Během letošního léta oslavil společně se „svým“ souborem jeho čtyřicáté výročí znovuobnovení a v rámci hodů v Kostelci na Hané to opravdu žilo. V Hanáckém folklórním souboru Kosíř působí s manželkou už řadu let a posledních osm roků také jeho předsedou. Nyní se této funkce musel vzdát. Ne nadarmo se totiž říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech… Jak však Vladimír Procházka (na snímku) prozradil, bude i nadále podle potřeb nápomocen. Současně se těší na řadu dalších akcí, které se souborem zažije. Z množství bohatých zážitků vybral pro Večerník ty, na které velmi rád vzpomíná...

* Folklórní soubory mají u nás dlouhodobou tradici. Kdo nebo co vás k tomuto osobitému projevu kultury přivedlo?

„Tatínek i maminka byli oba učitelé na prvním stupni základní školy. Ve čtvrté třídě mě přivedli do dětského hanáckého kroužku v Kostelci na Hané, odkud jsem pak přirozeně přešel do dospělého souboru, tehdy Hanácké besedy. Tatínek hrál na housle v Hanácké hudbě. Vždy jednou za měsíc vyšlo, že se hudební zkouška uskutečnila u nás doma. To byly nezapomenutelné večery. Když došlo ke znovuobnovení činnosti dospělého hanáckého souboru, který začal užívat název Kosíř, byl jsem tehdy na vysoké škole v Brně a nemohl se účastnit zkoušek. K tancování mě později velmi snadno přivedl tehdejší vedoucí, můj veliký kamarád Bob Dostál. Jednoho dne mi jednoduše předal kufr se slovy: ‚Tady máš kroj po svém tátovi, když ho oblečeš, tak můžeš i tancovat.‘  Já mu za to děkuji dodnes.“  

* Jak dlouho jste působil v pozici vedoucího Hanácké folklórního souboru Kosíř?

„Dlouholetým vedoucím souboru Kosíř a jeho nejvýraznější osobností byl MUDr. Bohumil Dostál, který odvedl ohromný kus práce. Já jsem mu přibližně od roku 2009 pomáhal s organizačními věcmi a dotačními záležitostmi.  Po jeho předčasném úmrtí v roce 2014 jsem převzal vedení souboru.“

* Jak náročné to bylo a co všechno jste měl na starost?

„Na konci roku 2014 bylo nutné oficiálně zaregistrovat soubor Kosíř do spolkového rejstříku z důvodu přidělení IČO a možnosti od roku 2015 získávat dotace z veřejných zdrojů. Mou povinností bylo sepsat stanovy a postarat se o všechny náležitosti úspěšné registrace. Další každoroční povinností bylo zejména finančně zajistit činnost souboru, hlídání dotačních titulů, tvorba žádostí, sestavování rozpočtů, vedení účetnictví, vyúčtování dotací, sepisování závěrečných zpráv. Z organizačních záležitostí pak vedení zkoušek, tanečních nácviků, domlouvání vystoupení souboru, včetně zajišťování dopravy, zajištění soustředění souboru, v případě pořádání vlastních akcí jako například Hanáckých bálů nebo posezení u cimbálu organizace těchto akcí. Se sestavováním pásem na vystoupení a s organizačními záležitostmi mi nejvíce pomáhala Alena Dostálová, především však moje žena Naďka, bez jejíž pomoci bych nebyl schopen celou agendu zvládat. Oběma jim velice touto cestou děkuji.“

* Co stálo za tím, že jste omezil své působení v rámci souboru?

