V souvislosti s blížícími se Dušičkami se většinou obrací pozornost k hlavnímu Městskému hřbitovu v Brněnské ulici v Prostějově a jeho stavu. Už se ale zapomíná na to, že v regionu máme mnohem více hřbitovů, které si zaslouží pozornost. Například ten vrahovický. Během mnoha let si zdejší občané stěžují na to, že mu vedení města nevěnuje náležitou péči a místo posledního odpočinku tak rok od roku chátrá. A svým způsobem mají pravdu. Na veškeré okolnosti ohledně hřbitova ve Vrahovicích se Večerník zeptal prostějovského zastupitele a vrahovického patriota Pavla Dopity. Ten v exkluzivním rozhovoru připustil, že hřbitov ve Vrahovicích čeká na mnohá řešení nejrůznějších problémů.

* Na zastupitelstvu často vystupujete s tématem hřbitova ve Vrahovicích. Je něco nového? Občané si stěžují, že tento hřbitov je městem přehlížen...

„Máte pravdu, lidé ve Vrahovicích mají často dojem, když navštíví Městský hřbitov v Brněnské ulici, že na tento náš se nějak pozapomnělo. Stačí si pročíst záznamy z jednání osadního výboru, kde se toto téma pravidelně objevuje. Občané si v první řadě stěžují na nedostatečnou péči o vysazenou zeleň a naopak na trávu, která prorůstá cestičkami. Vadí jim stav laviček a chodníků. O dřevěné kadibudce jsem sám měl vystoupení i na zastupitelstvu, kdy se jedná v jednadvacátém století skutečně o raritu. Ale na celý problém je potřeba nahlížet komplexně.“

* Jak to myslíte?

„Pamatujete, jak jsem prosadil umístění značky na časové omezení parkování u vrahovického hřbitova jen pro jeho návštěvníky? Jak mi pak občané z ulice Čs. odboje nemohli přijít na jméno? Protože jim současně byl vybudován naprosto zbytečný chodník, který jim vzal parkovací místa, a v ulici mají dopravní značku, která jim parkovat zakazuje, a podle mě zcela správně. U hřbitova navíc parkují lidé z nedaleké firmy. Takže to je první okruh problémů. Parkování. Snad bych ještě připomněl chybějící zrcadlo, které tam kdysi bylo. A sám nevím, zda již byl přesunut stojan na kola. Zde došlo dokonce ke konfliktu mezi řidičem a cyklistkou, protože se mu otřela o auto. Stojan navíc zabíral místo pro automobil. Druhý neméně závažný problém je příchod k vlakové stanici. Chodníček úzký, přerušovaný sloupy. Auta od vás jedou půl metru, když se míjí. Zejména v zimních měsících jde tady o poměrně výrazný adrenalinový sport. Zde se již také vymýšlelo, jak to vyřešit, ale na nic se nepřišlo. Ještě jsou stížnosti na chodník v ulici Majakovského směrem ke hřbitovu. To je také překážková dráha, kterou s kočárkem třeba někdo nedá.“

* Vidíte cestu, jak z toho ven?

„Cesty jsou dvě. Rychlá a dlouhá, ke které dojde, ale kdo se jí dožije? Rychlá by spočívala v odkoupení části pole za hřbitovní zdí směrem k úvozu. Vyřešilo by se jak parkování, tak příchod k vlakové stanici a současně by se mohl zrekonstruovat celý hřbitov. Bohužel majitel nechce prodat ani ten úzký pruh, který by toto zabezpečil. Dlouhá je počkat na zkapacitnění vlakového spojení, kdy se uvažuje o dvoukolejce ve směru do Vrbátek, a tím zrušení přejezdu u hřbitova. Pak by tato cesta byla slepá a dala by se využít jak pro pořádný chodník, tak parkování. Ale jak říkám, abychom na tom hřbitově dříve neleželi... Kvůli tomuto zkapacitnění se mimochodem odkládá i cyklostezka na Vrbátky.“

* To nejsou radostné vyhlídky, že?

„No, nejsou. Takže zůstaneme zatím u natření laviček, zastřižení tújí a vyplení cestiček. Možná by si alespoň ta kadibudka zasloužila nějakou veselou barevnou úpravu. Jen Bůh ví, jak dlouho tam bude ještě sloužit. Kolika dalším generacím.“

 

Tematickou stranu PROSTĚJOVSKO & PAMÁTKA ZESNULÝCH najdete v aktuálním tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 24. října