjíme míč vsedě u stolu. (úsměv) Během letošní sezóny jsme takto osobně komunikovali někdy i skoro každý všední den, k tomu samozřejmě také telefonicky podle potřeby. A myslím, že právě častá komunikace mezi vedením klubu a realizačním týmem, potažmo družstvem jako takovým s průběžným řešením nezbytných věcí je velice přínosná, pomáhá oběma stranám. Všichni jsme společně na jedné lodi.“

* Co podle vás nejvíc stojí za nedávno dosaženým zlatým úspěchem?

„V první řadě samozřejmě výborné výkony jednotlivých hráček. Nejen zmíněných Karin Šunderlíkové a Kláry Faltínové, ale úplně všech. Trefou do černého bylo přivedení reprezentační nahrávačky Simony Bajusz, jež celou sezónu odváděla stabilně špičkové výkony. Totéž se dá říct o brazilské akvizici Raquel Löff na bloku, jako druhá střeďačka se v průběhu ročníku neustále zlepšovala Kateřina Kvapilová. Vynikajícím způsobem držela mančaft zejména v první polovině sezóny smečařka Karolína Fričová, další oporou byla prostějovská odchovankyně Adéla Stavinohová na liberu. Skvěle se chytila teprve osmnáctiletá Michaela Smolková z Liberce, hodně pomáhaly i veškeré další mladé holky naskakující v roli střídajících. Včetně jiné odchovankyně našeho klubu Pavly Meidlové, která se zdárně vrátila k volejbalu po dlouhé pauze. Podstatné bylo, že holky vytvořily soudržný kolektiv táhnoucí za jeden provaz a po dílčích změnách se intenzivní každodenní prací společně sehrávaly, zlepšovaly.  Prostě šlo o týmové dílo, každá z hráček měla důležitou roli a svým dílkem skládačky přispěla do vítězné mozaiky. Za což jim chci moc poděkovat.“

* Vnímáte výjimečnost extraligového primátu číslo jedenáct?

„Jednoznačně ano. Zatímco předchozích deset mistrovských titulů jsme získali z pozice jasného favorita s nejvyšším finančním rozpočtem i nejkvalitnějšími hráčkami, tentokrát byla naše vstupní role úplně jiná. Ne že by prvních deset zlatých bylo snadné vybojovat, i za nimi stála dobře odvedená práce. Nicméně tentokrát jsme všechny hodně překvapili a dosáhli něčeho, co původně nikdo nepředpokládal. Šlo o skvěle odpracovaný sportovní počin celého kolektivu včetně realizačního týmu v čele s Miroslavem Čadou. Jeho návrat na lavičku byl dalším klíčovým faktorem, neboť svými schopnostmi, odborností, zkušenostmi, přirozenou autoritou i silou vůdčí osobnosti byl z mého pohledu on ústředním lídrem naší senzační jízdy za jedenáctým titulem. Je opravdu speciální tím, nakolik je nečekaný. Možná nikdo s námi až na vrchol nepočítal, tím příjemnější pocity teď prožíváme. Ta úspěšná cesta play-off byla nádherná. Provázela ji nefalšovaná spontánní euforie a na závěr i momenty čirého sportovního štěstí jako odměna za perfektně odmakanou společnou dřinu. Poděkování samozřejmě patří rovněž všem členům realizačního týmu, jenž tvořili asistent kouče Lubomír Petráš, kondiční trenérka Solange Soares, další trenér a statistik Jakub Krčmař, masér Marek Roba, lékař Pavel Navrátil a vedoucí družstva Marek Sonnevend.“

* Jak se vám líbila podpora fanoušků a zápasová atmosféra především ve vyřazovací fázi UNIQA extraligy?

„Co se týká běžných utkání v celé dlouhodobé části ligové soutěže, jednoznačně se nám osvědčil přesun do Národního sportovního centra Prostějov. Není tak rozlehlé jako hala Sportcentra DDM, kde se obvyklé návštěvy okolo tří set diváků trochu ztrácely. Zatímco v NSC stejný počet lidí vytváří v uzavřenějším prostoru mnohem bouřlivější kulisu, holkám se tady hraje velice dobře. V play-off a hlavně ve finále pak byla atmosféra zaplněného hlediště naprosto vynikající. Nejhlučnější fanklub skvěle povzbuzoval, další věrní fandové se přidali a všichni ostatní příznivci se také chytili. Za podporu velice děkujeme, byla super. A zvláště finálová série s podobně výbornými fanoušky Králova Pole představovala důstojné vyvrcholení UNIQA extraligy z veškerých hledisek – včetně divácké kulisy. I pro nezaujaté pozorovatele jistě šlo o působivý zážitek, na ženské volejbalové scéně jeden z nejlepších za mnoho posledních let.“

* Pomohla k úspěchu i podpora klubových partnerů?

„Ano, a právě tu bych chtěl speciálně vyzdvihnout. V současné nelehké době je čím dál složitější financovat vrcholový sport, udržet rozpočet na nějaké standardní úrovni. Proto si velmi vážíme všech partnerů, kteří se k nám ani v ekonomicky složitých časech neotočili zády a prostějovský volejbal nadále podporují. Zásadní význam pro nás má hlavně vynikající spolupráce se statutárním městem Prostějov i Olomouckým krajem, za niž moc děkujeme. Přičemž velké díky vyslovujeme úplně každému partnerovi či sponzorovi VK. Všichni společně přispěli svým dílem k tomu, že jsme se znovu vrátili na český vrchol a můžeme je tak dobře prezentovat.“

* Co nyní dál?

„Teď se samozřejmě pokusíme dát dohromady co nejlepší mančaft, aby i příští sezóna byla z naší strany úspěšná. Dojde k některým změnám v hráčském kádru, ale nemělo by jich být mnoho. A už v této chvíli máme de facto pohromadě soupisku na další soutěžní ročník kromě jednoho či maximálně dvou jmen. Ani v případě realizačního týmu neočekáváme žádné větší změny, stěžejní přitom pochopitelně bude rozhodnutí Mirka Čady o setrvání na místě hlavního kouče. Věřím, že ještě zůstane a s ním v čele půjdeme dál bojovat.“