„Naše dospělá dcera Martina utrpěla vážný úraz, po němž zůstala plně invalidní, potřebuje neustálý dozor a asistenci, není schopná postarat se o své potřeby, natož o svého malého synka a našeho vnoučka Dominička. Skloubit starosti o dceru, vnoučka, zaměstnání a vedení souboru bylo již velmi náročné a vyčerpávající a bylo nutné moje aktivity v souboru omezit a více se věnovat rodině. Nebylo by v žádném případě správné, aby mou únavou a zaneprázdněností utrpěl soubor, jeho rozvoj, kvality zkoušek a vystoupení. V souboru jsme naši nastalou rodinnou situaci probrali a já jsem požádal, aby vedení souboru převzal někdo jiný, ideálně aby se o jednotlivé agendy a aktivity podělilo více lidí. Tak se taky začátkem září i stalo, z čehož mám velkou radost.“   

* V rámci různých slavností i nácviků ale budete se souborem nadále?

„Já i manželka samozřejmě zůstáváme členy souboru. Oba potřebujeme nějaký čas na odpočinek, regeneraci sil a načerpání nové energie. Se souborem jsme pochopitelně v kontaktu, jinak to ani nejde. Nestanovujeme si žádné konkrétní datum, kdy se opět zapojíme do nácviků a vystoupení, až ten správný čas nastane, tak to poznáme.“

* Přijde mi, že folklórní soubory musí také často pracovat s určitými vlnami, že někdy je zájemců a členů více, jindy je to horší. Je tomu skutečně tak?

„Máte naprostou pravdu. Těch vlivů, proč se prakticky všechny soubory čas od času potýkají s ubývající členskou základnou, je mnoho. Na druhou stranu jsou zase období, která jsou nadmíru úspěšná. Nechci se pouštět do rozsáhlých rozborů, pokusím se o nástin. U mladých členů bývá kritické období při nástupu na střední a vysoké školy, zejména pokud zůstávají na internátech a kolejích. Dále pak založení rodiny, mateřské povinnosti, zajištění bydlení, budování kariéry, náročné zaměstnání, odstěhování se do jiného regionu, dlouhodobé nemoci, starosti o rodinu a své blízké, úmrtí atd. Pokud přijde období, kdy se některý z těchto vlivů nebo jejich kombinace týká více členů, nastává pro celý soubor velký problém. Pokud je naopak kádr stabilizovaný a členům se tyto nepříznivé faktory vyhýbají, případně je zvládají, pak se celému souboru daří.  A podaří-li se navíc získat další nové členy, potom je úspěch víceméně zajištěn.“

* Zaujalo někoho z řad diváků účinkování souboru natolik, že se k vám přidal?

 „Ne, to ne. Většina nových členů přichází přirozeným přechodem z dětského souboru do dospělého, nebo stávající členové souboru přivedou člena rodiny, případně své známé a kamarády, kteří mají o folklór zájem. Právě tito přátelé a kamarádi se také většinou účastní akcí, které pořádáme nebo na kterých vystupujeme. Proto pro ně ve většině případů nejsme cizí komunita, ale již dobří známí, takže při příchodu do souboru jdou vlastně již do známého prostředí.“

* Zažil jste mnoho zajímavých akcí, je přesto taková, která přehlušila ostatní?

„Vždycky budu vzpomínat na úžasné zážitky se souborem z vystoupení v Portugalsku, kdy jsme během dvou týdnů tancovali na mnoha akcích a slavnostech v krásných portugalských městech, samozřejmě i v Lisabonu a Portu. Navštívili jsme například poutní místo ve Fatimě nebo výstavní areál EXPO v Lisabonu. Naši portugalští přátelé, kteří jsou současně členy místního folklórního souboru a rovněž členy jedné ze sambových škol, nám umožnili, abychom se spolu s nimi účastnili největšího sambového festivalu v Evropě, který se koná v portugalském přístavním městě Sesimbra. V sambovém tanečním průvodu jsme reprezentovali Českou republiku a byli jsme čestnými hosty sambové taneční školy našich přátel.“    

* A zažil jste nějakou hodně vtipnou historku?

