Připadá vám, že toho máte ve svém životě moc a řadu věcí nestíháte? Pak se seznamte s Lenkou Dohnalovou (na snímku), sbormistryní pěveckého sboru Proměny, která je zároveň sbormistryní i hejčínského gymnaziálního sboru a komorního sboru. Do toho se naplno věnuje své milované profesi učitelky na gymnáziu v Hejčíně, kde vyučuje český jazyk a hudební výchovu. Kromě této široké škály aktivit je předsedkyní Společnosti učitelů českého jazyka a literatury. Napsala i dvě divadelní hry a za svůj přínos obdržela Ceny města Olomouce i Olomouckého kraje v oblasti kultury. Se sborem Proměny v letošním roce oslaví jeho desáté narozeniny a ona sama životní jubileum.

 

* Blíží se oslavy desátého výročí pěveckého sboru Proměny, stihli jste trochu bilancovat při tomto milníku?

„Určitě ano. Každé výročí je příležitostí k ohlédnutí a také k novému nadechnutí. Proměny byly založeny na přelomu let 2012 a 2013 Lenkou Copkovou se Simonou Černou, dva roky pracovaly pod vedením Aničky Králové, já jsem přišla na jaře v roce 2015. Prvním koncertem byl počin na oživení nádvoří zámku ‚Tisíc not na zámku‘. A vidíte, dnes je tento prostor jedním z našich nejoblíbenějších míst ke koncertování. (úsměv) Od té doby se mnohé změnilo nejen na nádvoří. Proměny získaly nové zpěvačky, zapracovaly na různých typech repertoáru, naučily se zpívat na mikrofon a dnes se mohou opřít nejen o svou práci, ale také o spolupráci s výbornými sólisty a muzikanty.“

* Je nějaký okamžik, který ční nad ostatními, nebo je každý ze zážitků něčím specifický?

„Ano. Třeba zaplněné prostějovské náměstí, kdy jsme zpívali poprvé na mikrofony s pražskou hvězdou Radimem Schwabem, nebo vánoční koncerty v kostelích, kde lidé poslouchali i venku, protože se dovnitř nevešli, dále například natáčení ve studiu Davida Spilky, jež se pro nás stalo naprosto novou zkušeností, či rozjásaná atmosféra na koncertech v Duze a na nádvoří zámku, k tomu zaplněné olomoucké náměstí na Svátcích města v roce 2019. A pak ty hřejivé lidské okamžiky, svatby či oslavy narozenin nebo třeba zpívání hymny, to je vždy dojemné. Já se každoročně také velmi těším na naše soustředění do Šatova, kam s námi jezdí i naši rodinní příslušníci, a to je taková velká oslava toho, že jsme jedna velká rodina. A také na všechny celodenní generálky, neboť děvčata jsou velmi pohostinná a navaří a napečou spoustu dobrot nejen pro nás, ale i pro naše externisty.“

* Koncertovali jste ve městech i malých obcích. Mění se podle toho i třeba atmosféra. Je v něčem jedinečná?

„Každý koncert je pro nás potěšením. Tradičně krásné jsou vystoupení v Prostějově, kde máme svoje stálé publikum. Nedávno jsme si v rámci vánočních koncertů vyzkoušeli i dvě velké open air stage – a to v Olomouci na Horním náměstí, kde jsme si zazpívali se skvělou Natálií Tichánkovou a její kapelou 4Good, a na ostravských Vánocích, kde jsme prezentovali půldruhé hodiny pestrý poprockový repertoár. Náš koncert vzbudil velký ohlas nejen mezi publikem, ale i u organizačního štábu. Bylo to pro nás velmi povzbuzující, neboť v Ostravě stálé publikum zatím nemáme, navíc celý program ´Ostravských Vánoc´ byl osazen opravdu zvučnými profesionálními interprety. Jsem přesvědčená, že ta atmosféra záleží na nás, na radosti a energii, kterou lidem prostřednictvím hudby předáváme. A když si koncert užíváme my, naše nadšení je nakažlivé a užívají si jej i posluchači. Právě poprockový repertoár je velmi dynamický a pestrý, je postaven na sboru, ale i na pěti sólistech, kteří se střídají a jimž písničky vymýšlím skutečně na míru tak, aby se v nich cítili co nejlépe a měli příležitost se blýsknout. Mám radost, když to na pódiu mezi námi jiskří. Neméně milou atmosféru zažíváme i na menších akcích, například při koncertování v menších kostelích či kapličkách, na vernisážích. Interpret musí nabízet kvalitní hudební zážitek, ale v konečném důsledku jde vždy o radost z hudby na obou stranách.“

* Uskutečnil se některý z koncertů na netradičním místě?

