Skvělý divadelní a filmový herec, muzikant, skladatel, moderátor a nově také podnikatel, který zbožňuje humor. Petr Batěk (na snímku) již sedmým rokem moderuje Mezinárodní festival kresleného humoru ve Františkových lázních, kde se také seznámil se zdejším kreslířem a humoristou Janem Tatarkou. Od té doby to jsou velcí kamarádi. A tak slovo dalo slovo a známá tvář přijala pozvání do kempu Žralok na plumlovské přehradě, kde se poslední červencovou sobotu uskutečnila výstava kresleného humoru. Skvělý herec, který nyní natáčí se svým bratrem Pavlem kriminální seriál Duch, si udělal čas i pro nejčtenější regionální periodikum.

 * Jste velkým kamarádem s Honzou Tatarkou. Co vás sem ale ještě přilákalo?

„Rád jsem přijal pozvání od Honzy a těšil jsem se sem. Jsem už sedmým rokem moderátorem festivalu kresleného humoru ve Františkových Lázních, kde jsou všichni kreslíři a se všemi už se znám osobně. Řekl bych, že jsme takovou velkou festivalovou rodinou. A proto když mě Honza pozval sem, tak nebylo nad čím váhat.“

* Jaký je váš vztah k humoru obecně?

„Velmi kladný. Už jako malý jsem si oblíbil časopis Dikobraz, který jsem pravidelně kupoval a byl to v těžké socialistické době jeden z úniků. Když kluci začali vydávat následně i časopis Tapír, tak jsem měl velkou radost, že to pokračuje dál.“

* V běžném životě také raději vtipkujete, nebo jste spíše konzervativec?

„Mám raději humor a všechny jeho podoby. Často používám sarkasmus a mám rád i černý humor, který je nezřídka lidem proti srsti. Problém je tak mnohdy spíše v tom, že někdo ani nepozná, jestli vtipkuji. Pak je otázkou, zda to objasnit, nebo to nechat plynout. My se takto pravidelně špičkujeme i s bráchou s vážnou tváří. Stává se, že si lidé ani neuvědomí, že to bereme s nadsázkou.“

* Máte v oblibě spíše humor, u kterého se musí přemýšlet, nebo ten, který zapůsobí na první dobrou?

„Mám radši humor, který není hned na první dobrou. Nechci říct, že by byl chytřejší, ale takový trošku rafinovanější.“

* Honza Tatarka se Večerníku svěřil, že má rád kanadské žertíky. Používáte taky tyto metody vůči kolegům či v rodině?

„Kanadské žertíky ani ne. (úsměv) Ale v divadle jsou běžné. Herci, kteří mají stále angažmá a hrají každý večer to stejné, si potřebují nějakým způsobem zpestřit vystoupení a navzájem si proto způsobují řadu žertíků, které často pobaví.“

* Mohl byste některý z nich zmínit?

„Mnohokrát jsem se stal obětí, ale také aktérem. Dělí se to na dvě skupiny. Buď to jsou slovní, kdy se třeba ve vypjaté scéně kolegyně zeptáte, jaký je recept na bábovku, a ona neví, co na to říct. (smích) Potom jsou to také vtípky s rekvizitami. Když má třeba kolega připravený sešitek s poznámkami, tak mu ho vyměníte za sešit, kde jsou nějaké choulostivé obrázky. A on musí najednou místo toho vařit z vody.“

* Souhlasíte, že humor je výsadou Čechů?

„Já si myslím, že humor je výsadou člověka. My máme specifický humor jako národ, ale zaplať pánbůh za to, že humor existuje opravdu všude.“

* Nemáte dojem, že humor je v poslední době trošku na druhé koleji?

„Nemyslím si. A řekl bych, že čím bude situace komplikovanější, tím vyplyne druhů humoru více, protože právě vtípky jsou takovým záchranným člunem v každé nejisté době.“

* Setkal jste se ve své kariéře s herci, kteří jsou známý pro svůj humor?

„Zrovna letos v říjnu jde do kin snímek Cirkus Maximum, což je celovečerní film, a tam já hraji klauna po boku Oldřicha Kaisera. To je opravdu ikona komického herectví, a musím říct, že to byl skutečně zážitek si s ním zahrát. On nejenom, že je opravdu vtipný, ale také velmi rafinovaný a chytrý, ale navíc je to i vynikající kolega na jevišti nebo před kamerou.“

* Máte ve své kariéře raději ty humornější role nebo spíše ty vážné?

