Je to znamení doby. Dříve se lidé mimo rodinu potkávali hlavně v restauracích, nyní si dopisují na sociálních sítích. Zatímco v minulosti si všichni vzájemně viděli do obličeje a neměli důvod si přisedávat ke stolu s lidmi, s nimiž nesdíleli alespoň trochu podobné názory, dnes je tomu jinak.

Přes monitory počítačů mnozí z nás nejhorlivěji reagují právě na ty, s nimiž je nespojuje vůbec nic, ba naopak mají potřebu reagovat na jejich zcela odlišné životní postoje a zkušenosti. Z toho pak pramení četné půtky a celková nálada ve společnosti. Na druhou stranu se díky rozvoji technologií otevírají dosud nevídané možností pro komunikaci s lidmi, s nimiž bychom se jinak nikdy nemohli potkat. Tak i na toto téma jsme zabrousili v našem rozhovoru s ředitelem Státního okresního archivu v Prostějově Oldřichem Václavíkem, kterého fascinuje fenomén setkávání se lidí v rámci nejrůznějších spolků. Aktuálně se výrazným způsobem podílel na vzniku nového časopisu Řádky PRO Vás, který by každého půl roku měl být volně k dostání například v prostějovském informačním centru.

* Historie je svým způsobem bezbřehé moře, které nelze nikdy obsáhnout a každý si v něm může najít to své. Co to bylo ve vašem případě?

„Nejvíce mě zajímá období druhé poloviny devatenáctého století a začátek dvacátého století, kde mě fascinuje tehdejší spolkový život či sportovní hnutí v českých zemích. Svoji diplomovou práci jsem třeba psal na téma prostějovského Sokola. I díky tomu si mě Tomáš Vincenec vyhlédl pro spolupráci na knize Místopis prostějovských hostinců a spolkových domů, kde je vazba právě na jednotlivé spolky, které tehdy v Prostějově působily. Ostatně většina místních spolků včetně politických stran začínala v hospodách.“

* Jak byste porovnal spolkový život konce 19. století s tím dnešním, kdy se lidé často „potkávají“ zejména prostřednictvím různě profilovaných skupin na sociálních sítích?

„Hospoda vždy bývalo jedno z nejliberálnějších prostředí, kde lidé mohli vyjádřit svůj názor. Nikdo nikoho nemohl nutit, aby tam chodil. Vznikaly v nich skupinky, které se často scházely za nějakým ušlechtilým cílem. Z nich se pak utvářely třeba spolky na podporu chudých. Dnešní éra je úplně jiná, což souvisí s technologickým pokrokem umožňujícím nové formy komunikace. To ovlivňuje i podobu společnosti. Nelze rozhodně říct, jestli se to posunulo k lepšímu či horšímu. Kdyby naši předkové měli stejné prostředky, jaké máme my dnes, možná by se chovali stejně. Každé období má zkrátka svoje. Nejen pro Prostějov na přelomu devatenáctého a dvacátého století bylo zásadní osobní setkávání lidí. Pokud si viděli z očí do očí, tak jejich kontakt byl vřelejší, než tomu může být prostřednictvím monitoru. Projevovalo se to třeba tím, že jednotlivé prostějovské rodiny byly mezi sebou vzájemně provázané. Na druhou stranu dnešní svět vám umožní okamžitě přímo komunikovat s člověkem na druhém konci světa, což tehdy bylo nemyslitelné. Můžete navíc snadněji cestovat a poznávat svět i spoustu lidí, s nimiž byste se dříve nemohli dostat do kontaktu. I díky tomu jsou rodinné vazby mnohem víc rozvolněné. Vše má své plusy i mínusy.“

* Kde se tedy lidé v Prostějově setkávali?

„Takových center bylo hned několik. Jako první se nabízí Národní dům, ale ten sloužil pouze určitým skupinám. Mezi ně nesporně patřily pěvecké sbory Orlice a Vlastimila, které v něm měly zkušebnu, či Měšťanská beseda. Ale tím to rozhodně nekončí. Hned naproti stál spolkový dům pro Národní socialisty, kousek dál na Vápenici katolický dům. Řada Prostějovanů dnes už možná zapomněla, že ve Wolkerově ulici byl Dělnický dům s velkým sálem, který byl důležitý zase pro dělníky a sociální demokracii. Na Poděbradově náměstí v budově Černého dvora existovalo centrum živnostníků. Tehdy v Prostějově fungovalo více jak sto spolků, jejichž členové se pravidelně setkávali a svým vystupováním a jednáním ovlivňovali život ve městě.“

* Co bylo prvotním impulzem, který ve vás vzbudil zájem o historii?

