Před nedávnem (konkrétně v čísle 5/2023, které vyšlo 30. ledna - pozn.red.) jsme s mládežnickým trenérem házené Patrikem Coufalem (na snímku) hodnotili Hanácké pohár přípravek 2023, který každoročně organizuje v Kostelci na Hané. A postupně vyšlo najevo, že k povídání o tradičním týmovém sportu je toho mnohem víc. Vznikla tak druhá, mnohem obsáhlejší část našeho rozhovoru na řadu různých zajímavých témat. A to není všechno! Už nyní připravujeme závěrečný přídavek, přičemž třetí díl najdete v některém z březnových vydání nejčtenějšího regionálního periodika.

* V lednu probíhalo mistrovství světa mužů. Sleduje ho házenkářský kouč mládeže? Hledá při něm inspiraci?

„Rozhodně ano. Vlastně i termín Hanáckého poháru je daný tak, aby nikdy nekolidoval s termínem světového šampionátu a všichni nadšenci do házené jej mohli nerušeně sledovat. My doma se pozorně díváme celá rodina, inspirace se určitě dá najít spousta. I když ne všechno lze u mládeže využít, protože mužská házená je hodně o signálech a nacvičených akcích. Špičkoví dospělí používají v útoku desítky různých signálů a podle nich jedou, což u dětí není v takové míře možné. Spíš se dá vysledovat, jakým způsobem chlapi přecházejí do útoku, že je to většinou v maximální rychlosti včetně nabíhání do trháků. Nebo jak si hráči dělají vepředu prostor v zadních řadách soupeře, který se je naopak snaží nějak ubránit. Také se dá inspirovat ve způsobech zakončení, střelby. Ale nejdůležitější ze všeho je určitě ta rychlost, neboť házená je nesmírně dynamický sport, kde myšlenku hře dává vždy hlavně střední spojka, podle níž se odvíjí dění na hřišti.“

* Nakolik lze vedení mladých nadějí skloubit se zaměstnáním, rodinou a podobně?

„Samozřejmě to není jednoduché, protože na trénování potřebujete co nejvíc energie, kterou vám logicky bere práce. Dost záleží na tom, jak to má kdo se zaměstnáním a kolik mu zbývá volného času po práci, aby nešidil například rodinu. Já osobně vidím výhodu v tom, že mě energeticky nabíjí právě to trénování dětí, jejich nadšení do házené či sportu obecně, práce s nimi. Když vidíte, jak je to baví, jak se zlepšují a že je někam neustále posouváte, je právě tohle úplně nejvíc. Proto vlastně mládežnického trenéra házené dělám. Akorát času je pořád nějak málo. Naštěstí házenkářské nadšení sdílíme celá rodina, tudíž doma nemusím řešit žádné problémy, že se moc věnuji sportu.“

* Stíháte tedy všechno?

„V rámci možností ano, i když ne vše je vždycky ideální tak, jak by to správně asi mělo být. Například bych měl přijít z práce, aspoň trochu si odpočinout, pak v klidu udělat přípravu tréninku a následně jej podle toho vést. Času je však většinou mnohem méně, člověk přiletí z práce a hned musí rychle na trénink, do toho rodina a děti, jejich škola, kroužky nebo tréninky. Já to řeším tak, že jezdím na kole a přípravu tréninkových jednotek si dělám v hlavě během jízdy. Mívám na to čtyři kilometry. (smích) Optimální to není, ale pokud chci do každého tréninku vnést něco nového a nemít všechny pořád stejné podle jednoho mustru, je potřeba hledat možná řešení v časově náročném koloběhu zaměstnání, rodina, sport. Největší odměnu pak dostanete, když děti ty tréninky fakt baví a něco jim dají.“

* Co je při péči o sportovní talenty nejzásadnější?

„Z mého pohledu určitě nadšení, aby děti měly do sportu zápal a bavilo je to. Klíčovým faktorem jsou v tomto ohledu rodiče, jestli své ratolesti už od mala vedou k aktivnímu pohybu a přirozeným způsobem u nich budují základní pohybové dovednosti. Což v současné době – na rozdíl od dřívější minulosti – bohužel není žádná samozřejmost. Dám jednoduchý příklad. Když jsem já chodil do školy, nevyšplhali na tyč třeba dva žáci z deseti, zatímco dnes je to bohužel naopak (povzdechne si) A to se radši vůbec nebavme o výmyku, který teď ve škole neudělá skoro nikdo! Nemluvě o tom, že v tělocviku se nic takového už ani nezkouší dělat... Obecně šly pohybové dovednosti u dětí i mládeže za řadu posledních let strašně dolů a škola s tímhle nijak nepomůže, neboť má zcela jiné priority. Proto je vytvoření pohybových základů hlavně o rodičích a jejich přístupu k vlastním dětem, aby potom trenéři ve sportovních klubech měli aspoň trochu na čem stavět.“

* To znamená nezačínat učit konkrétní sport úplná dřeva?

