Dva a půl roku v pozici sportovního ředitele 1.SK Prostějov funguje Ladislav Dudík (na snímku). Za sebou má velice pestré působení, s vedením klubu a trenéry rozhodoval o (ne)příchodu desítek hráčů na Hanou. Mnohokrát společně na plejera ukázali a ve velkém procentu případů se ukázalo, že to byla dobrá volba. Hodně napilno měl a má tento funkcionář i během nedávno skončené letní přípravy týmu. Ten se z velké části obměnil, a tak se měl při zajišťování hráčů co otáčet.

* Jak se nyní díváte na své začátky a pozdější působení v dalších klubech?

„Jelikož jsem prošel velkou školou u pana Kresty už před dvaceti lety v bývalém Lerku, tak jsem o tom něco věděl. (úsměv) Tenkrát byl sportovním ředitelem Ivan Nedvěd nebo Zdeněk Šmídů, teď nevím přesně. Každopádně jsem ale věděl, co to obnáší. Začínal jsem od píky. Dělal jsem krajský přebor v Kralicích, kde jsem to svým způsobem řídil. Pak jsem se vrátil do Prostějova, koupili jsme divizní soutěž od Vítkovic. Dělal jsem tehdy sportovního manažera, když se vykopala třetí liga. Pak jsem odešel do Vyškova, kde jsem strávil pět let. K profi soutěži jsem se zpět dostal až po zavolání našeho pana předsedy, bylo to přesně 6. prosince, přede dvěma a půl lety. Domluvili jsme se na tom, že převezmu pozici sportovního ředitele po panu Weisserovi, kvůli jeho vytíženosti. Kývl jsem na to, že to zkusíme.“

* Jak se zpětně stavíte k tomu, že jste nabídku přijal?

„Určitě si myslím, že je snem každého blázna jako já dělat fotbal na co nejvyšší úrovni. Začal jsem fotbal dělat v profi soutěži, za což jsem byl rád. A ty kroky byly od začátku těžké. Nastoupil nový trenér, řešili jsme dost velkou výměnu hráčů. Mnoho z nich končilo kvůli věku. Muselo se to tedy nejen doplnit, ale i omladit, což se panu Jurovi podařilo. Dotáhl sem trenéra, o kterém se vědělo, že prošel mládežnickými kategoriemi ve Zbrojovce Brno, což je stále velkoklub. A má velké zkušenosti s mladými hráči, rád s nimi pracuje. Od začátku to pak Pavel Šustr dokazoval a já věřím, že to bude dokazovat i teď.“

* Jak náročná je to profese časově? Třeba takové víkendy asi jen málokdy nejsou pracovní…

„Dá se říct, že jsou období, kdy je všechno časově náročnější. Není problém mít sto telefonátů za den! Většinou je to na začátku přípravy a vůbec v průběhu celého tréninkového obdoví, kdy se staví hráčský kádr. V létě je to trochu hektičtější, protože je příprava kratší. A když odejde deset hráčů jako po minulé sezóně, musí se to co nejdříve nachystat, trenér si musí hráče vyzkoušet a rozhodnout, zda je poslat dál, nebo do nižších soutěží a sledovat je. Máte pravdu, soboty a neděle jsou pro mě už desítky let práce. Chodím na tři až pět fotbalů, což se dá stihnout. Většinou je to třetí liga, ale občas se jdu podívat i na divizi. Pokud dostanu echo, že i tam jsou zajímaví hráči, tak se tam vydám. Nemůžu se přitom na hráče podívat jednou, ale třeba třikrát, ujistit se, že to není náhoda, že měl prostě výjimečně dobrý zápas... (usměje se) Většinu víkendů tak opravdu trávím na fotbale. Práce je volnější, jakmile se soutěže rozjedou. Přestupové období samozřejmě dál běží, není vyloučené, že pak přijde na řadu doplnění a posílení týmu o hráče, který odchází z ligy, je někde z klubu vyřazen. Je to o sledování fotbalistů už na další půlsezónu a chystání hráčů na přípravu.

* Jak konkrétně vypadá takový proces získávání hráče v profesionálním fotbale? Jaká je posloupnost kroků?

