V první části exkluzivního rozhovoru, kterou jste mohli najít v čísle 49/2022 z 5. prosince, jsme probrali vše podstatné o cestě Mojmíra Chytila (na snímku) ze Skalky až do prvoligového kolotoče, který si postupně plní sny. Skvělý podzim pak mladý útočník zakončil tím nejlepším možným způsobem, když se dočkal premiérové pozvánky do české fotbalové reprezentace. Doslova na domácí půdě Androva stadionu v Olomouci zazářil ve své premiéře za „A“-tým nároďáku, když si proti Faerským ostrovům připsal za necelých jedenáct minut čistý hattrick. A právě o reprezentaci byla druhá část našeho obsáhlého povídání, nechyběl ale ani pohled na regionální fotbal, který forvard sleduje bedlivě hlavně v Klenovicích na Hané. A řeč přišla i na budoucnost, protože stále častěji zaznívají hlasy, že je mu Olomouc už „malá“. Některé spekulace mají dokonce už za jasný jeho přesun do pražského Edenu. 

* Oceněním vašich výkonů byla pozvánka do národního týmu České republiky. Jaké jste zažíval pocity? A jak jste se o nominaci dozvěděl?

„Nevolal mi dopředu ani pan Šilhavý, ani pan Chytrý, tuto informaci jsem měl od manažera reprezentace, který mi den před tiskovkou volal a sdělil mi, že jsem v užším výběru. Večer už jsem věděl, že bych se ve finální nominaci měl objevit. Ráno před tiskovou konferencí mi byla informace potvrzena a na klub dorazila oficiální pozvánka. Je jasné, že jsem byl maximálně šťastný.“

* Premiéru jste si odbyl na domácí půdě a po pětadvaceti minutách hattrick. Jdou vůbec popsat pocity ze hřiště?

„To opravdu nejde. Abych řekl pravdu, tak jsem vůbec nevěděl, která bije. (smích) Byl to neuvěřitelný nával nemocí. Já jsem byl nadšený už jen z toho, že jsem vůbec dostal možnost se reprezentačního srazu účastnit. Doufal jsem, že se dostanu i na hřiště a byl jsem v transu, už když jsem zjistil, že budu v základní sestavě. To pro mě byly takové body, kdy jsem si řekl, že už nic lepšího být nemůže. A pořád to něco překonávalo. Reprezentace – super, zahraju si – super, základ – super. Už na začátku jsem měl šanci, kterou jsem zahodil a říkal jsem si škoda, mohl jsem to oslavit gólem, to by bylo nádherné. Nakonec se mi to ale povedlo a během chvíle jsem přidal i další dva góly. V tu chvíli jsem byl emočně úplně mimo.“

* Kdy jste se vrátil zpátky do „reality“?

„Bylo to až večer, kdy jsem hleděl na pokoji do zdi. (úsměv) Ohlížel jsem se za dosavadní kariérou a uvědomil jsem si, že to nebyla vůbec jednoduchá cesta. Musel jsem si projít určitými obdobími. Velkou oporou mi byli doma, především táta řešil spoustou věcí. V době, kdy jsem byl zraněný se mi společně s panem doktorem Kudláčkem snažil ze všech sil pomoct, sháněl známé doktory, abych se mohl znovu vrátit na trávníky. Za to jsem nadosmrti vděčný. Ani nevím, jestli jim to budu moct někdy vrátit. Snad jsem to alespoň částečně splatil tím hattrickem. Doufám, že na mě byl v tu chvíli pyšný.“

* Jak na vás celkově působila atmosféra české reprezentace?

„Měl jsem trošku strach, jak nás přijmou kluci, kteří už toho mají hodně odkopáno a patří ke stálicím, ale byl jsem velmi mile překvapený. Přijali nás fantasticky. Baví se tam každý s každým a dalo by se říct, že o všem. Nenajdete tam nikoho, kdo by měl nějaká hvězdná privilegia, jsou to všechno pokorní kluci. Sami za námi chodili a snažili se nám pomáhat, jak to jen šlo. Především ohledně organizačních a dalších věcí, které už mají dobře naučené. Vše tam na sebe navazuje a funguje to opravdu fantasticky.“

* Hodně se o vás všude mluvilo, řešila se řada rozhovorů a byl jste téměř na každé sportovní titulce. Bylo to i v tomto ohledu pro vás něco nového?

