Co všechno se dá stihnout za dvanáct měsíců, názorně dokládá příběh prostějovského tenisty Jiřího Lehečky (na snímku). Po loňském Australian Open, na kterém se dostal do hlavní soutěže z kvalifikace a v prvním kole prohrál ve čtyřech setech s Grigorem Dimitrovem, mu patřila 138. příčka na světovém žebříčku ATP. Letos to dotáhl po skvělé jízdě až do čtvrtfinále a vystoupal na devětatřicátou pozici světového pořadí. Skok o 99 míst za jediný rok je úžasný výkon a jednadvacetiletý hráč rozhodně není na svém maximu. Tenisoví příznivci se mají na co těšit. „Uvidíme, kam se dostanu,“ těší se i Lehečka na další týdny, měsíce a roky své kariéry. I uplynulém víkendu reprezentoval Českou republiku v kvalifikaci o postup na finálový turnaj Davisova poháru v Portugalsku.
* Posunul jste se do čtvrté světové desítky, to je bezesporu velký úspěch. Co to pro vás znamená?
„Je to výsledek celé řady věcí, hlavně poctivé práce celého týmu. Ukazuje se, že jdeme po dobré cestě a správným směrem. Rozhodně se budeme snažit v tom pokračovat. Hlavně nesmíme usnout na vavřínech. Nic pro nás nekončí.“
* Rozumím, žádná přehnaná spokojenost. Pomohl ale postup mezi nejlepší osmičku na grandslamu k většímu sebevědomí?
„Sebevědomí tam je, ale je třeba se také vrátit zpět na zem a soustředit se na to, co nás čeká. Je před námi hodně turnajů, nějaké bodové obhajoby, další výzvy. Jsem stále na začátku tenisové kariéry a cílů je přede mnou celá řada.“
* Ukázaly vám poslední měsíce něco nového, co může vaši hru ještě vylepšit?
„Vlastně nic konkrétního. Já jsem vždycky věřil, že umím hrát dobrý tenis. Šlo o to počkat na chvíli, kdy se ve mně všechno probudí. Potřeboval jsem poskládat správě do sebe detaily, aby dávaly herní smysl.“