„Samozřejmě nejsem v klubu sám, máme technického a ekonomického ředitele, kteří mají své úkoly. A dělají na přesunech velký kus práce v podobě třeba papírování. Pak tu máme sportovního manažera Karla Kroupu, se kterým jsem hodně ve spojení. Někdy se na zápase potkáme, někdy si je rozdělujeme. Pak jsou tady samotní trenéři, například Pavel Šustr se rád jde podívat na hráče, co by mohl přijít. Má na starost spíše Brněnsko, kde to má blíž. Jak vše probíhá? Vytipujeme si zkrátka hráče, z nich si uděláme výběr, na kterém se shodneme. Máme k dispozici datové informace, abychom si zmapovali vše, tedy nejen věk, ale kolik má odehraných minut, kolik vstřelil branek. A nesmí se zapomenout, že v neposlední řadě má náš předseda velké kontakty a známosti. Takže kromě toho, že mimo hráče, které vidíme v akci sami, nám i jim se ozývají hodně agenti a nabízí své hráče. A fotbalisty, které nemáme vysledované na vlastní oči, se dají nastudovat na Instatu a zjistit zajímavosti.“

* Co následuje poté?

„Pak zasedneme, dáme hlavy dohromady a trenér řekne: ano, na toho, toho a toho bych se chtěl podívat. Samozřejmě kromě našich hráčů je spousta agentů orientujících se na Afriku, západní Evropu a podobně. Ti neustále volají, píší, mejlují a posílají hráče s transfer kartami. Pokud trenér řekne, že je hráč zajímavý, je mým úkolem se spojit se samotným hráčem, zda by vůbec chtěl vyzkoušet naši přípravu. A pokud řekne, že zájem má, spojím se s mateřským klubem a požádám jej o to, zda by se mohl zapojit k nám. Většinou s tím nejsou problémy. A pokud proti tomu výrazně nic nemá, tak mu to umožní. Je to většinou zkouška po čtrnácti dnech. Klub se ale obvykle zajímá, jak to hráči jde. Hodně klubů to dělá, jako my, že hráče vychovává do vyšší soutěže. Pokud už se ukáže, tak pak je to o tom, jak se domluvíme s mateřským klubem…“

* Jaké jsou základy a předpoklady pro případnou dohodu?

„Na první místě je finanční částka, na druhém místě to, že kluka chceme posunout výše, kde se dávají procenta z přestupu do třetího klubu. Zářným příkladem, co se hodně podařil, byl David Jurásek z Brna, který po půl roce působení v lize dostal nabídku a je dnes hráčem pražské Slavie.“

* Zmínil jste hráče původem z Afriky. Jejich angažování je v současné době poměrně populární, čím to?

„No, řekl bych, že to začíná už v nižších soutěžích, a to vidíte i sám, hráči prostě nejsou. A já tvrdím, že ani nebudou. Nevím, co by to zlomilo. V dnešní době moderních technologií je vychovat kluky do mužů, aby z nich něco bylo, čím dál větší problém. Proto se poohlížíme i jinde po šikovných hráčích a talentech. Pak záleží na manažerovi a na tom, jak se kluk podaří rychle adaptovat. Solomonovi Omalemu se to podařilo. Už před půl rokem přišla na něj nabídka ze slovenské ligy. A taky polonabídky našich ligových klubů. Nakonec podepsal prodloužení smlouvy. Ale není vyloučené, že v jeho mládí se bude ještě chtít posunout do ligy.“

* Zažil jste za ty desítky let od někoho vyloženě neprofesionální či neférové jednání?

„No zažil… Spíš je to o tom, že se s klubem nedokážeme dohodnout. Někdy tam ten kluk něco zažije, nelíbí se mu tam a chce pryč. A klub to chce hráči jen ztížit. ‚Když nebudeš hrát u nás, tak snad nikde...‘ Že by to ale přerůstalo v nevraživost, to určitě ne. Pokud to nejde, tak slušně poděkuji. Problémy si neděláme. Dokonce máme spolupráci se Sigmou Olomoucí, Líšní i Vyškovem, jsou to kluby nám blízké. Protože pokud mladý kluk do třiadvaceti let dostává první profesionální smlouvu, tak se musí platit ještě tréninkové kompenzace klubu, kde od malička působil. Je tak kolikrát nemožné chlapce dostat, jestliže se to pohybuje okolo půl milionu, tak na to oddíly jednoduše nemají. Je tam tak důležité jednání přímo s kluby, aby nechtěly tréninkové kompenzace. A pokud se vyhoví jednomu, může se to obrátit. Nebo jiný klub zase pomůže nám, že se hráče vzdá. Nepotřebuje určitého fotbalistu, nechce ho a vzdá se ho ve prospěch druhého a kompenzace nepotřebuje. Je to prostě všechno o dohodě. Se Sigmou dokonce máme podepsané memorandum, že se tréninkové kompenzace nepožadují.“

* Jaké musí mít hráč předpoklady, aby vás coby sportovního ředitele zaujal?

