Čerstvý osmdesátník, který se do důchodu rozhodně nechystá. Co by tam taky dělal, když mu to pořád báječně hraje i zpívá. Petr Janda (na snímku) je nadále frontmanem legendární kapely Olympic, která v rámci letošního Prostějovského léta pořádně rozparádila zcela zaplněné náměstí T. G. Masaryka. Krátce předtím vznikl následující rozhovor, který si dal za cíl rozkrýt, co se skrývá za texty písní slavné kapely. A jak se vlastně jejich obsah vztahuje k neuvěřitelně vitálnímu i houževnatému zpěvákovi, který příští rok oslaví neuvěřitelných 60 let na hudební scéně.

 

* Kolik mám ještě dní, než přijde poslední, jak dlouho budu zpívat a hrát? To je jedna z otázek písně vzniklé na text Zdeňka Rytíře. Už jste na ni našel odpověď?

„Tenhle text původně není o věku, ale o tom, jestli nás zakážou, nebo nezakážou. Píseň vznikla v roce 1969, kdy tu byly sovětské tanky a kdy byla nejistá doba. Spousta kapel se tehdy rozpadla, nedalo se pořádně hrát. V tom je hlavní smysl této písničky. Kromě toho je to celé podbarveno láskou. Ale je v tom hlavně atmosféra konce pražského jara a začátek příšerné normalizace.“

* A jak si na tu otázku odpovídáte nyní?

„Pořád stejně, já to moc neřeším. Píseň byla složena v nějakém období, měla určitý podtext a já sám ji stále vnímám jako nostalgickou vzpomínku na tu dobu. Teď už si tuto otázku nekladu. Je mi samozřejmě jasné, že to i vzhledem k věku jednou všechno skončí. Ale není to něco, čím bych se už zabýval.“ (úsměv)

* Takže zatím nevíte ani to, kdy zazpíváte naposledy „skončili jsme, jasná zpráva“. Je něco, s čím jste ve svém životě skončil, a víte, že už v tom nebudete pokračovat?

„Jasná zpráva bylo ve své době spojení dvou slov, které znamenalo něco jako bezpochyby, tedy že něco prostě určitě udělám. Co mě se týče, tak jsem skončil s kouřením. Bude to už sedmnáct roků, co jsem s tím po padesáti letech sekl. Teď už vím, že s tím nezačnu. Od té doby jsem cigaretu ani nedržel v ruce.“ (pousměje se)