„Spíše můžu mluvit o netradičním koncertě. Účinkovali jsme v oratoriu ostravského skladatele Pavla Helebranda Evangelium podle houslí. Je to vlastně velká pašijová hra, na jejíž realizaci se podílí soubor Hradišťan a asi dalších dvě stě účinkujících – zpěváků a instrumentalistů. Představení vzniklo již v roce 2001, tehdejší sestava Pěveckého sboru Gymnázia v Olomouci-Hejčíně, a bylo koncipováno pro genius loci Sv. Kopečku u Olomouce, jehož lokalita umožňovala realizaci křížové cesty. Další reprízy se pak v průběhu let přesunuly do Ostravy, tam nadešel ten krásný okamžik, kdy jsem mohla propojit hejčínský gymnaziální sbor s Proměnami. Evangelium je nejen zpívané, ale specifickým způsobem i hrané. Když jsem poprvé s tímto návrhem přišla do Proměn a začala vysvětlovat herecké kreace, které nás čekají, byly holky takříkajíc v šoku. Dnes si troufám tvrdit, že tento projekt s Hradišťanem na pódiu pro ně znamenal jeden z nejzajímavějších a nejdojemnějších hudebních počinů.“

* Vánoční koncerty proběhly konečně opět v klidu a bez omezení. Jak jste si toto období užila?

„Byla jsem samozřejmě šťastná, že můžeme zase zpívat naživo. (úsměv) Ten kontakt interpreta a posluchače je zkrátka nenahraditelný. V covidu se nám po zpívání moc stýskalo, tak jsme se rozhodly, jak to začalo být možné, natočit některé písně z našeho poprockového repertoáru ve studiu Davida Spilky. Tři vánoční písně už spatřily světlo světa na hudebních kanálech, u příležitosti našeho výročí jubilea vydáme další písně. Posluchači se mohou těšit v našem podání na skladby skupiny Queen, ale také na české rockové písně.“

* Je pro sbor předvánoční období tím nejnáročnějším v průběhu roku?

„S dovolením budu ještě pokračovat osobní reflexí. Letos pro mě bylo toto období extrémně náročné. Učím na plný úvazek na Gymnáziu v Olomouci-Hejčíně a vedle Proměn ještě vedu hejčínský gymnaziální sbor a Komorní sbor Lenky Dohnalové Mlynářové, jenž je v podstatě složen z absolventů naší školy. Za měsíc jsem absolvovala osm koncertů, všechny víkendy prostě patřily hudbě. Nejde jen o to koncert nacvičit, já si většinu aranží vymýšlím sama, nebo s přispěním mého syna klavíristy, což je dost náročná práce. No a shánění všech muzikantů a nacvičování s nimi zabere také spoustu času. Mám to štěstí, že Proměny jsou velmi empatický kolektiv, takže opravdu pomáhají. Můj velký dík patří mé pravé organizační ruce, velmi schopné a pracovité Lence Copkové. A taky všem děvčatům, která se podílejí na propagaci našich koncertů, je to opravdu radostná spolupráce. A teď ke sboru. Nemohu mluvit za jednotlivé zpěvačky, ale troufám si také za ně tvrdit, že se u Vánoc vydaly z posledních sil. Nasazení bylo opravdu obrovské, bojovaly jsme i s nemocemi, ale nakonec jsme vše zvládly.“

* Když bych to trochu odlehčil. Neřešily jste třeba, že ještě není napečeno?

„Děvčata byla statečná. Určitě jsme všechny zápasily s nedostatkem času pro rodinu, ale když má člověk vůli a cíl, vše zvládne. Za mě bylo po této stránce vše bez problémů, u nás doma se už dlouho nepeče, moje mužské osazenstvo preferuje masitou stravu. (smích) Vánoční dárky jsem ale začala nakupovat 21. prosince, to je fakt... Vše ale letos vynahradily naše zpěvačky, které si usmyslely, že všichni návštěvníci našich koncertů dostanou jako pozornost vánoční perníček. A tak se peklo a zdobilo. Zkrátka všichni doháněli to, co předtím nemohlo být.“

* Jak početný nyní vlastně soubor je?

„V současné době se počet členek sboru pohybuje okolo pětadvaceti. Stává se, že je někdo pracovně vytížen či odejde na mateřskou dovolenou, tak se chvíli pauzíruje. Většinou se ale všichni vrací. K této sestavě lze připočíst ještě trojici mužských sólistů, kteří jsou bezpochyby tak trochu ‚naši‘, a okruh velmi schopných a milých muzikantů.“

* A je některá akce, na níž se představí úplně všichni? Případně je nějakým způsobem soubor rozdělen?

„Na každém z koncertů se podílí všechny členky sboru, výjimkou jsou menší akce, například vernisáže či rozsvěcení stromečku, které vede Simona Černá. Nejvíce nás na pódiu pochopitelně stojí na velkých koncertech, kde je sbor obohacen o instrumentalisty. Máme několik žánrových ‚tváří‘ a pracujeme na dalších. Možná budeme samy překvapeny, co vše v hudbě ještě objevíme. (pousměje se) Klasiku zpíváme většinou s doprovodem klavíru a flétny, v písních folkového hávu k nim přidáváme housle, violoncello, kontrabas, kytaru a bicí. Poprockový repertoár zase žádá pořádnou rockovou kapelu s výborným rockovým kytaristou, od kterého očekáváme jen ta nejlepší sóla. Naše sólistky jsou z řad sboru, je to především Pavlína Merendová Copková a Simona Černá. Muže máme externí, a sice Patrika Zatloukala, Oldřicha Vidmucha a Roberta Šebíka, každý z nich je úplně jiný, ale všichni jsou skvělí.“

* Jak náročné je řídit takový soubor a mohla byste přiblížit, jaká jsou jeho specifika?

