Čím se vlastně letošní rok zapíše do kronik? Koho jiného bychom se právě na tuto otázku měli zeptat než kronikářky města Prostějova Hany Bartkové (na snímku), která předloni vystřídala Olgu Katolickou. Kromě kroniky zpracovává tato vitální žena pro internetové stránky města také články o zdejší historii a osobnostech. Stejně jako loni jsme tak i tentokrát zvolili pro hlavní rozhovor tohoto speciálu právě tuto respondentku. Interview s ní vznikl v době, kdy právě zpracovávala podklad za uplynulý rok.

* Jak jste na tom letos se zpracováním zápisu do Kroniky města Prostějova?

„Kronika města Prostějova je vedena a zpracovávána v elektronické podobě s následným vytištěném a svázáním za daný rok. V lednu ještě mnohé věci uzavírám a doplňuji. Jsou uveřejňovány například demografické údaje Českého statistického úřadu, hvězdárna zase udává informace o počasí, zastupitelstvo města projednává zprávu o veřejném pořádku a činnosti městské policie za uplynulý rok. Navíc sestavuji závěrečnou kapitolu Město v daném roce očima kronikářky. Od února následuje přepis a editace textu, který odevzdávám v květnu. Nyní mám zpracovány asi dvě třetiny textu v rukopise. Počítám, že v letošním roce bude konečných stran v PC asi 120 až 130 ve formátu A4.  Po dvou ‚covidových letech‘ proběhla totiž celá řada kulturních, sportovních a společenských akcí.“ 

* Které byly podle vás tři hlavní události uplynulého roku v Prostějově, případně v jeho okolí? Čím se podepsaly na tváři města a čím vybočily z předchozích let?

„Tou první událostí byly komplexní rekonstrukce Vrahovické a Wolkerovy ulice. Jednalo se o investiční akce Olomouckého kraje a město Prostějov se na nich podílelo úpravami okolí, chodníků, zeleně, veřejného osvětlení apod. Pokud se týká Vrahovické ulice, tak zde se vlastně jednalo o ‚nedodělek‘ přesunutý z loňského roku a opravu úseku od náměstí Padlých hrdinů po křižovatku s Janáčkovou ulicí. Vše proběhlo velmi dobře a komunikace byla otevřena dokonce s předstihem. Wolkerova ulice jako důležitá dopravní tepna města se dočkala oprav po několika letech a byla to akce potřebná a žádoucí. Byly tímto vybudovány pohodlné, bezpečné a moderní komunikace. Dále proběhl první ročník projektu Společně rozvíjíme Prostějov v rámci participativního rozpočtu, tedy rozdělení finančních prostředků z rozpočtu města na malé projekty s cílem zkvalitnit veřejný prostor. Náměty podávají sami občané a ti se také zapojili do hlasování. Ze čtrnácti zajímavých investičních akcí se stal vítězem altán sloužící jako venkovní učebna a odpočívárna v Kolářových sadech, který tam už stojí. Vzniklo také workoutové hřiště na náměstí Spojenců a projekt Zachraňte hvězdnou oblohu, což představuje studii o stavu veřejného osvětlení. Oprava chodníků ve vnitrobloku v Olomoucké ulici bude provedena v příštím roce.  Zároveň byl na podzim vyhlášen druhý ročník, do něhož občané poslali devět projektů. Třetí akcí byl Pernštejnský rok, který připomněl 500 let od položení základního kamene ke stavbě prostějovského zámku i působení Pernštejnů v Prostějově. Nabídl bohatý a pestrý celoroční program, který zajišťovalo město a jeho kulturní organizace, ale také zdejší muzeum, Státní okresní archiv, ZUŠ Vladimíra Ambrose, SOŠ podnikání a obchodu. Konaly se výstavy, přednášky, městský ples, literární soutěže, komentované prohlídky a také oslavy v duchu Pernštejnů s průvodem v dobových kostýmech a vystoupeními u zámku.“

* Předchozí dva roky se jednoznačně nesly ve znamení pandemie covid-19. Letos byla takovou celosvětovou událostí, která ovlivnila život lidí na Prostějovsku, nepochybně válka na Ukrajině. Sledovala jste, jakým způsobem reagovalo město, případně okolní obce?

