Také v probíhající sezóně se trenér prostějovských basketbalistů Michal Pešta (na snímku) nedočkal postupu svého týmu do skupiny hrající o konečné 7. až 13. místo a postup do play- off. Sestava plná mladíků se snažila o rychlý a hezký basketbal, což se jí často dařilo, stejně často ale doplácela na menší zkušenost. V několika zápasech nezvládla klíčové minuty, nebo naopak začátky duelů, což Orly připravilo o body, které v konečném účtování rozhodovaly o umístění v tabulce. Úspěšný mládežnický lodivod tak se svojí mužskou družinou Orlů dohrává sezónu ve skupině o záchranu druhé nejvyšší domácí soutěže. A po dalších porážkách se musí dokonce strachovat o holou existenci, uhájení prvoligové příslušnosti totiž ještě není jisté.

* Jak moc vás mrzí průběh letošní sezóny?

„Postup do horní skupiny nadstavby byl blízko i daleko zároveň. Několik zápasů jsme prohráli jednociferným rozdílem, mohly skončit opačně. Konečné umístění ale asi odpovídá našim výkonům v průběhu základní části. V některých případech nás o výsledek připravil vlastní výpadek v průběhu utkání. Výkonnostně se řada kluků posunula, i když se to na postavení v tabulce neprojevilo.“

* Základem případného pozdějšího úspěchu je dobré klima v kabině. Jaká parta se podařila vytvořit v Prostějově?

„Změn bylo docela hodně, chvíli trvalo, než si všechno sedlo a každý pochopil i přijal svoji roli v týmu. Zpočátku jsme ten ‚týmový duch‘ trošku hledali. Postupně se nám podařilo najít tvář. Lavička začala žít děním na palubovce, vzájemná komunikace se zlepšila. Kluci si dokázali mezi sebou všechno vyříkat.“

* Ta změna přišla ze dne na den?

„Změna nepřišla ze dne na den, ale postupně vzájemným poznáváním a propojením dvou generací hráčů. Určitě pomohl příchod Jana Malčíka, a to že zůstal Petr Dokoupil, kteří jsou zkušenými hráči. Jan umí povzbudit, žije každým utkáním. Dokázal ostatní strhnout, přidali se. Nemá problém ozvat se v kabině, když je třeba. Mladé generaci ukázal, jak se to má dělat. Myslím, že pomohl i Petru Dokoupilovi, který byl v týmu jediným starším hráčem.“

* S Petrem Dokoupilem jsou příkladem toho, co znamená milovat basketbal?

„Dnešní hráči jsou jiní. Staří kluci ukazují, jak si můžou basket užít a současně mu leccos obětovat. Oba si zaslouží velký respekt za to, co pro klub odvádějí. Mohli by sedět doma, ale místo toho si zařizují volno v práci, sednou do auta, jedou přes půl republiky odehrát zápas a v noci se vrací domů. Klobouk dolů. Stejně uznávám také třeba Jakuba Rytíře a další hráče, kteří doplnili naše družstvo, svojí energií a obětavostí pomáhají týmu a klubu.“

* Neuvažovali jste o tom, že do mladého týmu přivedete ještě nějakého dalšího zkušeného hráče?

„V naší situaci to není tak jednoduché. Díky tomu, že máme statut Sportovního centra mládeže, můžeme mít na soupisce pouze tři starší hráče. V době, kdy se v Prostějově hrála Kooperativa NBL, to mělo logiku. Mladí, a obvykle méně vytížení hráči z KNBL, dostali velký prostor v první lize a tento základ doplnili nejlepší junioři. Teď jsme ale v poměrně složité situaci. Větší počet zkušenějších basketbalistů v sestavě mít nemůžeme, i kdyby k nám chtěli přestoupit.“

* Z tohoto důvodu nevyšlo například angažmá Jakuba Stodůlky, který by Orlům na rozehrávce pomohl?

„Přesně tak. Museli bychom z týmu vyřadit jednoho z trojice Jan Malčík, Petr Dokoupil a Lukáš Jenčík. A to jsme udělat nechtěli.“

* Prakticky před každou sezónou se skládá nový tým a do nového ročníku nastupuje obměněná sestava. Probíhající ligový ročník není výjimkou. Není to škoda?

