„S podzimem jsem velmi spokojený,“ říká František Jura

Průlom? Možná. Rozhodně ale krok vpřed. Tak se dá ve stručnosti zhodnotit podzimní představení 1.SK Prostějov. Tým po velké hráčské výměně a konci borců jako Kroupa, Polák či Janíček, ale také mladších hráčů Slaměny, Stáni, Paška a Lutonského byl v období nejistoty. Ukázalo se, že eskáčko se s proměnou kádru vyrovnalo více než solidně. Prostějov průběžně sbíral body, obíral o ně dokonce i nejsilnější mužstva ligy. Navíc se mu dařilo vracet i do utkání, které eskáčko prohrávalo. „Tým má charakter,“ ocenil v exkluzivním rozhovoru předseda klubu František Jura. Ten se ve svých odpovědích zastavil u výkonů hráčů, ale také finanční stránky klubu a toho, jak moc ji poškodil koronavirus. Vyjádřil se rovněž k nadcházejícím změnám v hráčském kádru a cílům oddílu do budoucna.

* Jak celkově hodnotíte podzimní část Fortuna:Národní ligy. Naplnil tým očekávání?

„Po posledním zápase jsem chvilku seděl s hráči a říkal jsem jim, že s podzimem jsem spokojený. S tím, jak jsme vyměnili snad deset hráčů, přišli místo nich vesměs mladí kluci, kteří často neměli se druhou ligou takové zkušenosti, je páté místo perfektním výsledkem. Takže nikdy po takovém zásahu nevíte, jak si to sedne, a jak tým bude pracovat i fungovat po herní stránce. Jsem příjemně překvapen, že se to povedlo takhle rychle. Mužstvo má svou tvář, hra nevypadá vůbec špatně, výsledky nejsou dílem náhody. Všechny zápasy jsem viděl, tak to můžu potvrdit. Herně jsme se prezentovali velice dobře. Chválil jsem i trenéry a realizační tým, protože mužstvo má charakter, hráči si v některých zápasech opravdu sáhli na dno. Třeba v Hradci Králové, kde výhru doslova vybojovali. Samozřejmě i s trochou štěstí, ale to k tomu patří. Teď se nám celkově daří a je potřeba to co nejdéle udržet. Tak to ve sportu je, že jste jednou nahoře, jindy zase dole. Dále pracujme s pokorou, ale podzimní část musím hodnotit velice pozitivně.“

* Jak vůbec vnímáte páté místo?

„Je to slušné umístění. Samozřejmě když jste nahoře, každý rád vyhrává. Mohli jsme si tedy říkat, že jsme doma měli porazit Třinec a byli bychom třetí. Ale musíme to brát tak, jak to je. Je to zatím naše nejlepší postavení, co jsme zpět ve druhé lize! Musím to ale zopakovat, je potřeba to brát s pokorou.

* Je něco v herním projevu, co se vám líbilo nejvíce? Třeba oproti dobám, kdy byl Prostějov ve druhé polovině tabulky?

„Trenérský rukopis je jasně čitelný. Realizační tým přesvědčil hráče, že si to jdou na hřiště se soupeřem rozdat. Nespekulujeme, nečekáme jen na chybu soupeře, naopak jsme aktivní, napadáme nahoře. Rozestavení řešíme zápas od zápasu, podle soupeře, takže jsme variabilní. Měníme i herní systémy podle vývoje utkání. Prostě je tam vidět rukopis, hra má hlavu a patu. Hlavně nejsme pasivní, chceme získat balón a hrát s ním. Po ztrátě je tam takový repressing, prostě jsou tam prvky moderního fotbalu. Zdá se mi, že jsme schopni v každém zápase každý poločas dvacet minut takto hrát. Ještě to ale nevydržíme celý zápas. Je ale jasně vidět, jak mužstvo chce hrát, jak se chová po ztrátě balónu. Má to celkově velmi slušné parametry a z toho mám asi největší radost.“

* Škoda, že nyní nemůžou na fotbal chodit diváci a vidět ty pěkné výkony.

„To každopádně. Musím říct, že mě to strašně mrzelo už třeba s Ústím, i když jsme doma prohráli. Hráli jsme ale tou dobou o druhé třetí místo. Snad ještě více mě mrzel ten poslední zápas, který se odehrál po výhře z Hradce Králové. Paradoxně ale je to tak, že jsme venku neprohráli a doma se nám naopak nedařilo. Je třeba si ale na všem špatném najít také něco dobrého. A to je moje jediné přání, aby se to na jaře otočilo. To už snad lidi budou moci chodit.“

* U koronaviru ještě zůstaneme. Jak se celkově projevil na chodu klubu?

„Samozřejmě jsem to zmiňoval i na sezení s hráči, s tím, že to pro ně určitě nebylo jednoduché. Protože začali, pak zase byla pauza, museli se připravovat na restart soutěže. Nám to paradoxně pomohlo, protože kluci po zastavení soutěží poctivě trénovali a pak se nám to vrátilo. Pro nikoho to nebylo jednoduché, takovou sezónu ještě nikdo nezažil. A pro vedení klubu už vůbec ne. Jedna věc jsou práce s tím spojené jako testování a podobné další věci, s čímž jsme se poprali a naučili žít. Ale tím nechci říct, že tak chceme žít dál, to rozhodně ne. Není to nic příjemného, přijdete před zápasem na stadion a ten je prázdný. Když ale ještě trochu odbočím k dětem…“

* Povídejte.