„Tak nějak. Je velmi složité pracovat s dětmi, které nejsou na sportování více či méně stavěné a chybí jim základní pohybové schopnosti. Aby se je učily od úplných základů v kategorii mladšího žactva, nebo dokonce ještě ve starším věku, to už bývá velice pozdě. A takové případy musí mít v sobě obrovskou ctižádost tenhle handicap překonat, pohybovou ztrátu postupně dohnat. Pochopitelně vnímám, že spousta lidí má jako jasnou prioritu vzdělání, což je potřeba respektovat. Ale není přece možné tělo úplně opomíjet a dávat ho bokem na úkor čehokoliv jiného. To potom odnáší zdraví, souvisí s tím mnoho dalších věcí ohledně fungování celé naší společnosti. Já to vnímám tak, že vzdělání a práce, vedle toho pohyb a sport jsou stejně důležité. A pokud tu druhou stránku zanedbáváme, tak vedeme hodně nevyvážený život, často na úkor svého zdravotního stavu. Klíčovou věcí pro jakékoliv pozdější sportování přitom je pohybová všestrannost dětí od útlého věku.“

* Rozvíjí se pak pohybově připravenější děti tím lépe?

„Ano, ve zmíněné základní pohybové všestrannosti mají velkou výhodu. Když je potom rodiče dají na nějaký sport, učí se jej mnohem rychleji a dělají zásadnější pokroky. Takové děti dokonce bývají schopné zvládnout i víc různých sportů na dobré úrovni, přecházet mezi nimi a vybírat si. Všeobecný pohybový talent je u nejmladších rozhodně mnohem důležitější než brzká specializace na jediné odvětví, což má svůj čas.“

* Podmínky k provozování házené máte dobré?

„Po této stránce si nemám absolutně na co stěžovat, podmínky v TJ Sokol Kostelec na Hané HK i v TJ Sokol Centrum Haná jsou skvělé. Trénujeme převážně v kostelecké sportovní hale, která je pro házenou jedna z nejlepších v České republice – s jedinou výjimkou. A tou je povrch, na současné poměry už moc tvrdý. Chtělo by to měkčí a pružnější hřiště, jinak hala má včetně zázemí špičkové parametry. Část přípravy probíhá i na reálce, tedy v hale RG a ZŠ Otto Wichterleho Prostějov, která je taky výborná. Celkově nám v obou klubech po stránce zajištění nic podstatného nechybí, takže spokojenost. Obecně je ale škoda, že Prostějov nemá opravdu reprezentativní, velkou a moderní halu pro všechny míčové, potažmo i jiné sporty provozované uvnitř.“

 

PATRIK COUFAL

* narodil se 15. prosince 1977 v Prostějově

* trenér házenkářské mládeže v TJ Sokol Kostelec na Hané HK a v TJ Sokol Centrum Haná

* házenou aktivně hrál od 3. třídy ZŠ v Kostelci na Hané do svých šestnácti let

* po dlouhé době se k tomuto sportu opět vrátil jako funkcionář TJ Sokol Kostelec na Hané HK působící tehdy v Česko-slovenské interlize

* staral se o ekonomické fungování klubu a organizační záležitosti

* současně se začal společně s manželkou podílet na trenérském vedení různých mládežnických týmů oddílu a především přípravky

* následovala dvouletá pauza a znovu návrat k trénování přípravky, posléze od roku 2016 převzal kostelecký výběr mladšího minižactva

* tento kolektiv vede napříč věkovými kategoriemi až do současnosti, navíc poslední dva roky působí coby mládežnický kouč také v TJ Sokol Centrum Haná

* zároveň je hlavním organizátorem velkého turnaje minižáků Hanácké pohár konaného každoročně v lednu v Kostelci na Hané

* vystudoval vysokou školu, pracuje jako vedoucí nákupu ve firmě MICOS TELCOM

* je ženatý, s manželkou mají dvě děti

zajímavost: oba jeho synové rovněž hrají házenou, starší Jan patří k nejtalentovanějším v dané věkové kategorii