„V každém případě se s tím nedá moc dělat. Důvodů je několik. Máme nějaké možnosti, nabízíme hráčům, co si můžeme dovolit. A pak záleží na tom, jestli naši nabídku akceptují. Z minulé sestavy hned několik kluků odešlo, hlavně do Zlína. Květoslav Nábělek, Jan Trávníček, Adam Šiška, Matěj Michalčík. To je docela velký počet. O některé jsme přitom stáli a jejich odchod nám udělal problémy hlavně na rozehrávce. Najednou jsme měli problém na klíčovém postu a z křídla se musel přesunout Adam Klepač. Tím jsme ale zase přišli o střelce. Některé věci se nedají ovlivnit, musíte je v rámci možností vyřešit a často je to něco za něco.“

* Řešením může být třeba nominace některých juniorů z týmu do 19 let, kterým ale chybí zkušenosti. Máte někdy dilema, zda je přínosné posunout mladíky do prvního týmu?

(úsměv) „Ani ne, snahou je zapojit hráče z juniorky. Je to možnost, jak dát mladým příležitost, aby se v mužském basketu rozkoukali, nasbírali zkušenosti a herně se posunuli. Pochopitelně udělají nějaké chyby a jejich výkonost není úplně konzistentní. Už v dalším soutěžním ročníku ale budou vědět, jaká je první liga. A pokud zůstanou, může se sestava stabilizovat a bude silnější i kvalitnější. Posílit tým z vlastních zdrojů je jedna z našich cest.“

* Navíc může přinést i větší variabilitu na jednotlivých postech…

„Přesně tak. Uvedu jeden příklad. Poměrně velký prostor má na rozehrávce Eliáš Kalisz a Jakub Slavík. Vyplácí se to, jejich výkony postupně rostou, ten progres je hodně vidět. Umím si představit, že se budou třeba už v příští sezóně na rozehrávce střídat a Adam Klepač se bude moci vrátit na křídlo. To by nám hodně pomohlo, přitom bychom nemuseli hráče přivést z jiného klubu.“

* Nemáte obavy, že na sebe mladí junioři v první lize upozorní, vzbudí zájem dalších klubů a odejdou třeba do týmů z Kooperativa NBL?

„To se může stát, výchova hráčů do reprezentací, Kooperativa NBL případně do zahraničních soutěží je jedním z cílů klubu. Prioritně chceme vychovávat kvalitní basketbalisty, kteří budou také lidskými osobnostmi. To, že pak třeba odejdou jinam, není nic, co by nás mělo v našem snažení zastavit. Ba právě naopak. Přece si neřekneme, že je to zbytečná práce, když kluky připravíme pro mužský basket a pak přestoupí. Je to přece přirozené, že nejlepší odcházejí do kvalitnějších týmů. Pak je zase nahradí další mladíci z naší juniorky nebo dorostu.“

* Je to ale sisyfovská práce, která nikdy neskončí. Není to pro vás někdy únavné a ubíjející?

„Spíš náročné. Ubíjející bych neřekl, protože basket je můj život. Tuto cestu jsem si zvolil a nelituji. Ani toho, že jsem během svého prostějovského působení odmítl některé zajímavé nabídky. Mám možnost vidět, jak se kluci posouvají a herně dospívají. Vidím, že se lepší i během několika měsíců. To pak mám radost, že k tomu můžu svojí prací přispět.“

 

MICHAL PEŠTA

* narodil se 8. dubna 1983V

* hlavní trenér BCM Orli Prostějov

* absolvent FTVŠ UK Bratislava

* trénoval reprezentační výběr Slovenska U16

* pracoval jako trenér mládeže BK INTER Bratislava

* v nejvyšší soutěži trénoval BK Olomoucko, po přestěhování z Prostějova byl asistentem hlavního kouče

* aktivně v trenérské pozici pracuje na basketbalových kempech pro mládež

zajímavost: je lektorem licenčních seminářů pro trenéry přípravek, minibasketbalu a žáků