Před nějakým časem spatřila světlo světa novinka, která by měla pomoci rozvoji amatérských klubů už od nejnižších kategorií. A tak pro inspiraci, konzultace, rady a trenérskou metodiku působí takzvaní Grassroots trenéři mládeže, které má každý region v republice. Na Prostějovsku tuto funkci zastává David Pekař (na snímku), který se ze zdravotních důvodů musel předčasně rozloučit se svou aktivní fotbalovou kariérou. A protože chtěl u fotbalu zůstat, stal se právě trenérem. Řídí okresní soutěže přípravek, trénuje také nově založený celek mladších žákyň v Prostějově a komunikuje s mládežnickými trenéry napříč regionem, poskytuje služby. Navíc pomáhá i s náborovými akcemi a vede i okresní výběr na turnajích. Jednoduše řečeno – žije fotbalem.

 

* Ve fotbale působíte od dětství, kdy jste se rozhodl vydat na trenérskou dráhu?

„Jistý zlom nastal při studiu na vysoké škole, kdy už se po mně postupem času vyžadovala i praxe, a právě trenérská činnost byla vedle studia učitelství tělesné výchovy vhodná alternativa pro posun v oboru. Jak zmiňujete, fotbal byl pro mě od dětství číslo jedna, tudíž jsem neváhal a pustil se kromě hraní i do trenérství. K tomu všemu také přibývala opakovaná zranění v mé hráčské kariéře, proto se ta role začínala pomalu překlápět z hráče na trenéra.“

* Pro region působíte jako Grassroots trenér mládeže. Můžete v krátkosti shrnout, co všechno máte v kompetenci?

„Těch činností je opravdu hodně. Grassroots program má za cíl věnovat se amatérskému fotbalu a jeho hlavní myšlenkou je dát možnost hrát fotbal všem bez výjimky. Od toho se odvíjí moje aktivita navštěvovat jednotlivé kluby nebo školy a společnými silami se snažit přivést k fotbalu nebo jakékoliv jiné sportovní aktivitě co nejvíce dětí. Dále je v mé přímé kompetenci vedení a organizace okresních soutěží přípravek, okresních tréninků či turnajů všech kategorií, podpora ženského fotbalu, vzdělávání trenérů a mnoho dalších aktivit spojených s fotbalem.“

* S čím vším se na vás mohou regionální trenéři klubů obrátit?

„Mohou si mě pozvat k sobě do klubu, kde jim můžu být například k ruce při vedení tréninku. Trénink lze pojmout z mé strany jako ukázkový. Nikdy se nikoho nesnažím poučovat nebo kritizovat, tuto možnost návštěvy vždy beru spíše jako vzájemné předávání zkušeností z obou stran, kdy se od ostatních trenérů i já sám inspiruji pro svou trenérskou činnost. Proto se určitě nikdo nemusí bát, že by přijel nějaký cizí trenér a začal shazovat jejich práci, to určitě ne. Dále mohu pomoci při klubových náborech nebo být trenérům k dispozici v rámci vzdělávání. Obrátit se na mě mohou opravdu s čímkoliv.“

* Řešíte především přípravky, u kterých nastal relativní boom. Jste spokojen s jejich fungováním?

„V přípravkových kategoriích máme v regionu celkem dost dětí. Ta situace by mohla být vždy lepší, ale naopak i horší. V kategorii starších přípravek každoročně startuje kolem dvaceti týmů, v těch mladších kolem šestnácti. V posledních dvou letech se nám daří i v kategorii minipřípravek, kde nám pravidelně startuje až dvanáct výběrů. Mým takovým malým cílem je, aby každý klub, který startuje v těchto soutěžích, dokázal naplnit všechny přípravkové kategorie. Ovšem vím, že v menších obcích to není úplně jednoduché. Ve více klubech startují mladší hráči i ve starších kategoriích, což pro hráče není úplně komfortní, ale jak jsem již zmínil, s počty hráčů to v menších klubech není tak jednoduché. Někde by i jejich počet nebyl problém, ale naopak pro více kategorií chybí trenéři. Ti stávající by se museli rozkrájet, aby s družstvy objeli všechny turnaje. I tak se ale někteří obětují na úkor svého volného času, což je obdivuhodné. Za to jim patří obrovský dík. Přesto jsme ale nuceni dělat kompromis a střídat soutěže starších/mladších po dvou týdnech, tím však některým hráčům chybí pravidelnost. Určitě nám taky ublížil covid v tom, že jakmile nastane trochu horší počasí, tak mají některé kluby tendenci svoje utkání odkládat z důvodu nemocí. Tady bych ale nevinil trenéry, je to spíše otázka rodičů. V této věci bych chtěl v následujících obdobích trochu přitlačit a na kluby apelovat, aby utkání neodkládaly.“

* A jak probíhá komunikace s kluby? Jste s ní spokojen?

