Univerzálka Karin Šunderlíková, smečařka Klára Faltínová i blokařka Petra Kožoušková vytvořily tříčlennou skupinku zraněných, před čtvrtečním zápasem popřály svým zdravým parťačkám hodně štěstí, následně usedly do hlediště fandit. A pak sledovaly, jak se prostějovský mančaft marně snaží přemoci naspeedované Královo Pole. Prvně jmenovaná reprezentantka Slovenska nám po domácí porážce 0:3 poskytla rozhovor.
* Dlouho šlo o naprosto vyrovnaný duel. Co jej podle vás rozhodlo ve prospěch KP?
„Největší rozdíl byl asi v celkovém projevu. Když jste se podívali na Brno, tak jeho hráčky působily uvolněně a bojovaly jako jeden tým. Zatímco nám chybělo víc emocí, hra byla spíš taková profesorská. Jinak opravdu šlo o volejbalově dost vyrovnané utkání, ale pro soupeře rozhodly jeho silnější pozitivní emoce a kolektiv.“
* Jihomoravanky v českých soutěžích déle než čtvrt roku nepodlehly. Měly víc sebevědomí?
„To určitě taky, Brnu se v posledních měsících hodně daří. Zatímco my teď máme trochu útlum po spoustě zdravotních problémů a pár porážkách, asi je tam i nějaká únava. Na což se však nelze vymlouvat, také ostatní celky toho mají dost. Prostě musíme zabrat, nevěšet hlavy a uvidíme, co vyjde v play-off. Až tam se bude rozhodovat.“
* Vy jste po dlouhodobém zranění naskočila do týmové přípravy. V jaké fázi návratu se nacházíte?
„V podstatě můžu trénovat všechno podle svých současných možností a postupně zvyšuji zátěž. V téhle sezóně už ale do zápasů nenastoupím, protože nemám transfer. A pan trenér rozhodl, že bude lepší, abych se stoprocentně připravila na příští ročník. Tím víc se na něj těším.“
* Vaše uzdravování probíhalo bez komplikací?
„Ano. Musím říct, že jsem měla velké štěstí jak na pana doktora, který mě operoval, tak na pány fyzioterapeuta i kondičního trenéra, s nimiž jsem pracovala po fyzické stránce na svém návratu. Jen poslední dva týdny mě trochu trápil zánět stehna, ale jinak je všechno naprosto v pořádku.“
* Bolesti v operovaném koleně nemáte?
„Vyloženě bolesti ne. Spíš takový tlak, občas v koleně něco pocítím. Což je však normální, musím s tím počítat a časem by to mělo pominout.“
* Nebojíte se psychického bloku jít do hry absolutně naplno?
„Věřím, že nic takového mi nehrozí. Od začátku zvládám celé zranění dobře, aspoň myslím. Největší nezvyk po dlouhé pauze pro mě byl, když jsem začala znovu dělat výskoky s rotací pohybu, tam jsem musela trochu nabírat jistotu. Ale celkově se cítím výborně a žádného mentálního bloku – až budu hrát naplno – se nebojím.“
* Jaký pro vás bude zbytek aktuálního ročníku UNIQA extraligy ČR v roli divačky při rozhodujících bitvách?
„Bude to hrozně těžké, velké nervy. Velmi ráda bych holkám aspoň trochu pomohla přímo na hřišti, protože tým během sezóny oslabila spousta zdravotních problémů včetně vážnějších zranění, což se podepsalo na jeho formě i pohodě, je teď ve složité situaci. Nicméně holky maximálně bojují, snaží se na sobě pracovat a zlepšovat. Proto věřím, že se nakonec vše v dobré obrátí.“
