Jaro je v plném proudu. A je to vidět nejen v parcích či v zahradách, ale také všude kolem nás. Ruku v ruce s tím každoročně ožívá ruch v zahradnických centrech. Jedno z oblíbených vlastní také rodina Marciánových v Kostelci na Hané. Zdejší areál je známý velkým výběrem sazenic prakticky všeho, co se dá na zahradě vypěstovat. Ať už čistě pro okrasu, nebo pro další užitek. Co vše ale jaro znamená pro zahradníky? Jaké, pokud vůbec, jsou v zahradnictví trendy? A jakou proměnou si prošel přístup k zahradě v posledních letech? I o tom se v exkluzivním interview pro speciál JARO V ZAHRADĚ rozhovořila majitelka zahradnictví Iva Marciánová (na snímku).

* Co znamená pro zahrádkáře nastalé období, tedy přelom dubna a května?

„Období jara o tom, že se lidé vrací na zahrady, snaží se mrknout, co jim po zimě takzvaně umřelo. (pousměje se) Musí zjistit, jak zahrádka přezimovala, jaké škody napáchala zima. Pak se rozjedou do zahradnictví a snaží se dokoupit, co jim chybí. Ať jsou to sazečky, přísady, trvalky, keře. Podle mého se takto obvykle snaží vylepšit svoji zahradu, tedy to, co jim dělá radost.“

* Jsou v oboru zahradnictví nějaké trendy? Vrací se něco zpět „do módy“?

„V poslední době určitě ano. Myslím si, že se na scénu vrací trvalkové záhony, hodně se zákazníci ptají, zda máme něco na prodej, co se dá i zužitkovat. Do módy přichází například muchovníky. Tedy to, co dobře vypadá na zahradě, na podzim vybarvuje listy, ale v létě se to dá jíst. Populární jsou tradičně jahody, především ty celoroční, převislé. Nevrací se, ale jsou takovým trendem. Když rodina – hlavně děti – vyběhne na zahradu, aby bylo co pojíst.“ (smích)

* Máte dojem, že je teď třeba větší zájem o sazeničky kvůli drahotě zeleniny v obchodech?

„Víte co, mám pocit, že ještě nebudeme srovnávat roky předchozí a to, co bude. V době koronaviru lidi neměli možnost moc někam vyjet, báli se o zdraví. A myslím si, že se hodně tehdy na zahrádkách dělalo a lidi se vraceli s tím, že mají čas, stejně se nikam nemůže… A tak si třeba zasadili rajčata a další věci. Nyní je doba zase jiná. Koronavirus nás minul, ale přišla doba zdražování. Dneska si tedy tím spíše třeba řeknou, že si okurek zasadí. Všechno je drahé, chceme být soběstační. Jsou to dvě věci. Tenkrát to dělali třeba i proto, že se nudili, měli víc času. V současnosti je času zase méně, lidi už vše můžou, zajdou si do divadla, do kina, mohou cestovat. Ale zase je dožene to, že je vše drahé. A když nebudou bydlet v paneláku, budou si chtít logicky něco dopěstovat.“

* Pozorujete v zahradnictví výrazné změny v zájmu a nakupování?

„Myslím si, že za nás, za zahradnická centra, co děláme sezónní věci, tak je to o závislosti na počasí. Když bude špatné jaro, nikoho neláká dát si za okno narcisky, hyacinty a podobné věci. Někdy zase to období proběhne strašně rychle, jsou brzy vysoké letní teploty. A musím říct, že první čtvrtletí dopadlo dobře. Lidi si přišli udělat radost, nakoupili si. Ale jarní sezónu můžu uzavřít až v červnu. Do té doby nikdy nevíme, co opravdu bude. Jako zahradníci se musíme připravit. Jak to dopadlo, to se dozvíme, až ten čtvrtrok uzavřeme. A řekneme si, že třeba místo letniček lidi začali pěstovat salát. Nebo si nechali peníze na jídlo a rozhodli se nedat si kytky za okno. Ale vidím, že třeba dnes chodili zákazníci, brali si letničky. Nemám zatím pocit, že si řekli, že nebudou dávat nic. Asi se všichni těší na sluníčko a na teplo.“ (úsměv)

* Co vás na vaší práci nejvíce baví?

„Vždycky si na konci sezóny říkám, že už jsem ráda, jak se mě nikdo nebude na nic ptát. (směje se) Pak se ale zase těším. Mám ráda interakci, tedy když můžu něco poradit, doporučit. Někdo třeba přijde ukázat fotku, jak to vypadá a člověk z toho má hned dobrý pocti. Vlastně celý život se taky učíme, zda jsme poradili dobře, zda to tak mělo být. A to je věc, která mě nejvíce baví. Samozřejmě i to, jak přijdu do fóliovníku, kde pěstujeme rostlinky, děláme si výsevy, pěstujeme zeleninu i letničky. Nevidíte to jeden dva dny a přes víkend zjistíte, jak všechno narostlo. Hned si řeknete, jak je příroda mocná a úžasná, že dokáže takto popojet během pár dnů. Ty změny v přírodě jsou úžasné. V neposlední řadě pak tu je práce s hlínou. Člověk má chvilku klidu, může si kutit, ponořit ruce a vypnout hlavu.“

* Je něco, co vám v souvislosti se zahradničením udělalo v poslední době velkou radost?

„Asi spíše to, že lidé nezanevřeli na kytky. Vidím, že i v této době se snaží dělat si kolem sebe pěkné prostředí. Projíždím místy, dívám se, co má kdo na dveřích, před domem a je to leckdy krásný pohled.“

* A asi ne každý národ to má úplně v sobě…

„Možná tak Rakušané, ti to mají hodně vyšperkované. Zdá se mi ale, že se u nás lidi opravdu snaží. A když jen trochu můžou, umí kolem sebe dělat pěkné prostředí. A je to tak dobře. Citoval to myslím pan Staněk, který uvedl, že patnáct minut v lese a v přírodě posílí imunitu o iks procent. Když si opravdu člověk udělá něco na zahradě, tak je to relax pro duši. Nemusíte chodit například do fitka.“

* Projevil se nějak chladný a posléze deštivý duben na dění kolem zahradnictví?

„Byl tam týden nebo deset dní, kdy nás sluníčko navnadilo. Lidé se začali sjíždět a říkali, že chtějí to a tamto. Já jim říkala, že může být vše jinak, že si musí dát pozor na to, aby jim něco nepomrzlo. Počasí zbrzdilo celou sezónu. Lidi stále chodí, některým trochu vymlouvám nákupy, aby počkali a nepomrzlo jim to. Kdo má fóliovníky nebo zimní zahrady, to ničemu nevadím ale přenášet rostliny mezi deseti truhlíky, to moc dobré není. Dívala jsem se na předpověď a už by to mělo být dobré.“ (úsměv)