Stejně jako v letech minulých tak i letos mohli přívrženci velikonočních beránků zavítat do přednáškového sálu Národního domu, kde se daly obdivovat práce mladých začínajících cukrářů a dětí z mateřských školek. Rotary klub Prostějov pod vedením Emilie Hnízdilové (na snímku) tam totiž připravil tradiční výstavu. Připomínání „Velkého týdne“ tak v Prostějově začalo, jak se sluší a patří. Spokojená byla i hlavní organizátorka, která, jak sama říká, velmi ráda udělá radost někomu dalšímu. Hřeje ji u srdce, že se akce líbí dětem ve školkách, návštěvníkům a následně potěší i v domovech pro seniory. A abychom téma Velikonoc jen tak neopustili, připravili jsme pro toto číslo Večerníku rozhovor právě s dlouholetou členkou uvedené neziskové organizace.

 

* Letos byla v Národním domě k vidění opět celá řada beránků. Jak jste vy osobně spokojená?

„Dovolím si promluvit za všechny, kteří se na akci podíleli. A musím říct, že jsme opravdu spokojení. (úsměv) Bylo náročné všechno zajistit, ale vše proběhlo tak, jsme si přáli. Můžeme proto i letošní ročník hodnotit jako velmi úspěšný. Dá se říct, že je zhruba srovnatelný s minulým rokem. Oba dva roky pro nás byly zatím nejsilnější, takže jsme rádi, že zájem ze strany škol a školek neustrnul, naopak se neustále zvyšuje.“

* Beránky rozvážíte do mateřských škol po celém regionu. Jak náročné je to po logistické stránce?

„Rozvážíme je už více než týden dopředu a v pondělí před akcí je pak zase svážíme nazdobené zpátky. Děti tak mají týden na to, aby je nazdobily podle svého uvážení. Dříve jsem je zvládala rozvážet sama, protože se spolupráce týkala jen mateřských škol v Prostějově. Poté, co partnerství přešlo do regionu, už to ale není možné všechno stihnout a teď už to objíždíme ve třech. Každý z nás má své předem dané působiště, příslušný počet korpusů rozveze a po týdnu zase přiveze. Tím, jak to máme rozděleno, tak to zase tak náročný úkol není.“

* Roste tedy zájem o tuto akci?

„Já se vždycky před začátkem, než vůbec vypisujeme nabídku beránků, strachuji, aby se vůbec někdo chtěl zapojit. (úsměv) Ale musím říct, že zájem je, dokonce roste, za což jsme samozřejmě rádi. Některé ze školek se už na to přímo těší a často slyším, že už čekaly, kdy se jim ozveme. I pro ně to představuje zpestření, jak děti zabavit. Pak si výtvory také na pár dnů vystaví pro rodiče. A my máme velikou radost, když nám pošlou fotky, jak to mají u sebe krásně nazdobené.“

* Pěkné zdobení je jedna věc, ale kde vlastně vzniká to velké množství korpusů?

 „Chystá nám je Střední odborná škola v Prostějově a všechny nám pečou studenti, kteří se vyučují cukrařině. I za to jsme moc rádi, že tato spolupráce dlouhodobě funguje. A zaslouží si poděkování, protože s tím mají práce dost a dost.“

* Tvarově jsou poměrně odlišné. Je to nějakým způsobem nastavené?

„Už ve škole mají studenti různé formičky, takže i z toho to vychází. Některý má rohy větší, jiný zase menší, pak záleží také na velikosti. Proto jsou velmi různí. Podle korpusu si tak už děti ve školkách vymýšlí, jak to bude přesně vypadat. Někde to dělají samy děti za pomoci svých učitelek, jinde zase třeba v rámci pracovních činností s rodiči či prarodiči.“

* Dokáže vás něco na výzdobě ještě stále překvapit?

„Určitě. Například letos byl k vidění jeden kompletně nazdobený vlašskými ořechy, což jsme tu ještě neměli, vypadalo to moc hezky. Kromě toho se letos také objevila ozdůbka s různých kroužků, pravděpodobně kukuřičných. Nejraději mají děti ale různé bonbony a čokoládky, kterými je zdobí, což potvrzují i učitelky: ‚Tři bonbony na beránka a tři do pusy‘.“ (smích)

* Fantazii se tak meze nekladou...