„Já jsem si to takto nepřipouštěl. Média se snažím příliš neřešit, protože to by člověk nedělal téměř nic jiného. (úsměv) Samozřejmě jsem ale zájem zaznamenal, protože to na mě vyskakovalo úplně všude. Když jsou věci pozitivní, tak je to fajn, pak je ale taky řada negativních… Ty je lepší brát vždy tak trochu okrajově. Já mám naštěstí výhodu, že jsem flegmatik. Tyto věci si tak nějak nepřipouštím.“

* Je toto nastavení v hlavě optimální pro fotbalovou kariéru?

„Nevím, jestli to tak lze říct. Nejde samozřejmě všechno jen tak hodit za hlavu. Měl jsem také období, kdy se mi nedařilo a zkoušel jsem různé věci, přičemž stále nic nepomáhalo. Nakonec se to ale vrátilo samo. Jako daleko větší výhodu to považuji na hřišti, protože tam může atmosféra člověka semlít. Znám kluky, kterým před velkou atmosférou tvrdnou nohy. Mně to třeba zase naopak dokáže pomoct. Myslím si, že tato vlastnost může být ku prospěchu. Určitě jsem za ni rád.“

* Chvála na vás sršela ze všech stran. Vyslechl jste si ji od kouče Šilhavého?

„Gratulovali mi jak trenéři v reprezentaci, tak i trenéři v Sigmě. Abych se přiznal, tak mám ještě velké množství zpráv, na které jsem doteď neodepsal a patrně ani neodepíšu, protože to bych nedělal minimálně týden nic jiného.“ (smích)

* A věříte, že byste mohl v reprezentaci zakotvit nastálo?

„Záleží to hlavně na mně. Když si udržím formu a bude se nám společně s klubem dařit, tak ta možnost určitě je. Budu pro to taky dělat vše, protože i za každou další pozvánku do reprezentace bych byl nesmírně rád.“

* Ani po reprezentačním srazu nezahálíte, čekal vás ještě pohár a dnes shodou okolností dvě branky v přípravě. Kdy se dočkáte krátkého zimního oddychu? A těšíte se?

„Pauza nám začíná nyní, bude trvat do druhého ledna. Fyzicky se cítím dobře a nic mě nelimituje, takže z tohoto pohledu bych klidně pokračoval. Hlavně se ale těším, že si trošku odpočinu psychicky. Člověk trošku vypadne z toho denního kolotoče a už cítím trošku únavu. Fyzicky ale samozřejmě budu pracovat i nadále, protože to bych akorát na začátku ledna umřel u prvního tréninku. (smích) Zároveň se těším, že budu chvíli sám, ale vím, že po čtrnácti dnech mně zase ten každodenní styk se spoluhráči v kabině bude chybět. Máme teď v Olomouci skvělou partu, takže je důvod se těšit.“

* Bude zimní příprava probíhat v Olomouci, nebo přijde stěhování? Zájem o vás je…

„Měla by začínat v Olomouci. Nemá cenu asi lhát, že o zájmu nevím, ale to už nezáleží na mně, ale na klubech, zda se dohodnou. Já to mám nyní v hlavě nastavené tak, že mám platnou smlouvu v Sigmě a pokud se kluby nedohodnou, zůstanu i nadále. A když se dohodnou, tak se třeba nějaké stěhování uskuteční. Co teď ale vím, tak bych přípravu měl začít v Sigmě a těším se na ni. Třeba by se nám mohl podařit i nějaký úspěch.“

* Kromě toho také nedáte i nadále dopustit na Klenovice, kde pravidelně fandíte, pokud to čas dovolí. Jak jste byl s jejich podzimem spokojený?

„Sleduji to hodně bedlivě. Když mám čas a máme třeba v neděli po zápase volno, taky když byla repre pauza, jsem jel vždy kluky podpořit. Myslím si, že to umístění mohlo být z jejich strany lepší. Mají momentálně velmi silný tým, ale bohužel jim někteří kluci vypadli, což bylo na výkonech i bodech znát. Věřím, že na jaře to bude od nich ještě lepší.“

* Není některá z nabídek právě i z Klenovic?