„To, co se stalo 24. února 2022, mnou doslova otřáslo. Rusko napadlo suverénní stát. Je to jednoznačně akt agrese a genocidy. Město na tento akt reagovalo hned 25. února, kdy se sešla rada a nabídla materiální i administrativní pomoc občanům Ukrajiny zasaženým válečným konfliktem, kteří se nacházejí na území našeho města. Byla zřízena zvláštní e-mailová adresa včetně zprostředkování pomoci prostřednictvím organizací, zajištění víz a podobně. Magistrát také uspořádal dvě humanitární sbírky trvanlivých potravin, ošacení, drogistických a dalších potřeb. O všech akcích město informovalo na svém webu v kategorii ´Pomoc Ukrajině – Prostějov´. První sbírka mířila do partnerského města Olomouce, druhá do Mukačeva, kde prostředníkem bylo město Prešov. Město také ve spolupráci s firmou FTL Prostějov vypravilo autobus do polské Korčavy, kde bylo centrum pro uprchlíky z Ukrajiny. Jednapadesát lidí tak převezlo ke svým rodinám a do uprchlických center v Brně i v Praze. Bylo také vyčleněno několik bytů v ubytovně v Kostelecké ulici pro matky s dětmi. Celkem se jednalo o šestnáct lidí a o další byty v ubytovně v ulici Marie Pujmanové. Připraven byl i krizový plán v případě ubytování většího počtu uprchlíků. Zde je třeba ocenit solidaritu a pomoc našich občanů, kteří přispěli do nejrůznějších sbírek a kterým osudy Ukrajiny nejsou lhostejné. Ukrajinské děti se také začlenily do výuky dle kapacity v našich mateřských a základních školách.“

* Výraznou událostí letošního roku byly nepochybně komunální volby, které víceméně potvrdily status quo ve vedení prostějovské radnice. Naopak v meziválečné minulosti často docházelo k výrazným rozkolům, které vyvrcholily i rozpuštěním zastupitelstva. Myslíte si, že je relativní stabilita dobrá pro rozvoj města?

„Určitě je tato stabilita dobrá pro rozvoj města. Navíc se snížil počet politických subjektů v zastupitelstvu na šest. Pokud by se zde vyskytly nějaké problémy, jistě se najdou různé mechanismy jejich řešení například předjednáním v politických klubech, ve vyjádřeních a doporučeních komisí a výborů. Politická krize na prostějovské radnici v letech 1935 až 1937 probíhala ve složitých problémech ekonomických a politických a nic podobného zde nehrozí. Velmi mě mrzí nízká volební účast Prostějovanů. K urnám jich přišlo pouze 39,5 procenta. Někteří to vysvětlují tím, že jsou se životem v Prostějově spokojeni, a protože nehodlají nic měnit, tak nešli k volbám. Já bych to viděla v nezájmu, lhostejnosti a pohodlnosti. Ke komunálním volbám bychom měli chodit, protože v nich rozhodujeme o věcech v našem městě.“

* Je něco, co vás osobně zaujalo v Prostějově, případně jeho okolí, třebaže to nemělo tak výrazný dopad na život velkého množství lidí?

„Připomněla bych zde čtyři prostějovské osobnosti, které upadly v zapomnění a byly komunistickým režimem ostrakizovány. Tou první byl prostějovský živnostník Alois Kalábek, který se stal první obětí komunistického teroru. Byl ubit ve věznici tak, že zraněním podlehl 24. února 1950. On ani jeho rodina se nedočkali žádné rehabilitace ani satisfakce. V červnu letošního roku byla na dům ve Svatoplukově ulici číslo 53, kde bydlel, umístěna v rámci projektu Poslední adresa pamětní tabulka. Další osobností byl prostějovský a olomoucký soudce a státní zástupce František Doležel, statečný, neústupný, neuplatitelný člověk, který byl vyšetřovatelem v tzv. krčmaňské kauze – nezdařeného útoku na tři nekomunistické ministry Gottwaldovy vlády Petra Zenkla, Prokopa Drtinu a Jana Masaryka. V únoru 1948 byl zatčen a obviněn ze zneužití své úřední povinnosti, protože prý vyšetřování vedl nesprávným směrem a obviněné stíhal proto, že byli členy komunistické strany. Odhalil totiž, že za atentátem stál tehdejší KV KSČ v Olomouci. Doležel pak byl řadu let vězněn, následně pracoval jen v podřadných dělnických profesích. Až od poloviny šedesátých let se mohl vrátit k právnickému povolání. Pracoval až do své smrti 10. září 1972. On a jeho rodina se částečně dočkali rehabilitace až po roce 1989. Jeho životní a profesní příběh připomíná monografie historika Lubomíra Novotného Nikdy to nevzdám! a stejnojmenná výstava probíhající v Galerii Špalíček Muzea a galerie v Prostějově. Třetí osobností je generál letectva, účastník bojů ve Velké Británii a Francii a velitel Vojenského leteckého učiliště v Prostějově Josef Duda. V březnu 1948 byl odvolán z funkce, přeložen do zálohy a degradován na vojína. Plně byl rehabilitován až po roce 1989. Čestný občan města Prostějova in memoriam, nositel řady zahraničních a státních vyznamenání a válečný hrdina dostal na městském hřbitově nový pomník a byly zde také důstojně uloženy jeho ostatky. Stalo se tak v den výročí narození 9. srpna a pomník nechalo zřídit město Prostějov ve spolupráci s 533. plukem bezpilotních systémů generála Josefa Dudy v Prostějově. Poslední osobností je prostějovská rodačka, kunsthistorička, politická vězeňkyně, emigrantka žijící ve Vídni a odbornice na tvorbu architekta Adolfa Loose Věra Běhalová. Město Prostějov jí ke 100. výročí narození udělilo Cenu města Prostějova in memoriam.“

