Už za první čtvrtinou je aktuální ročník Chance ligy. Prostějov po první čtvrtce zápasů byl v lepší polovině tabulky. Při vyrovnanosti soutěže se ale během krátké doby stalo, že byl tým předposlední i první. Nyní se pohybuje někde uprostřed a odráží to i výsledky. Jak je ale hodnotí člověk nejpovolanější? Na to jsme se zeptali kouče Aleše Tottera (na snímku), který zmínil slabiny i silné stránky týmu.

* První čtvrtina sezóny je minulostí. Jak byste ji zhodnotil?

„Jsme někde na průměru, bodovém i ve speciálních formacích. Je to nějaký proces, ta první čtvrtina. Měli jsme tam čtyři zápasy v řadě porážky, teď jsme zase v sedmi z osmi bodovali… Fakt je to zatím takový průměr. Herní projev není špatný. Musíme zlepšit speciální formace, koncovku. Obrana se začíná konsolidovat. Hlavně nás trápí, že nám hodně hráčů chybí. Neodkládáme ale zápasy, jedeme na tři pětky, doplňujeme to juniory. Zranění jsou způsobené zlomeninami, otřesy mozku, třeba z blokování střely.“

* V podstatě smolné věci…

„Ano, jsou to věci zápasové, které jsme nijak nemohli ovlivnit. Jinak tým pracuje, je radost s ním dělat. Je chytřejší a zodpovědnější, lepší oproti loňskému týmu. Může dokázat v sezóně cokoli. Myslím navíc, že to tak bere vedení, realizační tým i hráči. Pokud budeme zdraví, může se stát opravdu všechno… (úsměv) První čtvrtina nebyla propadák, ani jsme nelétali do výšin. Ale byl to solidní počin, na nový tým, když jednu dobu hrál z toho starého pouze Tomáš Jáchym. Jinak to bylo nové mužstvo.“

* Soutěž je vyrovnanější, žádná Kadaň, Benátky nebo Ústí nad Labem, které zaostávaly za zbytkem. Dá se i z toho pohledu vyhodnotit současné postavení Prostějova jako úspěch?

„Určitě. Na to, že týmy zůstaly často pohromadě a my máme tým nový, omladili jsme ho. Teď ve středu hrály dvě nula čtyřky. Hlavně obrana je mladá. Ze sedmi beků byly teď čtyři nula dvojky. Vhodně se to ale doplňuje. Zatím to vypadá, že je tým dobře poskládaný. Jak složením hráčů, tak věkově. Jsou tam zkušení hráči, střední generace i ti mladí. Tým funguje výborně, má velký potenciál a všichni věříme tomu, že to z hráčů dostaneme. A že ta sezóna může být ještě lepší než ta loňská.“

 * Pokud jde o zmiňovanou mladou obranu, neměl jste původně obavy? Dá se třeba říct, že hrají nad očekávání?

„Myslím si, že hrají solidně. Neměli jsme ani tak strach z obrany, protože hráči mají dobré dovednosti. Ale nečekali jsme, že si všichni čtyři řeknou o takový čas a všichni jsou v sestavě. Čekali jsme, že na tom bude někdo hůře, někdo lépe. Ale hlavně se zlepšují a hodně pracujeme s videem a kvalitně trénujeme. To jsou věci, co pro nás mohou dělat rozdíl.“

* Zmínil jste absence. Jak moc jsou tedy znát třeba ztráty Martina Nováka nebo Jaroslava Pavelky?

„Hodně. Martin Novák je kapitán. Každý večer tvrdě pracuje, vypadal dobře s Romanem Vlachem. Ten trochu trpí tím, že mu tam měníme hráče. Potřebuje kolem sebe stabilní spoluhráče. Pak by byl ještě lepší. Novák s ním hrál dobře, je to lídr, mluví v kabině, všechno. A Jarda Pavelka byl jasná brankářská jednička. Něma asi nečekal, že dostane tolik zápasů. Teď se to ale pro něj otevřelo a podává solidní výkony. Teď navíc Ostři bude chybět sedm zápasů. Hodně přitom tým v zápasech nakopával. Každý hráč měl nějakou roli. A tak chybí.“

* Zmínil jste už dříve, že úplně nebyla nejlepší komunikace s některými kluby. Rád bych se zeptal, zda máte v klubu představu, se kterými oddíly komunikovat, kde by to fungovalo?

„Nějak jsme si procesy nastavili a tím se řídíme. Nejvíce práce je na jaře, kde se odvedla dobrá práce při skladbě kádru. Majitel, Ivo Peštuka coby manažer a Petr Hubáček jako spolupracovník jsme složili dobrý tým. Pak je tam ale práce v sezóně. Nechceme moc střídavé starty. Teď ale nastala taková kalamita, nikdo nečekal, že nám řada hráčů bude chybět. Nebyli jsme na to úplně připravení, možná nás překvapilo, že to nebude o jednom či dvou hráčích. S různými kluby se teď bavíme. Dobrá spolupráce je s Kladnem a Plzní, a pokud jde o juniory, tam s Litvínovem a Vítkovicemi. Jiné týmy jsou pro nás zavřené, týmy z extraligy mají skoro všechny farmy. Moc těch týmů taky není. Je škoda, že je zavřená spolupráce Olomouc – Prostějov, z obou stran. Nevím, co se tam stalo, ale dávalo by to největší logiku. Beru to ale, jak to je. Respektuji to.“

* Co byste vypíchal jako nejlepší a nejhorší z dosavadního průběhu sezóny?

„Nejhorší jsou suverénně ta zmíněná zranění. A tím nejlepším momentem bylo, kdy jsme porazili Frýdek-Místek, pak jsme ale čtyřikrát prohráli a v té souvislosti se ukázala důvěra a jednotnost v týmu. Od majitele, od realizačního týmu a hráčů. Byli jsme silní, všichni jsme věřili. A další zápas jsme ve Zlíně vyhráli a dodali si sebevědomí. Takže důvěra a jednotnost organizace. Nebyla žádná panika po čtyřech prohrách, a to v Česku není moc pravidlem. I když to paradoxně bylo po čtyřech prohrách, tak to bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát, že jsme byli takto jednotní. Od té doby je to výsledkově velice slušné.“

* Získal jsem dojem, že Prostějov oproti minulým sezónám v žádném zápase herně vyloženě nepropadl. Dokáže hrát s každým. Souhlasíte?

„Souhlasím. Jsme v každém zápase. Když přijdou analytická data, tak většinu zápasů bychom podle čísel měli vyhrát. Potřebujeme každopádně zlepšit speciální formace. Jsme sice v průměru a není to celkově vůbec špatné, je tam ale prostor ke zlepšení. Také v koncovce, důrazu před brankou, v nacházení špinavých gólů. Potřebujeme i více střílet, vždycky je tam nahrávka navíc. Na tom potřebujeme pracovat. Tým ale výborně vnímá jakékoli detaily, okamžitě to aplikuje. A budu se opakovat, je ale radost s těmi hráči pracovat.“