Osud si s nimi velmi krutě pohrál, oba bratři ale berou svůj život s obrovským handicapem velice pozitivně a dokáží se radovat z každé maličkosti. David a Ivo Dostálovi z Čelechovic na Hané (na snímku) trpí od narození spinální svalovou atrofií a potřebují celodenní asistenci. Celý život se o ně starali rodiče, po úmrtí tatínka v roce 2007 na vše zůstala sama maminka. Ta ale vloni podlehla zákeřnému covidu. A zdravotně postiženým sourozencům se nyní snaží pomáhat mnozí dobří lidé. Obec Čelechovice na Hané vyhlásila veřejnou sbírku s transparentním účtem, finančně pomáhají kamarádi, přátelé i cizí lidé. Oběma bratrům brzy přispěje také prostějovská umělecká agentura HIT TRADE, která slovy majitele Petra Zlámala věnuje bratrům část výtěžku ze všech tří letošních akcí v rámci Rock Maier Festu na plumlovské přehradě, které zaštiťuje první náměstek primátora Prostějova Jiří Pospíšil. Davida a Ivo Dostálovy měl možnost navštívit také PROSTĚJOVSKÝ Večerník.

 

 

 * Pánové, můžete popsat, s jakým zdravotním postižením se vyrovnáváte?

Ivo Dostál: „Od narození trpíme spinální svalovou atrofií, což je vzácná genetická vada. Lidově řečeno, jde o postupné oslabování svalové tkáně. Dnes se tato nemoc dá už nějakým způsobem pozastavit i trochu léčit, například injekcemi do páteře. Je to dva nebo tři roky nová metoda. Lékaři se tuto metodu snaží aplikovat jak u dětí, tak i u starších lidí. Za našeho dětství ale nic takového neexistovalo. My dva jsme zatím tuto léčebnou metodu nepodstoupili. Vloni nám umřela maminka, takže jsme dodnes řešili úplně jiné věci, hlavně ty existenční.“

David Dostál: „V životě jsme si museli spoustu věcí odepřít, ale vzhledem k tomu, že neustále máme kolem sebe spoustu příbuzných, přátel a známých, tak nám to ani tolik nepřijde.“

* Toto zákeřné onemocnění vám spoustu věcí v životě vzalo, o tom není potřeba diskutovat. Jsou ale věci, které vám toto postižení naopak dalo?

ID: „Určitě si člověk mnohem více začne vážit věcí kolem sebe. Víc si také všímá svého okolí. Na druhé straně si ale třeba já také uvědomuji, co mít nemůžu ve svém stavu, než kdybych byl zdravý a žil normálním životem. Někdy přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybych byl zdravý a jak bych fungoval. Vím však, že takové myšlenky jsou zbytečné. Ale je potřeba si říct, že spousta lidí je na tom zdravotně ještě hůř. V tu chvíli si uvědomím, že my s bráchou na tom nejsme zas až tak špatně. Máme obrovský handicap, ale žijeme, nějakým způsobem fungujeme a hlavně máme kolem sebe milé lidi.“

DD: „Mám stejný názor. Někteří lidé si myslí, že máme nějakou vadu a nejsme schopni ničeho. Tak to ale není, jde čistě jen o zdravotní postižení, se kterým prostě žijeme, fungujeme a máme své koníčky, kterým se věnujeme. Žijeme tak, jak je to v našich možnostech. Ty možnosti jsou jistým způsobem omezeny, ale právě díky lidem kolem nás, je omezení mnohem menší.“

* Jak vlastně proběhla vaše životní etapa v oblasti vzdělání?

ID: „Nejdříve jsme jako malí dojížděli do Brna do speciálního ústavu na celý týden, protože těsně po roce 1989 ještě v Prostějově nic podobného nebylo. Až v roce 1993 jsme začali chodit do speciální základní školy ve Vrahovicích, kterou založila paní Turková a Čekalová. Pak se nám společně podařilo udělat přijímačky na reálné gymnázium, na kterém vlastně díky nám a panu Václavu Kolářovi nechalo město vybudovat speciální výtahy pro zdravotně postižené. Já jsem se po gymnáziu ještě zúčastnil úspěšných zkoušek na Masarykovu univerzitu v Brně, obor management. Jelikož jsem ale nezvládal dojíždění, vzdal jsem to. Možná kdyby už tenkrát existoval rychlejší internet a měl bych možnost část studií absolvovat takzvaně více na dálku, byl bych dnes inženýr...“

DD: „Když jsme chodili s bráchou do základní speciální školy, bylo nás ve třídě šest s podobnými zdravotními potížemi. Tady se ale věnovali každému dítěti zvlášť. Pak jsme ale přešli na gymnázium a školní výuka se pro nás rapidně změnila. S bráchou jsme chodili do klasické třídy, se zdravými spolužáky a bylo nás tam přes třicet. Museli jsme se přizpůsobit normální výuce, nikdo na vás tam s ničím nečekal, i když profesoři byli shovívaví. Bylo to hlavně ze začátku hodně náročné, ale postupem času se na to dalo zvyknout. Měli jsme dokonce přidělenou asistentku na případnou pomoc, ale ta nebyla vůbec potřeba, protože nám pomáhali spolužáci.“

ID: „Já jsem maturoval ze zeměpisu, informatiky, češtiny a angličtiny. A mé známky byly dva, dva, tři a tři.

DD: „To já jsem odmaturoval za totožné známky, akorát kromě češtiny a angličtiny jsem měl dějepis a společenské vědy.“

* Mohu se zeptat, z čeho jste dnes živi?