* Časopis Time každoročně odhaluje osobnost roku, která v dobrém a někdy i ve zlém nejvýrazněji ovlivnila uplynulý rok. Kdo by jí byl podle vás na Prostějovsku. A proč?

„Já bych zde spíše připomněla tři občany našeho města, které znám a jejichž práce si vážím. Tím prvním je Karel Kavička, autor řady publikací o našich památkách a tří rozsáhlých monografií Jano Köhler, Svatý Jan Sarkander a Mariánský sloup v Praze. Letos v červnu Karel Kavička obdržel vysoké papežské vyznamenání za svoji práci – Řád sv. Řehoře Velikého. Navíc se také zapojil do vydávání nového časopisu Řádky PRO vás. Dále je to Medarda Pustajová z Konfederace politických vězňů, která je neúnavnou strážkyní odkazu Františka Doležela. Iniciovala návrh na udělení Ceny města in memoriam a umístění pamětní desky na dům na Žižkově náměstí č. 7, kde rodina žila. Spolupracovala s autorem knihy Lubomírem Novotným a podílela se na výstavě o Františku Doleželovi radou, pomocí, bádáním i materiály ze svého osobního archivu. Tím třetím je Jan Lázna, středoškolský pedagog, koordinátor krajského kola soutěže SOČ, nositel Zlatého kříže za dárcovství krve, plastikový modelář a správce židovského hřbitova v Prostějově. Je velkým fandou a znalcem prostějovské historie. Letos připravil dvě skvělé přednášky o prostějovských židovských uličkách a oděvních továrnách.“

* Co podle vás bude následující generace z naší doby v Kronice města Prostějova nejvíce zajímat?

„Záleží samozřejmě na záměru daného jedince. Historikové, studenti a badatelé v ní budou hledat konkrétní informace k nějaké historické události pro své odborné a diplomové práce. Běžného občana zase bude třeba zajímat, jak byla nějaká událost zpracována, či zda je vůbec v kronice uvedena. V dnešní postfaktické době je samozřejmě těch informací hodně, najdeme je v nejrůznějších médiích, tisku, digitálních archivech, na webech institucí. Kronika bude pramenem trochu okrajovým a neprávem upozaděným. Je také třeba mít na paměti, že je pramenem tendenčním a že zachycuje dané události ze subjektivního pohledu a výběru kronikáře.“

* Co byste popřála městu Prostějov do nového roku?

„Další rozvoj takový, aby se město posunulo dál, aby se stalo moderním, kulturním a vzdělanostním městem jedenadvacátého století, městem, které se hrdě hlásí ke své historii a památkovému dědictví. Popřála bych mu také uznalé, vstřícné, slušné občany, občany nejen kritizující, ale také občany aktivní a iniciativní. A vedení města přeji, aby se mu podařilo uskutečnit připravované plány a investice. Všichni víme, že to nebude jednoduchý rok, že čelíme vysoké inflaci a energetické krizi. Je tady válečný konflikt na Ukrajině. Společnými silami však tyto problémy zvládneme.“