Coby tvořivý hráč s dobrou technikou, ale také záložník, jenž se nebojí jít do souboje. S takovou vizitkou zamířil před minulou sezónou do Prostějova Robert Bartolomeu (na snímku). Hráč měl tou dobou za sebou angažmá v Blansku, dříve ale zapsal desítky prvoligových startů především za Zlín. Očekávání před příchodem do eskáčka tak nebyla malá. Ukázalo se, že byla namístě. Bartolomeu byl po většinu sezóny klíčovým hráčem. Po krátkém rozkoukání se stal velkou oporou v záloze a posléze v útoku, kdy s Janem Koudelkou suploval chybějící útočníky. V obou rolích se mu dařilo. Ke svým výkonům přidal navíc i branky. Svými kvalitami navíc přesvědčil i prostějovské vedení, které mu záhy nabídlo novou smlouvu. V exkluzivním rozhovoru pro Večerník jsme se však nevěnovali jen fotbalu...
* Jak byste zhodnotil nedávno skončenou sezónu?
„Spokojení určitě nejsme. Když to rozdělím na půlroky, tak podzim byl dobrý, ale jaro se nám vůbec nepovedlo. Až na konci jsme něco uhráli. Ale nedělal bych z toho zas žádnou vědu. Je před námi další sezóna a další výzvy. Je potřeba se z toho hlavně poučit a zapracovat na věcech, co nám nešly.“
* Co nejvíc přispělo k nepovedenému jaru? Byl to hodně i úzký kádr?
„Určité oživení by to v některých zápasech sneslo. Kádr byl opravdu poměrně úzký. Kluci tam byli, ale buď dorostenci, nebo hráči, kteří zase takové vytížení neměli. Někteří se ani necítili tak komfortně, protože nehráli. Béčko v klubu není. Nebyli tedy nijak rozehraní. Když měli nastoupit do zápasu, bylo vidět, že jim chybí herní praxe. Na to bych to ale úplně nesváděl. Spíš si myslím, že největší problém bylo střílení branek. A zároveň jsme jich celkem dost dostávali. Potom záleží taky na trenérovi, jestli mu stačí výsledky, nebo chce mít i dobrý herní projev. Myslím si, že chtěl mít i dobrý herní projev. Neměli jsme ale ani jedno. Takže když to shrnu, střílet víc branek a zlepšit i hru, hrát víc fotbal.“
* Jak byste zhodnotil ročník za sebe, za jednotlivce?
„Já jsem s touhle sezónou byl spokojený v tom smyslu, že jsem hodně hrál. Neodehrál jsem zatím v žádném klubu celý ročník, v Prostějově snad kromě jednoho či dvou zápasů ano. Tím, jak člověk víc hraje, osvojuje si více herní sebevědomí. Je to pro něj snazší na hřišti, věří si na věci, které kdyby nehrál, neudělal by je. Byl jsem tedy celkem spokojený. Myslím si, že jsem mohl dát víc branek. Vstřelil jsem jich pět, mám napsané čtyři, ale jeden mi neuznali, že to byl vlastňák. Ale já si ho počítám, takže pět. (smích) Je ale na čem pracovat. Chtěl bych dávat více branek, na více jich nahrávat, vytvářet spoluhráčům brankové příležitosti. Být nebezpečný pro soupeře. Nějaká spokojenost tam tedy je, ale ne taková, abych se mohl uchlácholit. Je potřeba pořád pracovat.“
* Užil jste si v jarní části hru v útoku? Přeci jen to pro vás není úplně typický post …
„Dřív jsem hrával hodně, když jsem byl mladší. Teď ale ve druhé lize platí, že jsou tam samí habáni, tak to bylo trochu složitější. V některých fázích zápasu, když člověk potřebuje pomoct nakopnutým balónem nebo se tlakem dostat do šestnáctky, tak jsme urostlého útočníka neměli. Zase je to ale dobrá zkušenost. Vím, že i s většími hráči se dá hrát chytře, odehrál jsem celkem dost míčů pokrytím tělem. Většinou si vyšší kluci myslí, že když jsou velicí, stačí trochu drcnout a je to. A pak zjistí, že to tak být nemusí.“ (smích)
* Byl závěr sezóny velkou změnou? Konec té minulé jste hrál v Blansku, které mělo jistotu sestupu, o moc nešlo. Nebylo to nyní hektičtější, když hrozil Prostějovu reálně sestup a musel se zachraňovat?
„Nebylo to ani tak hektické. Ono je vždy o co hrát, vždy o něco jde. Hrajete o to, jak se budete prezentovat vy, jako hráč. A vždy hrajete za klub. Takže je pokaždé o co hrát. My si ale v hlavách vůbec nepřipouštěli, že bychom mohli sestoupit. Hektické to tedy nebylo, ale byl tam tlak na to, abychom uhráli body a byli v pohodě. Myslím ale, že všichni věřili tomu, že se body uhrají, a nakonec to tak i bylo. Nepodléhat tomu bylo důležité.“
* V Prostějově zůstáváte. Jak berete, že jste vedení přesvědčil a dostal další smlouvu?
„Hned po půlce sezóny mi vedení klubu nabídlo prodloužení smlouvy na rok. Jsem za to hodně rád a vděčný, panu Jurovi a všem v klubu. Teď už bude jen na mně, jak to v další sezóně bude vypadat. Nějaké výkony jsem podal, nějaké zápasy odehrál. Člověk už tedy ví, co by mohl očekávat. Chtěl bych se ale ještě zlepšit. Třeba se člověk ještě někam posune.“
* Na hřišti jste byl nepřehlédnutelný i účesem. Kde jste se nechal inspirovat?
(pousměje se) „Ona je toho na internetu spousta. Dlouho se mi ale už líbily dredy. Přemýšlel jsem tedy, kde bych si je nechal udělat. Nakonec jsem sehnal jednu paní ve Zlíně. Tím, že jsem je měl kratší, tak se na ně napletlo z umělého vlákna. Teď chodím každý měsíc doplétat a ty umělé se budou zkracovat. Až budu mít délku, co mám teď, ale z vlastních vlasů, tak už ty umělé nebudou vůbec. Všichni vědí, že žádný velký hlavičkář nejsem, takže tam problém nebyl. Někdy stačí i takto malá změna a dokáže to člověka zase někam jinam posunout.“