„Víceméně ano. Jakmile nastane nějaký problém, tak jsme s trenéry v kontaktu a dané věci se snažíme společně co nejrychleji vyřešit. Občas se stane, že se někdo zapomene omluvit například z turnaje, ale to jsou spíše výjimky. Oproti předchozím sezónám se nám zlepšila i komunikace v rámci regionálních akcí, kterých se sice účastní stále pouze zlomek hráčů, ovšem jejich počet průběžně narůstá.“

* Je to i naděje do budoucna, že by mohlo dojít k zastavení úpadku klubů?

„Na tuhle otázku se těžko odpovídá, určitě je důležité mít celistvou strukturu mládeže a těch kategorií mít v jednotlivých klubech co nejvíce již od nejmladších. Problém úpadku se pak váže spíše ke starším výběrům, kdy od žáků až k dorostu zaznamenáváme znatelný úbytek hráčů. Hodně hráčů končí s fotbalem, protože si buďto najdou jiný koníček, nebo prostě nemají kde pokračovat, protože ne všechny oddíly mají dané věkové kategorie. A každý není ochotný dojíždět. Zde se pak selektují hráči, kteří fotbal opravdu hrát chtějí, od těch, kteří ho brali spíše jako volnočasovou aktivitu. Možnou cestou je opravdu podchytit již nejmladší kategorie a z nich dál budovat mládežnické struktury. Zde ale opět narážíme na problém s množstvím trenérů. On by počet dětí nebyl problém, ovšem ve fotbale chybí větší zastoupení lidí, kteří by pomohli s chodem jednotlivých klubů, alespoň co se týče amatérské úrovně. Vše je odrazem dnešní doby, kdy bohužel toho volného času na úkor práce už moc nezbývá...“

* Pořádáte také různé semináře a školení trenérů. Poslední byl beznadějně plný. Jsou v plánu během zimního období další?

„Co se týče vzdělávání, nám proticovidová opatření opravdu ztěžovala v posledních letech veškeré kurzy. Náš okresní svaz fungoval v režimu, kdy se vždy pořádal kurz pro trenéry na přelomu listopadu a prosince po skončení všech soutěží. Právě toto období bylo v posledních letech poznamenáno největšími opatřeními a hodně trenérů, kteří by měli o získání licence zájem, následně účast přehodnotilo. My se snažili dělat různé ústupky, abychom je i tak na kurzy nalákali, ovšem povinné očkování a jiná nařízení byly v této věci nekompromisní. K tomu se vázalo i to, že mělo hodně trenérů propadlé průkazy. Na to jsme reagovali zavedením školení do každého regionu, což se nám teď osvědčilo a kurz se plně obsadil. Původně byl otevírán pro celý kraj pouze v Olomouci na přelomu roku, nyní proběhl na podzim v každém regionu jeden a byli jsme s ním opravdu spokojeni. Mimo to ještě proběhl kurz C licence v září a další bych chtěl otevřít v průběhu ledna. Do budoucna bych určitě chtěl, aby na Prostějovsku probíhal kurz C licence dvakrát ročně včetně doškolovacích kurzů.“ 

* Kromě školení ale také vyrážíte i do klubů. Můžete tento projekt přiblížit?

„Do oddílů se míří buďto formou ukázkových tréninků samostatně, nebo je zde také možnost pozvat si do klubu celý tým trenérů v rámci projektu ‚Létající trenéři‘. Tento projekt je zaměřen na trendy a směry, kam by se děti a trenéři měli ve fotbale ubírat. Kromě ukázek z praxe jsou součástí i různé prezentace a diskuse na aktuální témata z oblasti mládežnického fotbalu.“

* Vedete také nově založený žákovský celek žen v Prostějově. Bylo náročné poskládat družstvo, nebo nebyl problém se s kluby domluvit na uvolnění?