ID: „Já i bratr pobíráme invalidní důchod a příspěvek na péči, prostě to, co nám je umožněno.“

* Přivyděláváte si nějak sami? Vím, že jste oba velice zdatní při práci s počítačem...

ID: „Já už od roku 2006 tak trochu podnikám, jsem OSVČ. Přes internet prodávám výpočetní techniku a vytvářím taky zájemcům webové stránky nebo grafiku. Neustále se rád učím něco nového. Externě ještě dělám pro jednu firmu v Praze a druhou v Brně jako podpora v oboru IT technologií.“

DD: „Už třetím rokem pracuji pro největší oříškovou firmu v Česku, tvořím soutěže a příspěvky na jejich sociální sítě.“ 

* Účastníte se nějakých společenských akcí nebo chodíte se bavit někam ven?

ID: „Mám různé zájmy, za kterými chodím ven, například dobré jídlo nebo do kina na zajímavý snímek. A když je někde dobrý koncert, nemám problém se tam dostat.“

DD: „Velice rád jezdím s kamarády po různých koncertech nebo hudebních festivalech tady po okolí. Mezi hudebníky mám několik známých a třeba s kapelou Jelen, jsme, dovolím si říct, přátelé. Rád si zajdu také na fotbal, nejblíže to mám do sousedních Smržic, a jsem skalním fanouškem Slavie Praha od mých třinácti roků.“

* Obecní úřad v Čelechovicích na Hané zřídil ve váš prospěch transparentní účet a veřejnou sbírku. To bylo hezké gesto, že?

ID: „Ani si nedovedete představit, jak si toho vážíme, jsme za to moc vděční. Ten účet byl zřízen obcí kvůli tomu, že nám umřela maminka, která se o nás s bráchou starala. Museli jsme začít řešit finanční situaci sami, protože to, co nám dává stát, nestačí na zaplacení všech služeb tak, abychom mohli dál zůstat v domácím prostředí. Navíc my potřebujeme nepřetržitou asistenční službu čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu. Když maminka ještě žila, využívali jsme pouze dopolední asistenční službu. Jinak ale musím říct, že se o nás starají neustále i kamarádi a členové rodiny.“

DD: „Když to porovnám, tak v současnosti příspěvek od státu nám vystačí na pětihodinovou asistenční péči! A my ji fakt potřebujeme celý den nepřetržitě, bez ní se prostě neobejdeme. Proto i já jsem velice rád, že nám naše obec a spousta jiných lidí pomáhá i finančně.“

* Teď přichází Petr Zlámal z prostějovské agentury HIT TRADE, který se rozhodl vám věnovat část výtěžku ze tří akcí v rámci Rock Maier Festu. Těší vás to?

ID: „A moc! Díky podobným lidem, jako je pan Zlámal, máme určitou finanční jistotu. A věřte, že každý podobný finanční dar investujeme velice zodpovědně a smysluplně. Zároveň nám to pomáhá v tom, že nemusíme tolik peněz čerpat z transparentního účtu, který nám založila obec. Tyto peníze na účtu nám tak vydrží na delší dobu a nemusíme se tolik obávat budoucnosti.“

DD: „Z každé pomoci máme opravdovou radost, přestože se všemožně snažíme o to, abychom nebyli tolik závislí na cizích lidech. Ale opravdu ze srdce děkujeme všem, díky jejich dobré vůli můžeme žít s bráchou normálně a nestrachovat se o vlastní existenci. A věřte, že peníze neutrácíme za žádné blbosti. Finanční dary nás udržují v jakési jistotě, že nebudeme s bráchou živořit.“ 

* Jaké plány máte do budoucna?

ID: „Přál bych si, abychom v životě s bráchou fungovali alespoň tak jako doposud. Rád bych prožil alespoň krátkou dovolenou a podíval se někam do světa. Uvidíme, co se podaří.“

DD: „Já už odmalička žiji svůj život naplno a chtěl bych, aby to tak zůstalo. Chci se i nadále stýkat s dobrými lidmi a také chodit do společnosti a bavit se. To mi stačí ke štěstí.“

 

IVO DOSTÁL

* narodil se 24. září 1984 v Prostějově

* je svobodný

* po základní speciální škole ve Vrahovicích absolvoval Reálné gymnázium v Prostějově, kde v roce 2004 úspěšně složil maturitu

* přijali ho také na Masarykovu univerzitu v Brně, obor management

* z důvodu častého dojíždění ale studium na vysoké škole brzy ukončil

* přivydělává si jako OSVČ v oboru IT technologií

* několik let působí aktivně jako dobrovolný hasič v Čelechovicích na Hané

* k jeho zálibám patří nové technologie, finanční svět, kino, dobré jídlo, kultura a cestování

zajímavost: ve svém mládí se zúčastnil závodů s modely aut na dálkové ovládání

 

DAVID DOSTÁL

foto 24_dostal_david

* narodil se 21. října 1983 v Prostějově

* je svobodný

* po základní speciální škole ve Vrahovicích absolvoval Reálné gymnázium v Prostějově, kde v roce 2004 úspěšně složil maturitu

* pro firmu vyrábějící oříšky má na starost marketing na sociálních sítích

* působil jako asistent trenéra u fotbalového mužstva ve Smržicích

* k jeho zálibám patří setkávání se s kamarády u piva, rád jezdí na koncerty a hudební festivaly, stejně tak rád navštěvuje fotbalové zápasy a celkově je velkým fanouškem sportu, zejména tenis, hokej a biatlon

zajímavost: prý má talent na psaní, když má inspiraci, rád píše básničky, dokonce v roce 2007 sepsal knihu se svojí autobiografií