„V mém případě to byla spíše pozvolná cesta. Kromě tělocviku patřil právě dějepis k mým oblíbeným předmětům už na základní škole. Na gymnáziu se to prohloubilo. V knihovně jsem narazil na knížky zabývající se historií. Zásadním způsobem mě pak ovlivnilo setkání s dílem prostějovského rodáka Josefa Polišenského, což je jeden z nejvýznamnějších českých historiků 20. století.  Narazil jsem na jeho první studie týkající se období po bitvě na Bílé hoře. Jeho poutavý styl mě natolik zaujal, že jsem se do toho začal nořit víc a víc. Ve druháku na gymnáziu už bylo jasné, že se tomu budu chtít věnovat i v rámci následného vysokoškolského studia.“

* Když se řekne Josef Polišenský, tak si většina lidí z Prostějova možná vybaví zdejší ulici, kterou tu po něm máme pojmenovanou. Čím byl právě on pro vás tak zajímavý?

„Byl to prostějovský rodák, vystudoval Karlovu univerzitu za doby první republiky. Jeho profesorem byl mimo jiné slavný Josef Šusta, který ho nasměřoval k dalšímu studiu. V něm se zaměřil na novověké dějiny českých zemí, Španělska a zejména Latinské Ameriky. Dokázal přitom přinášet osobité myšlenky, kdy například pobělohorské období definoval nejen jako střet katolictví a protestantismu, ale i střet starého a nového světa. Střet starého a nového vidění společnosti, rozvoje řemesel, obchodu a společnosti proti dogmatickému myšlení…“ 

* Toto asi nebude běžná četba dnešních studentů druhého ročníku na střední škole…

„Mě historie bavila vždy, i proto jsem tehdy zašel do archivu, abych získal nějaké podklady pro práci v rámci Středoškolské odborné činnosti. Narazil jsem na pana Kárného, který dlouhá léta v archivu pracoval, a ten mi řekl jednu památnou větu, kterou asi do smrti nezapomenu. Konkrétně řekl: ‚Proč chcete studovat historii, když druhý Polišenský z vás stejně nebude.‘ Tehdy jsem si položil otázku, kdo to ten Polišenský vlastně je. Díky tomu jsem si ho pro sebe objevil a zjistil, že je to opravdový fenomén v oblasti československého dějepisectví.“

* Takže vás pan Kárný tímto způsobem vyhecoval. Poznali jste se později blíže?

„Trochu ano, několikrát jsme se bavili, byla to nekonečná studnice všemožných informací. Nicméně blíž jsme k sobě úplně neměli, ani kolegové jsme nikdy přímo nebyli, do archivu jsem totiž nastoupil až po jeho odchodu, a to právě na jeho místo.“

* Dá se alespoň zhruba říct, kolik archiválií letos uložil Státní okresní archiv z uplynulého roku?

„V odborném dohledu archivu jsou například státní instituce, městské či obecní úřady, školská zařízení, příspěvkové organizace, ale také soukromé subjekty. Jejich činností vzniká spousta písemností a posláním archivářů je vybrat ty nejdůležitější a nejcennější dokumenty, které mají vypovídací hodnotu pro další generace.“

* Jaké je kritérium toho, co bude uloženo v archivu a co nikoliv?

„Kritérium pro výběr archiválie bývá například doba vzniku, obsah, původ nebo vnější znak dokumentu. Ve většině případů se letos jednalo o materiály ze druhé poloviny dvacátého století jako zápisy ze schůzí zastupitelstva obce, třídní výkazy, fotografie, kroniky, ale také soudní spisy. Stále se však daří objevit i starší dokumenty, jako tomu bylo v letošním roce, kdy kolegyně narazila na účetní knihu ze sedmnáctého století z farnosti Pavlovice u Kojetína. Přesný objem získaných archiválií budu znát až v polovině ledna 2023, ale předpokládám, že letošní přírůstek bude kolem šedesáti metrů.“

* Co podle vás bude následující generace z naší doby nejvíce zajímat?

