Jedním z mála zkušených hráčů basketbalových Orlů je Jan Malčík, který přišel z TJ OP Prostějov. Jeho klid a čtení hry by měly mladému týmu pomoci, stejně jako střízlivé hodnocení dění na palubovce během zápasů. „Měli bychom hrát jednoduchý basket, proti Opavě jsme se tím neřídili,“ všiml si Malčík
* Jaký byl váš příchod do mladé letky Orlů?
„Docela těžký, protože na prvním tréninku mi všichni začali vykat. (smích) Přestali s tím pod výhrůžkou, že jestli se to bude opakovat, budou mi dlužit pivo. Až pak mi tedy kluci začali tykat, teď už je to dobré.“
* Není složité vyrovnat se přímo na palubovce s chybami, které pramení vyloženě z nezkušenosti některých spoluhráčů?
„Pro mě poměrně jo, protože basket hraji devatenáct let. Není snadné se dívat na velké množství chyb a zbytečných ztrát. Nevyhovíme si, jak bychom mohli. Možná je to i akcemi, ve kterých je hodně clon.“
* A kombinace vázne…
„V podstatě si nepustíme míč do volných střel, a když už se to podaří, střelu přejdeme, protože mladí kluci se bojí zakončit. Z toho pak pramení ztráty a protiútoky a inkasované koše, protože staříci jako já, se nestihnou vrátit.“
* Co říkáte, když akci po přechodu na polovinu soupeře zakončí střela ve čtvrté sekundě útoku?
„To je ten dnešní moderní basketbal. Ale i tak je spíše problém v obraně. Dva kluci makají a zbytek sestavy nejezdí, jak by měl. Jde o to chtít vyhrát. Proti Opavě se to ukázalo. Soupeř prostě chtěl bojovat o každý míč.“
* Především ve druhém poločase nevycházely ani naplánované akce. Jak jste to viděl z palubovky?
„Akce se hrají v případě, že se nedaří. Spíš by se měl hrát jednoduchý basket. Když jsem volný, vystřelím, když ke mně někdo přistoupí, najedu pod koš, když mě zdvojí, přihraji. Tím jsme se vůbec neřídili. Hráli jsme jako roboti.“
