I za normálních okolností bývá Jan Smékal (na snímku) často nejlepším kanonýrem kosteleckých házenkářů v jednotlivých duelech. Tím spíš se na něj spoléhá teď, kdy na marodce pobývá trio členů základní sestavy HK. V pohárovém souboji s Velkou Bystřicí skóroval kapitán Sokola sedmkrát a mírnil tím hrozící debakl na relativně přijatelných 21:35. Po utkání poskytl Večerník exkluzivní rozhovor.
* Jak náročné to bylo proti soupeři z vyšší soutěže?
„Velká Bystřice má svou kvalitu, rozdíl třídy mezi druhou a první ligou byl znát. My jsme se hodně trápili během celého prvního poločasu v útoku, hlavně s proměňováním šancí. Buď jsme stříleli do gólmana, nebo mimo bránu, možná se projevila nervozita z prvního zápasu nové sezóny doma. Fakt nevím. Ale prostě se nám do přestávky vůbec nedařilo.“
* Po obrátce už nastalo dílčí zlepšení, že?
„Ano, ve druhé půlce jsme hráli líp, a dokonce se i docela rozstříleli. Například mně tam před pauzou nespadlo skoro nic, zatímco pak jsem se trefoval častěji. Je ale pravda, že hosté pod dojmem jasného vedení polevili, přestali do toho tak herně šlapat. A nám se povedlo jejich menšího nasazení trochu využít. Aspoň jsme nepodlehli tak hrozným rozdílem.“
* Nakolik chyběly zraněné opory?
„Bez tří kluků z loňského základu je to samozřejmě složitější. Naskočili místo nich mladíci, kteří hodně chtějí, ale zatím logicky dělají víc chyb a musí si zvykat na mužskou soutěž. Je potřeba, abychom jim my zkušenější pomohli, povzbudili. Nicméně je jasné, že stabilní borci chybí, hlavně Rosťa Podhrázský na pravé spojce. Docela se nám před začátkem sezóny rozsypala sestava, což je nepříjemné.“
* Nemáte proto z nadcházejícího druholigového ročníku obavy?
„Vyloženě obavy ne, i když je jasné, že to budeme mít na podzim těžké. Bez zraněných hráčů se musíme obejít mnoho kol, všichni jsou mimo hru dlouhodobě. Prostě se musíme snažit je v rámci možností nahradit, postupně se v jiném složení víc sehrávat a hlavně bojovat. Makat jeden za druhého jako tým. Potom se nám může zase dařit, hlavně nedopadnout špatně.“