„Začínat od úplného začátku není nikdy jednoduché. S kluby se domluvit problém nebyl a náš úmysl založit čistě dívčí družstvo se většině trenérů líbil. Samozřejmě za uvolnění hráček jsem nesmírně vděčný. Náročné bylo hlavně přesvědčit jednotlivé hráčky, že jim máme co nabídnout a že samostatné dívčí družstvo má určitě vzhledem k jejich budoucnosti smysl. Ono založení tohoto výběru není profitem klubu, nýbrž celého regionu, protože napříč kategoriemi končí obrovské množství děvčat. A my bychom chtěli tomuto problému zamezit. Dívky mohou s chlapci startovat do určitého věku, pak musí hrát své soutěže. No a zde narážíme opět na problém, že následně končí. Vybudování kompletní struktury od přípravek až po ženy je určitě cestou, jak dívčí fotbal podporovat. V tomto nastoleném trendu bychom chtěli pokračovat a do příští sezóny bychom chtěli založit vedle mladších žákyň i starší žákyně. Mimo to se u nás na jaře bude pořádat projekt UEFA Playmakers Disney určený pro dívky ve věku pět až osmm let, který je zábavným způsobem přenese do světa fotbalu prostřednictvím příběhu Walta Disneyho. Touto cestou bych i rád využil našeho rozhovoru a pozval k nám všechny mladé dívky, a to bez rozdílu, zda již fotbal hrají, nebo nehrají, rodiče mě mohou kdykoliv kontaktovat.“

* Pravidelně také vedete různé výběry, které se následně představují na turnajích proti jejich vrstevníkům. Jak na tom je prostějovský region v porovnání s ostatními?

„Každoročně probíhají během celé sezóny celkem tři okresní turnaje v kategorii U12, U11. Podzimní a jarní se konají venku, zimní se hraje v hale. Na turnaji se vždy utkají všechny okresy Olomouckého kraje (přestože již okresy formálně neexistují, tak po stránce sportovní jsou stále zachovány – pozn.red.). Náš  má v porovnání s ostatními spíše průměrné výsledky a obsazuje většinou třetí až páté místo. V tomto ohledu nejde primárně o výsledky, spíše o to, aby si hráči vyzkoušeli, jaké to je reprezentovat a mít nějaké další povinnosti mimo svůj klub. Popravdě se nám ještě nikdy nepodařilo poskládat úplně nejsilnější výběr hráčů, kterým by mohl náš celý okres disponovat, jelikož ne všechny kluby jsou těmto výběrům nakloněny, protože se například bojí o své hráče. Na jednu stranu to chápu, na druhou si musí trenéři určit prioritu, zda dělají fotbal pro sebe, nebo pro rozvoj svých hráčů. Tím jsem samozřejmě nechtěl říct, že by výběry měly sloužit pro nějaké přestupy hráčů do větších klubů, ovšem vždy se může stát, že se nějaký hráč ukáže v dobrém světle a logicky se pro ostatní stává zajímavým I proto jsou v této věci trenéři zdrženliví. Stejně tak se to ale může stát i na klubové úrovni, kdy někteří hráči prostě kvalitativně přerostou svůj klub a jsou vidět. Přesto jsme se v posledních sezónách někam posunuli a týmy své hráče pro účely reprezentace uvolňují stále více. Nově se teď pořádají i turnaje okresních výběrů v kategorii U17, kde jsme na posledním turnaji v říjnu obsadili druhé místo.“

* Velkou část dní trávíte fotbalem. Je něco, u čeho od něj dokážete vypnout?

„V posledním roce jsme si s kamarády otevřeli mobilní stánek s prodejem kávy, u kterého trávím i dost svého volného času jako barista. Dalo by se říct, že vaření kávy a malování pěnou do kelímků se stalo takovým mým druhým koníčkem. Nicméně pokud se mi vyskytne nějaký volný čas, vždy mě vše nějakým způsobem nasměruje zpět k fotbalu nebo nějakému jinému sportu, třeba hokeji. V září se mi povedlo dokončit školu, takže uvidíme, kam se bude moje cesta dále ubírat, nicméně u trénování fotbalu, alespoň v rámci jednoho klubu, bych chtěl určitě pokračovat.“

 

DAVID PEKAŘ

*narodil se 9. července 1994 v Prostějově

*vystudoval magisterský obor učitelství tělesné výchovy a geografie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci

* v Prostějově působil jako aktivní hráč do žákovských kategorií, během dorostu působil v Sigmě Olomouc a následně se vrátil v kategorii U19 zpět do Prostějova

* za muže hrál v Určicích, Klenovicích, Dolanech

* v Lipové v posledním roce zastával pozici hrajícího asistenta trenéra

*působil jako trenér v přípravkách v Prostějově

*je Grassroots trenérem mládeže pro okres Prostějov

*v loňském roce dělal asistenta trenéra olomouckých krajských výběrů U13 a U14

*od letošní sezóny je hlavním trenérem nově vzniklého dívčího družstva WU13

*nyní nastupuje pracovně jako pedagog na ZŠ E. Valenty v Prostějově

zajímavost: jeho velkou vášní je káva a společně se svými kamarády si otevřel i stánek, kde se svému koníčku věnuje