Lidé jsou stále línější a méně ochotní žít aktivně. A tak spolky končí, kluby zanikají. Ne tak ale všude. Třeba v Bousíně ukázali, že když se chce, tak to i dnešní uspěchané době jde. Jiří Grossmann (na snímku), jeden z místních obyvatel, se totiž stal dobrou inspirací i pro mnoho jiných nadšenců, které nebaví jen sedět. Ves uprostřed Drahanské vrchoviny si oblíbil a v Bousíně se mu podařilo po mnoha desítkách let obnovit činnost Sokola. Obec, která má 140 obyvatel, totiž donedávna sokolskou jednotu neměla, přestože v minulosti v obci fungovala. Na to si ale už nejspíš nikdo nevzpomene, Sokol z Bousína zmizel už za války...
* Jak jste se vůbec dostal do Bousína?
„Se ženou jsme sháněli dlouhodobě bydlení na venkově. Když se nám naskytla příležitost v Bousíně, stal se historický statek, co jsme koupili, ihned takovou srdcovkou. A vysněné místo pro život na vesnici. Líbila se nám vesnice jako celek, je malebná a klidná. A ta krajina kolem…“ (úsměv)
* Jestli tomu dobře rozumím, dříve jste bydleli ve městě či městečku…
„Ano, oba jsme původně z Brna. A vzhledem k rozsahu oprav na statku, tak jsme tam pořád ještě častěji.“
* Později jste inicioval obnovu Sokola. Přišel jste do vesnice, kde fungují hasiči, Sokol zde ale nebyl. Kdy vám tento spolek začal chybět?
„Oficiální pohybový spolek zde zkrátka nebyl. Bavil jsem se s různými lidmi, a co se týče historie, hlavně s Josefem Julínkem, který je můj soused a regionální autor. Právě on poukázal na to, že T.J. Sokol v Bousíně v minulosti fungovala a v roce 1941 by rozpuštěna nacisty. Stala se z toho taková indicie pro nás. A když se člověk bavil s lidmi, byli někteří až nadšení. Tak jsme se setkali a spustili to. Před rokem proběhla ustavující schůzi a rozhodli jsme se navázat na původní tradici.“
