Od začátku utkání nastoupil s jasným cílem udržet míč co nejdál od své branky na pozici krajního beka. To se Petru Frýdovi celkem dařilo a postupně se nebál trochu si i zaútočit. Dlouho to však k ničemu nevedlo a vypadalo to, že ani dnes nebude ten den, kdy se konečně zapíše do statistik. Jenže tři minuty před koncem neváhal sprintovat do vápna a spoluhráč Patrik Hrabal ho našel přesně. Následovala tak erupce radosti z první vstřelené branky v rámci fotbalové kariéry.
* Jak jste viděl sobotní duel?
„V prvním poločase jsme hlavně chtěli zůstat klidní a hrát dobře odzadu, abychom zase brzo neinkasovali, což je naším pravidlem. Podařilo se nám tuto pasáž přečkat a je škoda, že jsme nedokázali už na konci první půle jít do vedení, ale ve druhé nám to tam napadalo. Zase tam byla zbytečná komplikace v podobě dvou slepených gólů. Naštěstí nám tam pak propadl třetí gól a myslím si, že můj si tu budou dlouho pamatovat.“ (smích)
* Jak náročné to bylo psychicky, když jste po brance na 2:0 dostali brzy dvě a bylo srovnáno?
„Bylo to těžké. Dlouhou dobu pracujeme na tom, abychom si vypracovali náskok, a najednou je hned zase srovnáno. Naštěstí jsme se včas zvedli a po třetí brance si myslím, že jsme zase nabrali dech. Bohudíky, že to takto dopadlo.“
* Jak náročné bylo na začátku dvacetiminutové čekání na vašeho trenéra?
„Upřímně jsem viděl poprvé, že se muselo čekat, až dorazí ze svatby. Bylo to hodně zajímavé, člověk už je nějak připravený a soustředěný na zápas a najednou musíte čekat. Myslím si, že většina rozhodčích v této soutěži by to neřešila, ale s tím se nedá nic dělat.“
* Branka na 5:2, kterou jste vstřelil, byla hodně oslavovaná. To jste až tak svátečním střelcem?
„Byl to vyloženě sváteční gól a můj vůbec první. Fotbal hraju teprve poslední tři roky, a protože moje technika není kdovíjaká, tak hraju na krajním bekovi. Dneska jsem se konečně dočkal a počítám, že to budu mít od spoluhráčů hodně drahé. A k tomu ještě ten rozhovor. No, budu muset něco z kapsy vytáhnout.“ (smích)