„Myslím, že to je hotové neštěstí. Protože už po jarní krizi se jich vrátilo do přípravy méně. Když jste dva měsíce doma, tak je návrat složitý. A v každém sportu máte skupinu děcek, která chodí, protože chtějí. A pak máte skupinu, která, když má možnost nejít, tak nejde. Protože samozřejmě některé tam vodí babičky, rodiče, přitom tolik nechtějí. A když zůstanou doma, těžko se vrací, často zleniví. To, že nemohly děti sportovat, beru jako obrovskou chybu. Nejde jen o fotbal, ale obecně o sport. Jsem zvědavý, kolik dětí se ke sportování vrátí.“

* Jakou finanční ztrátu klub v souvislosti s koronavirem prodělal?

„Tak když spočítáme sponzory, vstupné a testy, které jsme museli platit a které platíme pořád, tak se dostáváme zhruba na částku 1,7 milionu korun. Což pro nás není sranda.“

* Ohrožuje to klub už na existenci?

„Dneska je doba taková, že pokud nebudou pomáhat profesionálnímu i mládežnickému sportu města a kraje, tak kluby nebudou schopny přežít. Je to spojeno i s amatérským sportem, jde o spojené nádoby. Pořád tvrdím, že koronavirus jednou skončí a lidi budou chtít do kina, na fotbal, na hokej. Je teď povinností samospráv udržet spolkový život, ale nejen sport, také třeba kulturu. Pokud to tak bude, přežijeme. Pokud ne, tak to bude veliký problém. Protože někteří nechápou, že jakmile skončí profesionální týmy, ‚áčka‘, tak tím pádem skončí mládež. Nemáte vrcholové soutěže, nemáte střediska mládeže, nemáte trenéry... Všechno to jsou spojené nádoby. Někteří to chápou, někteří to nechtějí pochopit, ale je to skutečnost. Rovněž musí pomoct firmy, které i teď v krizi nepřišly o takové zisky. Na to sázíme, chceme to také zlepšit, protože nějaká sounáležitost s místními firmami by tu měla být. Aby pomohly sportu a nejen jemu. Aby zde společenský život byl pořád na nějaké úrovni.“

* V rozporu s vašimi slovy je, že Statutární město Prostějov snižuje dotace na sport. S jak velkým krácením celkově eskáčko počítá?

„Celý balík na dotační program pro profesionální sportovce a sportující vrcholovou mládež bude o patnáct procent nižší. Některé kluby dostanou tedy méně. To jsou podle mě ještě schopny ustát, a i my to musíme zvládnout. I když je třeba upravit rozpočet a uskromnit se. Ostatně mám zprávy, že by to podobně mělo být i v rámci kraje.“

* Hráči teď hráli za 100 procent svého platu?

„Pořád ještě hrají za sto procent platu, byť velmi netrpělivě čekáme na pomoc od státu, co se týká programu Covid, abychom mohli dostát všem závazkům. Jinak by to byl problém, další finance totiž čekáme až po Novém roce. Takže doufám, že dotace přijde co nejdříve, i když měla přijít už před půl rokem.“

* Jak to vypadá se změnami v kádru během zimní přestávky. Jsou už nějaké jasné?

„Zatím je to ve fázi, kdy jsme ještě minulý týden měli tréninky. Měli by k nám přijít tři hráči na testy, ale přesný počet ještě není jasný. Někteří se nám ale určitě přijdou ukázat, chceme kádr nejen oživit, ale taky co do kvality doplnit. Máme nějaké hráče vytipované, až podle toho se rozhodneme. Předpokládám, že minimálně dva tři přijdou a stejný počet odejde.“

* Můžete prozradit některá jména?

„Zatím fakt ne, je to předčasné. Máme hráče, u kterých přemýšlíme, zda s nimi dál spolupracovat. Opravdu ale záleží na tom, jak se ukáží vyhlédnuté posily na plánovaných zkouškách.“

* Jaká je vaše vize do dalších let. I v souvislosti s tím, že tým je mladší a peněz je méně…

„Říkal jsem to už klukům, když jsem s nimi seděl po posledním zápase. Je to tak, že nastavený trend, do kterého jsme šli, kdy jsme tým zásadně omladili, je cesta, kterou chceme jít i dál. Na naše zápasy jezdí trenéři z první ligy, mají zájem o hráče, byť zatím neformální. To je určitě cesta, kdy by se nám povedlo někoho prodat do nejvyšší soutěže, abychom mohli zčásti ufinancovat chod klubu. A třetí krok je ten, že při prodeji hráče je třeba zase vhodně tým brzy doplnit, aby byl kádr pořád konkurenceschopný a my si mohli plnit naše sny. A tím v je horizontu pár let zahrát si minimálně baráž o ligu. Tomu předchází další rekonstrukce stadionu. My vždycky říkali, že nikam nepůjdeme, dokud nebude kompletní zázemí a infrastruktura. Nachystání areálu musí předcházet tomu, abychom o něčem vůbec mohli přemýšlet.“