S výběrem, ve kterém je nejstaršímu hráči sedmadvacet let, bojuje v elitní soutěži BK Olomoucko. Nadějní hráči museli uspíšit přechod do seniorské kategorie a zjišťují, jak se hraje mužský basketbal. „Najeli z okresky na dálnici a zjišťují, že existují opravdu rychlá auta,“ nabízí srovnání trenér Predrag Benáček (na snímku).
* Jak se nedávní junioři s velkým skokem srovnávají?
„Výsledky to zatím nepotvrzují, ale docela dobře. Musíme si uvědomit, že najednou dostali role, se kterými nepočítali. Hrají dlouhé minuty, mají zodpovědnost za výsledky. Srovnat se s tím není snadné. Kluci se snaží, jak to jen jde.“
* V některých zápasech už ukázali svůj potenciál, souhlasíte?
„Bezpochyby. Jenže u začínajících hráčů musíte počítat s nevyrovnanou výkonností. Prostě to tak je, učí se. Kdyby to bylo tak, že jeden zápas zahrají a druhý ne, bylo by to fajn. Jenže tak to není. Zazáří a pak na tři nebo čtyři zápasy zapadnou. To není nic proti hráčům, prostě to tak je. A to je v naší situaci problém.“
* Talentované basketbalisty mají na soupisce i jiné týmy. Je to momentální dobou?
„S tím souhlasím. Cizinců je kvůli covidu méně a to nabídlo šanci českým nadějím. Je to jediná dobrá věc na současném stavu. Za pár let z toho bude celý český basketbal čerpat.“
* Baví vás trénovat tak mladý tým?
„Dělat s mladými hráči je radost. Vidíte, jak se zlepšují, cítíte, jak je basketbal baví. Opravdu je to příjemná práce. Jenže přece jen bychom už potřebovali vyhrát, protože body se počítají a pohled na tabulku není úplně veselý.“