„Každé období je svým způsobem specifické a má vždy co nabídnout. Od politiky, hospodářství, kultury a školství přes sport, sociální oblast až ke každodennosti lidského žití. Témata bádání jsou většinou stále stejná, ale liší se zpracováním, úhlem pohledu na věc. A to je nesmírně zajímavé a obohacující. Ale určitě nezmizí genealogové. V lidech je zakódována touha dozvědět se něco o svých předcích.“

* Jaký byl uplynulý rok v archivu?

„Hlavním cílem Státního okresního archivu Prostějov je pečovat o archiválie, zpracovávat je a zpřístupňovat pro badatelskou činnost. Přesto si dovolím tvrdit, že se snažíme působit v Prostějově i edukativně. Už tři roky spolupracujeme s Fotoklubem Prostějov, který v našich prostorách našel zázemí pro své výstavy. Rád bych připomněl také výstavu fotografií k výročí Boba Pacholíka. V neposlední řadě je tady dlouhodobá spolupráce archivu s Klubem historickým a státovědným v přednáškové činnosti. Také v publikační činnosti jsou někteří kolegové velmi aktivní.“

* Nedávno u vás proběhl křest časopisu Řádky PRO Vás, který by měl vycházet jednou za půl roku. Ten v mnohém navazuje na časopis Štafeta, který u nás vycházel zhruba půlstoletí. Co bude potřeba k tomu, aby jeho existence trvala obdobně dlouho?

„Štafeta byl úspěšný časopis, který je dodnes badateli velmi využíván. Vycházel však v éře, kdy ve společnosti dominovala tištěná média. Dnes je jiná doba. Svět zrychlil a je třeba si přiznat, že na oblibě získávají i jiné formy sdělování informací, které dříve neexistovaly. Jak budou Řádky PRO Vás úspěšné, se teprve ukáže. Vše záleží na tom, zda si časopis najde čtenáře. Podle prvotního ohlasu mám pocit, že jsme se trefili do vkusu spoustě lidí, a dovolím si tvrdit, že by to mohlo fungovat i dále.“

* Co připravujete do budoucna?

„Určitě chceme pokračovat v přednáškách Klubu historického a státovědného, což nám hodně naboural covid. I když jsme loni obnovili jeho činnost, tak trochu bojujeme s návštěvností. Jsme zvědaví, jak se to letos posune. Určitě budeme nadále pokračovat i ve výstavní činnosti. Pro letošní rok jsme v jednání s několika výtvarníky a fotografy, tak uvidíme, co se podaří dotáhnout do úspěšného konce. A důležitý pro mě nepochybně bude právě již zmiňovaný časopis.“

 

OLDŘICH VÁCLAVÍK

* narodil se 23. července 1976 v Prostějově

* absolvoval ZŠ v ulici Dr. Horáka, v letech 1990–1994 byl studentem Gymnázia Jiřího Wolkera. Po maturitě zamířil na Univerzitu Palackého do Olomouce, kde na filozofické fakultě nejprve absolvoval obor archivnictví a následně i historie. Promoval v roce 2001

* v roce 2000 nastoupil do Státního okresního archiv v Prostějově, 1. července 2017 se stal jeho ředitelem, když ve funkci nahradil Dagmar Roháčkovou, která odešla do důchodu

* náplň jeho práce kromě zajištění provozu prostějovského archivu stále tvoří zejména tzv. předarchivní péče, tedy zajišťování materiálů pro archiv z jednotlivých institucí

* obor předarchivní péče přednáší od roku 2021 také na Univerzitě Palackého v Olomouci

* podílel se na vzniku knih Místopis prostějovských hostinců a spolkových domů, 100 let osobností Prostějovského hokeje, 100 let prostějovské radnice, Národní dům či Prostějov na starých pohlednicích

* je ženatý, s manželkou vychovávají dva syny Ondřeje (10) a Marka (6)

* mezi jeho záliby kromě historie patří také četba, sport, dříve hrával badminton a tenis, nyní už se věnuje převážně cyklistice a s rodinou také pěší turistice

zajímavost: společně se známým výtvarníkem a sklářem Janem Jankůjem stál u zrodu nápadu na vznik nového časopisu Řádky PRO Vás, jehož první číslo se podařilo úspěšně pokřtít v závěru uplynulého roku.