„Zůstanu v Portugalsku. Sambové kostýmy jsou nádherné. Když nám je naši přátelé předávali,měli jsme se převléknout, stáli jsme vedle sebe s Bobem Dostálem a on mi říkal, že my Hanáci sice máme široké opasky, ale ti portugalští kluci je mají ještě trošku širší. Né o moc, ale širší. Náš portugalský kamarád Karlos, který nás provázel celý pobyt, vyprskl smíchy a vysvětlil nám, že to, co držíme v ruce nejsou pánské opasky. Na zavázání kalhot máme vedle ležící šňůrky. To, co jsme za ně považovali, že jsou sukýnky pro tanečnice. A musím uznat, že naše hanácké holky v nich vypadaly moc hezky.“ (smích)

* Vaší poslední akcí v pozici vedoucího souboru byly oslavy 40 let od jeho založení. Mohl byste v krátkosti shrnout toto období?

„Prvopočátky folklórního souboru v Kostelci na Hané sahají do roku 1938 pod tehdejším názvem Hanácká beseda. Pod tímto názvem soubor s menšími či většími přestávkami vystupoval do roku 1978. Ke znovuobnovení činnosti došlo před 40 lety, v roce 1982, kdy soubor přijal název Kosíř. Původní Kostelecká Hanácká beseda tedy fungovala mezi roky 1938 až 1978, tedy s nějakými přestávkami 40 let. Soubor Kosíř slaví čtvrté výročí znovuobnovení činnosti, a přestože v tomto průběhu někdy nastala horší období, fungujeme 40 let bez přestávky.  Za to patří poděkování zejména bývalým členům souboru. Není možné vyjmenovat všechny, kteří se ve velké míře zasloužili o tehdejší vzestup a úspěchy souboru, ale určitě velké poděkování zaslouží Jana Balcarová, můj předchůdce ve vedení souboru a velký kamarád doktor Bohumil Dostál, kterému nikdo z nás neřekl jinak než Bob, a také nejlepší umělecký vedoucí souboru, kterého jsme kdy měli, Jan Kadlec.“

* Už během akce jste říkal, že oslavy výročí patří všem. Můžete být o něco konkrétnější?

„Nejde totiž nevzpomenout, že jsme kdysi mívali vlastní Hanáckou muziku, pan učitel Balcar, pan učitel Košťálek, můj tatínek pan učitel Procházka, pan učitel Pluháček, pan učitel Bartoník, pan lékárník Svoboda a další… Co jméno, to pojem. Nesmím zapomenout na jejich pokračovatele jako Fana Smutný, Zdena Smutná, Jitka Pluháčková, Petr Lužný a mohl bych jmenovat další. Věřme, že v blízké době budeme mít opět vlastní muzikanty. Obrovské poděkování patří všem bývalým členům souboru Kosíř a Hanácké besedy. Díky jejich obětavosti a jejich tehdejší činnosti máme my současní členové souboru Kosíř na co navazovat a oslavit čtyřicáté výročí. A proto tyto slavnosti patřily nám všem.“

 

VLADIMÍR PROCHÁZKA

* narodil se 7. února 1965 v Prostějově

* s manželkou Naděždou má dvě děti, dceru Martinu, syna Radka a vnuka Dominika

* absolvoval VUT Brno fakultu elektrotechnickou a UP Olomouc fakultu pedagogickou

* pracoval jako projektant v Energoprojektu Přerov

* učil na Střední odborné škole průmyslové a Středním odborném učilišti v Prostějově

* pracoval jako stavbyvedoucí v HEG elektromontáže

* dále působil jako OSVČ projektant a revizní technik

* v současnosti projektant silnoproudých zařízení a technolog v Moravia Consult Olomouc, zabývá se převážně projektováním a návrhy technologií pro Správu železnic jako profesní garant

*autorizovaný inženýr v oboru technologická zařízení staveb a autorizovaný inženýr v oboru technika prostředí staveb, specializace elektrotechnická zařízení

* folklóru a lidovým tradicím se věnuje už od útlého dětství, posledních 8 let byl předsedou Hanáckého folklórního souboru Kosíř

zajímavost: od roku 2003 do roku 2009 byl starostou města Kostelec na Hané a předseda mikroregionu Kostelecko