„Přesně tak. A je to patrné každým rokem. Vždy najdeme originály, které se třeba v minulém roce vůbec neobjevily. I v rámci školek se jeden rok zaměří na konkrétní sladkosti a další zase na něco úplně jiného, takže děti mají velký prostor, který se jim daří využít. Vždy přijdou s něčím novým, neokoukaným.“

* Vy jste také hlasovala. Jak náročný pro vás výběr je?

„Je to možná ten nejtěžší úkol k řešení v rámci všech dnů, kdy tuto akci zajišťujeme. Člověk si některý výtvor vybere, ale pak to znovu obejde a zase se rozmyslí. Nakonec tam tedy nějakou dvojici hodí, ale pak si zase řekne, že měl možná vybrat spíše jiného. Velmi povedených beránků jich je skutečně hodně, ale myslím si, že tuto příjemnou starost má každý, kdo přijde hlasovat.“

* Některé z beránků si po výstavě odnesli návštěvníci. Mají možnost si je zakoupit?

„Prodej neprobíhá, ale lidem, kteří nám nechají finanční dar, tak jim to chceme na oplátku zase něčím vrátit, a proto mají možnost některého z beránků si vybrat, posléze pak odnést. Jsme rádi, že se najdou lidé, kteří na naši činnost přispějí, takže jim to chceme oplatit. Vybraná částka pak samozřejmě směřuje do dalších charitativních projektů, na něž Rotary přispívá.“

* Většina beránků na výstavě zůstala až do konce. Pak zamíří kam?

„Máme to letos rozděleno na osm různých míst. Část jich zamíří do prostějovské nemocnice, další do domovů pro děti a pro seniory z našeho regionu. Jedná se tak o Soběsuky, Jesenec, Ludmírov, Tovačov, ale i domovy v Prostějově v Nerudově či Brněnské ulici.  V každém roce je ten výběr trochu odlišný, ale snažíme se to vždy rozdělit na co nejvíce míst. Pevně věřím, že jim sladkou drobností uděláme vždy radost.“

* Vy už jste to nyní naznačila, na co například Rotary přispívá?

„Je to velmi různé. Jedná se například o pomoc s technikou do škol, například do speciální školy to byla váha do kuchyně, polohovací prvky pro cvičení žáků, světelný panel a herní prvky na hřiště. Do dětského domova v Plumlově jsme předávali v letošním roce notebook, nebo se dětem přispívá na různé mezinárodní tábory. Teď třeba řešíme také možnost účasti na letním mezinárodním táboře jedné ze svěřenek dětského domova, což je náročné vyřizování, ale věříme, že se nakonec vše podaří a bude moci vycestovat. Také jsme zakoupili několik elektrických invalidních vozíků pro domovy seniorů v Prostějově.“

* Na jakou další akci se může veřejnost z vaší strany těšit?

„Máme tři stěžejní akce v roce pro veřejnost. Je to tradiční předvánoční punč, po něm následuje pravidelně v březnu ples Rotary a pak to jsou právě výroba, zdobení a výstava beránků v předvelikonočním období. U nás také funguje, že každým rokem se na začátku prázdnin mění vedení, všichni se tam takto postupně střídáme. Do toho máme ještě nějaké interní akce, ale ty již zmíněné jsou pro nás těmi stěžejními.“

* Co vy a Velikonoce? Taky si doma upečete beránka?

„Jen to ne. (smích) Beránka už nepeču, ale mám tyto svátky ráda. Peču jiné věci a vždy se těším na rodinu, vnoučata, ale i řadu známých, kteří dorazí na mrskut. Jsem moc ráda, že tyto tradice stále přetrvávají.“

 

EMILIE HNÍZDILOVÁ

* narodila se 15. listopadu 1947 v Prostějově

*je absolventkou SVVŠ Prostějov

* dále vystudovala SEŠ ve Zlíně a VŠ ekonomickou v Praze

*celý svůj aktivní pracovní život strávila v Palírně U Zeleného stromu – Starorežné Prostějov, kam nastoupila jako pomocný dělník ještě za doby, kdy tento podnik patřil pod Frutu Brno

* prošla pozicemi mistra, plánovače, ekonoma a od r. 1990 do roku 2010 byla ředitelkou výše

uvedeného podniku

* poté odešla do starobního důchodu

* s manželem strávila 49 let, před necelými 4 lety bohužel zemřel

* má jednoho syna a tři vnučky, na všechny členy rodiny je patřičně hrdá

* do Rotary klubu Prostějov vstoupila v roce 2004 a je jeho aktivním členem

zajímavost: mezi její záliby patří chov okrasných ptáků, papoušků a slepic, vlastní také pejska