Dlouhé přípravy a následných šest dní skvělého mládežnického tenisu proběhlo v Prostějově už potřiadvacáté. Po dvou covidových letech se mistrovství světa tenisových družstev dívek a chlapců do 14 let opět dočkalo plnohodnotného programu, který nenarušily žádné vnější vlivy.

Z organizačního i sportovního hlediska tak byla s letošním šampionátem i jeho ředitelka Petra Černošková (na snímku) maximálně spokojená a také prozradila, že s největší pravděpodobností se i další dva ročníky turnaje odehrají opět v Prostějově, čímž by město tenisu zaslíbené oslavilo čtvrtstoletí World Junior Tennis Finals, největší akce pro mladé naděje.

* Jak hodnotíte letošní ročník WJTF z pohledu organizace?

„Po dvou letech to byl opět hodnotný šampionát a musím říct, že i děti byly zase divočejší. (směje se) Oproti předešlému mistrovství, které se odehrálo v bublině, jsme se naštěstí opět vrátili do plnohodnotného šampionátu. Přijela řada doprovodů z Kazachstánu, Ekvádoru či z Koreje. Bylo to moc fajn a věřím, že si ho opět všichni užili, jak se sluší a patří. Organizačně proběhlo vše také bez problémů a velké poděkování patří všem, kteří se na turnaji podíleli.“

* Velkým strašákem byla před začátkem turnaje právě koronavirová pandemie. Proběhlo vše bez potíží?

„Žádné pozitivní testy covidu jsme během šampionátu naštěstí nezaznamenali. Ani před odletem hráčů do jejich zemí se při výsledcích neobjevil jediný případ. Je to jen dobře a šampionát tak neovlivnily vnější faktory.“

* Druhou obavou bylo počasí, které si s turnajem trošku pohrávalo.

„To ano, ale naštěstí ta předpověď byla ještě poměrně slušná. Dvě průtrže nás trošku přibrzdily v první den konání akce. Díky bohu ale kurty vydržely bez potíží a mohlo se tak brzy pokračovat. Nicméně v první den se končilo až ve večerních hodinách, takže to bylo náročnější. V dalších dnech nás zase trošku sužovala vedra. Pro ty děti být na rozpáleném kurtu od dopoledních tréninků až do pozdního odpoledne není nic příjemného. Bylo to náročné nejen pro hráče, ale i naše sběrače, kteří vyhledávali každý kousek stínu. A když jsme si mysleli, že už máme vyhráno, tak přišel déšť, který tak protáhnul závěrečný den až pozdějších hodin. Ale naštěstí se opět jednalo jen o dvě přeháňky.“