Je mu 77 let, přičemž narozeniny oslavil před pár týdny v prostějovské městské knihovně. Ještě donedávna byl aktivním amatérským tenistou, ale kariéru mu přerušil covid, se kterým těžce bojoval. Je osobním kamarádem Arnošta Goldflama, který nedávno navštívil Prostějov a s nímž vám Večerník přinese exkluzivní rozhovor shodou okolností již v příštím čísle. Spoluzakládal HaDivadlo v Prostějově, je autorem několika knih, pracoval jako ředitel základní školy v Otaslavicích a pak se stal šéfem krajské organizace Scholaservis. Byl také dlouholetým šéfredaktorem časopisu Zpravodaj školství Olomouckého kraje. Miloš Forst (na snímku) procestoval západ Spojených států, sever Kanady a Aljašku, několikrát byl v New Yorku i na Havaji. Je stále aktivně činný především na poli kulturním, za což byl několikrát navržen na cenu města a také cenu krajskou.

* Jak to přijde, že skoro v osmdesáti letech neposedíte a jste stále aktivní?

„Jakákoliv činnost pro kulturu mě nabíjí. Mám hodně kamarádů, kteří mě stále zvou na různé akce, za všechny bych jmenoval Mirka Černoška, se kterým nás pojí mnohaleté přátelství. Chodím do divadla, spolupracuji s prostějovským muzeem, s některými krajskými školami v Prostějově i v Olomouci, kde jsem uspořádal i výstavy.“

* Divadlo a kultura jsou váš svět. Zavzpomínáte na začátky HaDivadla a také na svého kamaráda Arnošta Goldflama?

„Spoluzakládal jsem v Prostějově HaDivadlo, tedy tehdy ještě z příkazu stranických orgánů Hanácké divadlo, spolu se Svatoplukem Válou a Josefem Kovalčukem. Podílel jsem se na prostějovských inscenacích herecky, ale hlavně jako autor písňových textů, byl jsem tajemníkem divadla. Procestovali jsme tehdy Československo od západu Čech až po Prešov, hodně přátel jsem získal zvláště na Slovensku.  S Arnoštem jsme stále ve spojení, píšeme si, taky někdy zavoláme. Teď jsme se nedávno setkali v Prostějově na Noci divadel a po představení jsme zavzpomínali na staré zlaté časy. Ještě teď jsem činný, k mým dvěma šťastným sedmičkám jsem připravil literární pořad z veršů, prózy a vlastních písniček z HaDivadla, který jsem měl v městské knihovně a který jsem dvakrát reprízoval v Lázeňském domě Janáček v Teplicích nad Bečvou, kde jsem byl na rehabilitačním pobytu.“