„Samozřejmě musí být na hřišti vidět. Jestliže se chodím dívat do Uničova, Kroměříže nebo Otrokovic a chodím tam několik sezón, tak jsou hráči, kterých si všimnete. Příkladem jsou Bala nebo Kuba Vichta. Prošli si Sigmou, ale první rok mě neupoutali. Ale třeba v Uničově se začali vypracovávat a byli ústředními postavami týmu. Po několika letech mě kluci přesvědčili, že můžou hrát a naskočit do vyšší soutěže. Oba se chytli a druhou ligu si zahráli. To je jedna věc, herní kvalita. Druhou věcí jsou posty, na které sháníte hráče. Většinou je máme zdvojené, kdyby se někomu něco stalo, abychom měli náhradu. Některé posty máme i ztrojené díky univerzálním hráčům. A v neposlední řadě jsou důležité morálně-volní vlastnosti. Pokud hráče neznám, ale zaujal mě, určitě se ptám známých a funkcionářů, jak se chlapec chová v kabině, zda je to do party dobrý kluk a zda je problémový.“

* Jak vnímáte v profesionálním fotbale ústní domluvy?

„Záleží na tom, s kým je ta dohoda uzavřená. (usměje se) Dá se říct, že většinou ústní dohoda platí. Na papíře je to pak dané Už to ale musí být lidé, se kterým se znám léta. A vím, že když něco řeknou, tak jak já, když něco slíbím, i kdybych to měl splnit ze své peněženky, tak dohodu prostě splním. Stalo se ale, že byla ústní domluva, pak se to začalo měnit, a nakonec to skončilo úplně jinak. Jelikož jsme na hráče byli domluvení, tak jsme sklonili hlavu a dodrželi vše z naší strany. Jsou to ale spíše výjimky, že se nějaká smlouva nebo dohoda nedodrží.“

* Který přesun na Hanou se vám v roli sportovního ředitele opravdu povedl?

„Ježišmarjá… No, tak Jurásek nebyl můj, protože to byla kompenzace za Honzu Koudelku na hostování. Tam byl na řadě i Marek Mach tehdy… Třeba Vasila Kušeje jsem domlouval s manažery, ale ten šel víceméně za trenérem Jarošíkem. Michal Stříž ale určitě, toho jsem domlouval. Měl jsem ho pod sebou už ve Vyškově. A měl bych zmínit Kubu Matouška, kterého jsem sem stáhl z Vítkovic, určitě to pak byli Jirka Spáčil a Štěpán Langer, dnes hráči Sigmy na rozhraní ´áčka´ a ´béčka´. Ale myslím si, že tito byli jedni z těch, kteří se zadařili. Pak ještě Dan Bialek, Kuba Vichta, prostě bylo jich víc.“

LADILAV DUDÍK

* narodil se 20. října 1962 v Prostějově

* fotbalový funkcionář, manažer, aktuální sportovní ředitel 1.SK Prostějov

* vyrůstal v Prostějově, později se ale přesunul na školy mimo region

* studoval na Střední průmyslové škole ve Zlíně a na Gymnáziu Františka Palackého ve Valašském Meziříčí

* před rokem 2000 se začal pravidelně pohybovat ve světě fotbalu coby funkcionář

* vyzkoušel si řadu pozicí a funkcí v několika soutěžích

* obvykle se pohyboval ve třetí nejvyšší soutěži, případně v divizi

* prvním působištěm pro něj byl LeRK Prostějov. Do něj se po letech v roce 2020 zase vrátil

* každoročně má podíl na tom, že se v 1.SK Prostějov představí desítky hráčů

zajímavost: během víkendu vidí naživo až pět utkání v nižších soutěžích