Byl to pořádný náraz do zdi. Extra vysoké a tvrdé jako žula, značky Alba Blaj. Prostějovské volejbalistky se o ni rozbily ve čtvrtfinále Challenge Cupu a mladá univerzálka VK Tereza Baláková (na snímku) s námi tohle poučné setkání rozebrala. Ovšem nejen to, nakoukla i pod pokličku dosavadního extraligového dění a také se ohlédla za svou beachvolejbalovou sezónou.
* Co se dá říct o kruté porážce v Rumunsku?
„Soupeřky byly opravdu velice silné a ve všem o dost lepší než my. Měly vynikající zkušenou nahrávačku, která skvěle rozdělovala balóny útočnicím, výborně podávaly, přihrávaly, zakončovaly, blokovaly i bránily v poli. Prostě všechno na hodně kvalitní úrovni, navíc taky výškově měly navrch – a ne málo. My jsme se snažily, ale nestačily jim, proto utkání dopadlo tak jednoznačně.“
* Dvě sady jste se ještě relativně držely, že?
„Ano, v prvních dvou setech jsme udělaly aspoň těch čtrnáct bodů. Vždycky do poloviny okolo stavu patnáct jsme docela držely krok a ztráta nebyla tak velká, ale potom nás pokaždé ještě víc zatlačily. A my jsme nezvládaly otáčet. Třetí set byl vlastně celý takový, tam už jsme se nedostaly skoro k ničemu. Výsledné skóre 6:25 je fakt moc. Projevila se velká kvalita Alby, v takovém složení má potenciál hrát Champions League. Zatímco my asi pořád nejsme v optimální formě po nedávné měsíční koronapauze v přípravě. Na což se však nemůžeme vymlouvat.“
* Dal vám takový duel něco, nebo je lepší na debakl hned zapomenout?
„Určitě to byla dobrá zkušenost, zvlášť pro nás mladé holky teprve se rozkoukávající na mezinárodní scéně. Aspoň jsme mohly na vlastní oči vidět takhle vysoký volejbalový level a vyzkoušet si hrát proti skutečně špičkovým hráčkám v evropském měřítku. Člověk pak vidí, co vše mu ještě chybí – po herní stránce i jinak.“
* Jak jste se popasovaly s dlouhým cestováním autobusem?
„Jedenáct hodin tam a deset hodin zpátky, bylo samozřejmě náročné. Ale jely jsme obě cesty přes noc, takže některé holky říkaly, že to celé prospaly. Já tedy ne, hlavně po návratu domů jsem byla hodně ospalá a musela dohánět manko v posteli. Ještě i teď v sobotu odpoledne se cítím trochu unavená. Na druhou stranu nás potěšilo, že se po cestě neobjevily žádné problémy ani komplikace.“
* Panovala v Rumunsku přísná hygienická opatření?
„Ani ne, bylo to srovnatelné s Českou republikou. Uvnitř jsme nosily roušky, obchody v Sibiu byly většinou otevřené, restaurace vydávaly jídlo přes okénko. Zkrátka podobné jako nedávno nebo teď u nás. Bez potíží jsme se mohly jít projít i po městě, což jsme si s holkama nenechaly ujít. Akorát ten samotný zápas byl pak až příliš rychlý a jasný.“
* V extraligové tabulce jste aktuálně klesly až k úplnému dnu. Co s tím?
„Určitě to není příjemné být takhle dole, proto je na čase vítězně zabrat. V pátek jedeme do Šternberka a já věřím, že právě tohle bude utkání, kterým se chytíme. Na poslední místo podle mě nepatříme, většinu z osmi zápasů jsme hrály proti favoritům soutěže a papírově schůdnější družstva nás teprve čekají. Pokud souboje s nimi budeme herně i výsledkově zvládat, půjdeme tabulkou nahoru. A třeba pak dotáhneme do úspěšného konce taky těžší utkání, což se nám například v Liberci nebo proti Ostravě o kousek nepovedlo.“
* Můžete se s odstupem času ohlédnout za svou beachvolejbalovou sezónou 2020?
„Jsem s ní docela hodně spokojená. Daly jsme se dohromady s novou parťačkou Klárkou Faltínovou, která teď nastupuje v šestkovém volejbalu za Šelmy Brno. Připravovaly jsme se pod vedením pana trenéra Šafáře, nejdřív se spolu trochu oťukávaly a zvykaly si na sebe. Naše výkony šly myslím postupně nahoru, udělaly jsme pár solidních výsledků. A navíc se dostaly do hlavních soutěží některých větších turnajů a tam nastoupily proti elitním českým dvojicím Kolocová, Sluková nebo Kvapilová, Kubíčková, což byly super zkušenosti. Snad spolu budeme pokračovat i příští rok, byť zatím nejsme pevně dohodnuté.“
