Také díky absenci vysokých hráčů dostává stále větší prostor v prvoligové sestavě junior Ondřej Komárek (na snímku), společně s Adamem Klepačem nejlepší střelec Orlů v zápase proti Liberci. V soubojích s podkošovými hráči soupeře se neztratil, na týmový úspěch to přesto nestačilo. „Nejsem typický pivot, ale od šestnácti nastupuji i na centru. Vím, jak se v této pozici pohybovat. Z pohledu vysokých kluků na tom nejsme dobře a někdo tam jít musí. Nemám s tím problém,“ bere situaci s nadhledem.
* Hrajete juniorskou extraligu i druhou nejvyšší soutěž mužů. Týmům se v sezóně nedaří. Jak to vnímáte?
„Moc radosti zápasy nepřinášejí, očekávání byla úplně jiná. Je to nepříjemné, ale musíme se s tím nějak popasovat. Pořádně makat a nepřestávat věřit, že to nakonec dobře dopadne, i když je situace hodně složitá.“
* Jak moc se v obou soutěžích projevuje zdravotní stav týmů, který vás dlouhodobě limituje?
„Myslím, že docela hodně. Kdybychom hráli celou sestavu v kompletních sestavách, byli bychom na tom úplně jinak. Takový je sport, jedeme dál. Nic jiného nám ani v závěru sezóny nezbývá.“
* V některých pasážích prakticky všech zápasů ukážete, že můžete být konkurenceschopní, pak jde opakovaně výkon dolů. V čem je problém?
„Nedokážeme ten výkon udržet. Chytneme se třeba střelbou z dálky, je to ale jen na chvilku, pak ztratíme energii. Necháme se třeba rozptýlit rozhodčími, vypadneme z rytmu. Sestavu látáme, jak se dá, to všechno výkony ovlivní.“
* Série porážek stále narůstá, vnímáte, že vám hrozí baráž?
„Nikdo na porážky nechce myslet, ale když se ta šňůra neustále prodlužuje, nedá se to z hlavy úplně dostat. Vytěsnit se to úplně nedá. To samé platí o té baráži. Rozhodně o ní nechceme přemýšlet, ale ty myšlenky se tam prostě dostanou. Doufám, že se nám ale vyhne.“
* Věkem patříte ještě mezi juniory. Co říkáte na poměrně velké vytížení ve druhé nejvyšší mužské soutěži?
„Jsou to velké zkušenosti. Těch starších kluků je docela málo, my mladí se musíme snažit pomoci. Dělám, co můžu, přestože jsem v poslední době neměl úplně dobré období. Ale všichni se s tím nějak pereme a děláme, co je v našich silách.“