„Já mám rád, když je to vyvážené. Od obou musí být něco, aby to pro člověka bylo pestré a nespadl do určitého stereotypu. Je tak určitě lepší, když herec přebíhá z jednoho do druhého. Od těch opravdu humorných až po ty vážné.“

* Potkal jste se někde v branži i se svým bratrem?

„Ano. Setkali jsme se před kamerou například v detektivce Duch. Předtím také v seriálu Kriminálka Anděl. Příští rok na jaře budeme točit dalších deset dílů Ducha, takže se určitě budeme zase potkávat.“ (úsměv)

* Hrajete spolu rádi?

„Určitě. Je tam znát samozřejmě chemie a často se špičkujeme i tam. Občas to trochu přeženeme, ale většinou to režiséři přijmou. Obzvláště v Duchovi, protože tam i bratry hrajeme, takže je dobře, že je to autentické.“

* Kromě toho, že jste známým hercem a moderátorem, jste ale také hudebníkem.

„Nazval bych to spíše písničkářem. (usměje se) Hraji na bicí v kapele The End of Colour, což je revival kapela skupiny The Doors. To máme s bráchou. Potom také zpívám a hraji na kytaru v kapele Pokoj č. 26. Na koncertech pak hraji svoje písničky nebo hudbu Petra Nováka, protože s Petrem jsme se znali a rád na něj vzpomínám. Loni mi vyšlo i první CD, které se jmenuje V mapách.“

* Čemu rád se kromě těchto profesních činností nejvíce věnujete? A jaké jsou vaše koníčky?

„Vybudoval jsem v Mikulově penzion Archa, kde se s radostí setkáváme s přáteli. Archa je takové příznačné jméno a tam trávím hodně času. Zamiloval jsem si víno a rád tam tak brouzdám po okolí a ochutnávám. Potom ještě rád píšu poezii, kde zaznamenávám své pocity. Tři knížky už jsem vydal a čtvrtá už je pomalu připravena na vydání. Vyjít by měla na podzim, nejpozději na jaře. První se jmenuje Ona má křídla, která je vyprodaná. Druhá nese název Výkřik motýla a třetí Mezi svými rýmy.“

* Jste opravdu multifunkčním umělcem. Jak to všechno stíháte?

„Musím si na vše vydělit čas a občas se stane, že jsem hodně unavený. To je poslední dobou velmi často, takže určitě chci nyní zvolnit.“

* Jak jste jako umělec přežil dobu covidovou, která tu s námi stále je?

„Opravdu velmi těžko, protože všechno se mi ze dne na den zastavilo. V divadle se nehrálo, nemohlo se koncertovat a v penzionu jsem seděl sám. Na druhé straně bylo pozitivní, že jsem měl čas na sebe a mohl jsem tak dobít baterky. Mohl jsem dlouho spát. Nakonec všechno zlé je určitě pro něco dobré.“

* Co byste doporučil lidem, aby je humor nepřecházel?

„Nebrat sebe ani svůj život zcela vážně. Trošku ustoupit od svých problémů a potíží. Podívat se na ně s nadhledem. Trošku se tak usmát i sám nad sebou a on ten humor přijde sám.“

 

PETR BATĚK

 * narodil se 27. května 1972 v Plzni

* od patnácti let se věnuje hudbě, na bicí hrál v několika kapelách

* od roku 1994 působil v několika ochotnických souborech

* v roce 1999 pracoval jako redaktor zpravodajství v Českém rozhlasu Plzeň

* v období let 2000 až 2008 působil v Městském divadle v Mostě

* v letech 2008 až 2013 byl členem hereckého souboru Západočeského divadla v Chebu

dosud je stálým hostem Divadla Na Fidlovačce a spolupracuje také s Divadlem na Vinohradech, Divadlem v Mladé Boleslavi a divadlem Alfa v Plzni

* od roku 2016 hostuje v Národním divadle v Praze v inscenaci Malý princ

* zahrál si v seriálech Kriminálka Anděl, Modrý kód, Specialisté, Vyprávěj, Cesty domů, Čechov, Gympl s ručením omezením a ve filmu Zejtra napořád a mnoha dalších rolích.

* je také skvělým hudebníkem, vloni vydal své první první autorské CD s názvem V mapách

zajímavost: letos už posedmé za sebou moderoval Mezinárodní festival kresleného humoru ve Františkových lázních