„Říkali mi, že mě klidně vezmou, ale že se budu muset jít ještě aspoň půl roku rozehrát na farmu do Bedihoště. (smích) Samozřejmě jsem přislíbil, že po konci kariéry bych si tam chtěl zahrát. Nějaké narážky ale padají už teď. Kluci už mi říkali, že budu muset zvolit jiný post, protože vepředu mají Honzu Všianského. Přetlak je prý ale všude. Snad bych tedy dělal aspoň dvojku.“

* Pro děti jste také uspořádal trénink na místním hřišti. Jak jste si ho užil a byla by to po vaší kariéře třeba další cesta?

„Nevím, jestli to u nejmenších dětí je zrovna pro mě. Obdivuji všechny trenéry, kteří se věnují těmto kategoriím. Je to velký nápor na psychiku, protože zformovat takto malé děti je velmi složité, každé si dělá svým způsobem, co chce. Já takovou trpělivost nemám. Trénování se mi líbí, ale kdyby to šlo, tak bych raději začal někde u starších. Takové zhruba žákovské kategorie a postupem času třeba i k mužům. Na druhou stranu je u těch nejmenších nádherné sledovat jejich zapálení pro sport.“

* Když jsme u těch dětí, měl byste pro ně nějakou radu, aby třeba jednou dosáhly svých cílů, jako se to povedlo vám?

„Co si myslím, že mě dovedlo tam, kde nyní jsem, je to, že jsem fotbal od mala miloval a vždy pro mě byl na prvním místě. Já jsem si ani nikdy nepřipustil, že bych měl s fotbalem skončit. Nejhorší období bylo po tom zranění, kdy to vypadalo, že už si profi fotbal nezahraju. Ale stejně bych i přes riziko šel alespoň třeba na nějaké krajské úrovni dál hrát. I s jednou nohou bych šel hrát. I ve volnu, které máme, si jdu rád s kamarády zakopat. Zkrátka ten sport musíte milovat a být trpělivý.“

* Kladete si ještě vyšší cíle, kterých byste chtěl dosáhnout?

„Dlouhodobé cíle si upřímně nedávám. Mám ty nejvyšší cíle, ale že by to bylo něco konkrétního, se opravdu říct nedá. Já jsem to říkal už před sezónou, že mým cílem je vždy vyhrát zápas a ideálně tomu pomoct i vstřeleným gólem. A je úplně jedno, jestli je to zápas reprezentace, za Sigmu, nebo s kamarády na hřišti.“

* Dočetl jsem se, že nejoblíbenějším místem na odpočinek je pro vás Jadran. Jsou ještě i další aktivity, při kterých odpočíváte?

„Chorvatsko miluju, jezdíme tam pravidelně. Táta vlastní i papíry na loď, takže jsme tam pravidelně brázdili i po moři. Jinak si ale nejvíce odpočinu s kamarády, se kterými se snažím trávit hodně času. Nemám problém někam zajít, nebo si jen doma zahrát třeba Fifu... U toho odpočinu daleko víc, než kdybych třeba seděl na gauči a koukal na televizi.

 

MOJMÍR CHYTIL

* narodil se 29. dubna 1999 v Prostějově

* profesionální fotbalista nastupující na pozici útočníka Sigmy Olomouc

* odmalička bydlel ve Skalce, v současné době žije v Prostějově

* s fotbalem začínal na hřišti pro malou kopanou ve školce

* aktivní kariéru začal v klubu 1.SK Prostějov

* na konci přípravek se přesunul do klubu SK Sigma Olomouc, kde působí s jednou přestávkou dodnes

* podzimní část sezóny 2021/2022 strávil v Pardubicích

* po návratu už si vybojoval stálé místo v základní sestavě Sigmy

* v listopadu letošního roku se dočkal i premiérové pozvánky do národního týmu

* v premiérovém utkání vstřelil hattrick během jedenácti minut a zapsal se do historie

* nedá také dopustit na fotbal ve Skalce a je velkým fanouškem fotbalistů Klenovic

zajímavost: dal by se označit jako „pán velkých premiér“, první ligová branka znamenala vítězství nad Spartou Praha a první reprezentační start ovládl třemi zásahy do sítě Faerských ostrovů