Patří k mladým nadějím svého klubu. Jedenadvacetiletý pravý záložník Patrik Müller (na snímku) zkoušel během zápasu neúnavně štěstí, nakonec se šest minut před koncem zápasu dočkal. Díky dobře adresované přihrávce srovnal skóre a nasměroval Jesenec-Dzbel nejen za jedním, ale hned dvěma body. Večerník se v exkluzivním rozhovoru zajímal, jak viděl utkání a proč se neobjevil v penaltovém rozstřelu.
* Konec dobrý, všechno dobré, ten první poločas byl ale hodně na jednu bránu, asi jste se trochu hledali?
„Byli jsme bezzubí v útoku, ve druhém poločase jsme se pak už na soupeře snažili vlétnout. Nakonec nám to tam ale spadlo, stihli jsme dát i druhou branku a penalty? V penaltách je to o štěstí.“
* Jak moc vám pomohl ten první gól do šatny?
„O přestávce jsme si řekli, že teď už to půjde. Chtěli jsme zápas dotáhnout do úspěšného konce a věřili jsme, že nám tam ještě jeden gól spadne. Vyšlo to.“
* Využili jste při tom prvním gólu svoji silnou stránku?
„Ano, na standardní situace sázíme, chtěli jsme jít až do brány a balón do ní doslova dotlačili. To byl dobrý signál pro druhý poločas. Pak už jsme si věřili, získali potřebné sebevědomí, tlačili jsme se do zakončení a nakonec to tam padlo.“
* Vyrovnávací gól padl po vaší akci, jak se to povedlo?
„Střílel jsem z pravé strany, chtěl jsem se odtud prosadit, ale pořád to nevycházelo. Když už jsem to nečekal, dostal jsem dobrou přihrávku a pak už jsem jen míč poslal do branky. Tak to bylo jednoduché.“
* Penalty byly pro diváky hodně napínavé, vy jste do nich nezasáhl?
„Říkal jsem si, že bych šel až tak na šestou sedmou sérii, ať tam jdou nejprve ostřílení kluci, pak že bych na to teprve skočil.“