„Je to samozřejmě náročné nejen logisticky, ale i lidsky. Být vedoucím velkých kolektivů nebývá vždy procházka růžovým sadem, problémy se najdou. Důležité je ale vytvořit prostředí důvěry, pohody a klidu. Velké zázemí pro nás také vytváří ředitelka obchodní akademie Eva Lošťáková se svou obětavou dcerou, naší pěveckou oporou Danou Riegrovou. Letitou podporu nám také poskytuje samo město Prostějov a Okrašlovací spolek města Prostějova. Vřelé díky.“

* Na koncertech vás doprovází i vaše děti. Je tak i doma jedním z hlavních témat hudba?

„Nechci zde působit jak stoprocentně šťastný člověk, takto to asi nemá nikdo, jsou chvíle, kdy vám úplně do zpěvu není. Ale co se týče mých synů, jsou zkrátka skvělí muzikanti. Mám v nich velkou oporu a jsem na ně pyšná. Odmalička žijeme v hudbě, když se sejdeme, posloucháme, co je nového. Kluci mě takto celý život vzdělávají a upozorňují na zajímavé věci, takže nemám prostor ustrnout. Oba jsou hudebně nesmírně zkušení, starší syn píše filharmonické aranže muzikálových projektů pro komorní sbor. Oba mi poskytují hudební zázemí a tvoří hned polovinu naší rockové kapely (klávesy, bicí. Mám také štěstí, že mi zprostředkovávají kontakt na své vrstevníky – muzikanty, kteří pak s námi hrají.“

* Proměny čeká jubileum. Chystá se nějaká větší oslava, či už dokonce nějaká proběhla?

„Oslavy teprve plánujeme, doufáme, že si je pořádně užijeme. Vedle koncertů chystáme i vernisáž a těšíme se na pořádnou party.“

* Jsme na začátku roku 2023. Máte v plánu nějakou novinku, nebo je něco, na co byste čtenáře ráda pozvala?

„Tak určitě jsou to již zmíněné oslavy, o kterých se naši příznivci včas dozvědí. Hodláme rozšiřovat náš poprockový i vánoční repertoár. Novinkou bude spolupráce s kapelou Cimbal Hell Band, což je cimbál, housle, baskytara, bicí. Zabrousíme tentokrát do folklórních vod, které tak trochu střihneme rockem. Posluchači se mohou těšit na písničky Čechomoru, ale také na naše společné úpravy zcela nových neznámých lidových písní. Jsme rády, že můžeme objevovat stále nové podoby hudby.“

 

LENKA DOHNALOVÁ

* narodila se 18. 3. 1963 ve Šternberku

* je absolventkou Gymnázia Uničov a Pedagogické fakulty UP Olomouc, obor český jazyk – hudební výchova

* po promoci začala svoji profesní dráhu učitelky na ZUŠ Žerotín v Olomouci (1986–1989), následně přešla na SPGŠ v Přerově (1989–1994) a od roku 1994 vyučuje na Gymnáziu v Olomouci-Hejčíně

* v roce 2022 obhájila dizertační prací „Hudební podněty s uměle zakomponovanou fyziologickou komplexitou zaměřené na specifické rehabilitační strategie pro pacienty s demencí“ titul Ph.D.

* je sbormistryní tří těles – ženského sboru Proměny (2015 – dosud), Komorního sboru Lenky Dohnalové Mlynářové a Pěveckého sboru Gymnázia v Olomouci Hejčíně (1994 – dosud)

* s uvedenými sbory spolupracovala s profesionálními tělesy, především na velkých muzikálových koncertech (Janáčkova filharmonie Ostrava, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Olomouc, Filharmonia Podkarpacka im. Artura Malawskiego w Rzesowie), dále se souborem Hradišťan, s Radimem Schwabem, Oldřichem Smyslem, Danem Bártou, Bárou Basikovou)

* je držitelkou Ceny města Olomouce a Ceny Olomouckého kraje v oblasti kultury

* celý profesní život je její láskou i literatura – je předsedkyní Společnosti učitelů českého jazyka a literatury

* miluje a ráda tvoří i divadelní projekty (Zbojnická balada, Opíjejme se!)

* je rozvedená a znovu vdaná, má dva syny Petra, klavíristu, a Romana, bubeníka, třetího vyvdaného Tadeáše od (hudby)milujícího manžela Tomáše

* je hrdou učitelkou, neboť to je povolání, které jí nedá zestárnout, byť letos slaví šedesátiny. Jde o neustálý kontakt s velmi nadanými a inspirujícími mladými lidmi

zajímavost: jejím největším koníčkem je být ve společnosti a pomáhat lidem. Už ví, že v příštím životě bude archeoložkou