Na startu aktuální prvoligové sezóny se do Prostějova vrátil místní rodák a odchovanec zdejšího nohejbalu Jan Šlézar. Sice teď bydlí až na severu Moravy a k zápasům tak musí do hanáckého města dojíždět, ale to mu nijak nevadí. V sobotu proti vsetínskému béčku zahrál výborně, Sokol I počtvrté drtivě zvítězil a vévodí průběžnému pořadí. Pozápasový exkluzivní rozhovor se tak nesl v příjemném duchu.

* Duel svou jednoznačností dost připomínal ten předchozí se Solidaritou. Byl stejně pohodový?

„Řekl bych, že to bylo v ještě trochu větší pohodě. Soupeř totiž přijel v docela oslabené sestavě, problémy má áčko Vsetína v extralize a to se projevilo i na složení béčka, které dorazilo sem. Proti natolik slabšímu družstvu asi moc dalších utkání už hrát nebudeme. Šlo spíš o takový tréninkový zápas, vyzkoušeli jsme si zase jiné složení dvojic i trojic a připravovali se na těžší souboje v příštích kolech.“

* Přesto hosté měli za stavů 9:9 třikrát setbol. Šlo o důsledek toho zkoušení jiných sestav?

„Asi trochu jo. Ale kluci vždy zachovali chladné hlavy, prokázali zkušenosti a proti mlaďochům ze Vsetína si tyhle vyrovnané koncovky pohlídali.“

* Jak se hrálo vám osobně?

„Poprvé letos jsem hrál na antuce a můžu říct, že to bylo dobré. I když se člověk proti papírově slabšímu soupeři nevyhecuje tolik, jako když jdete na někoho silného. Ale zápas proběhl v poklidu. Jde o to nevymýšlet blbosti a hrát svoje, aby nevznikaly zbytečné starosti. Což se v podstatě dařilo.“

* Můžete popsat svůj nohejbalový návrat do prostějovského rodiště?

„Z Prostějova pocházím, odmala jsem bydlel na Šárce. S nohejbalem jsem však začínal dost pozdě, až v osmnácti letech. Každopádně jsem kopal za místní Sokol I, z dorostu si mě hned vzali do mužů a poslední ligový zápas jsem tu odehrál před nějakými deseti lety. Pamatuju si, že jsem si tehdy poranil tříslo a snad rok s ním laboroval. Následně jsem byl v Přerově i ve Vyškově, poslední roky kopu soutěž na Ostravsku. K návratu mě trenér Richard Beneš přemlouval už nějakých osm let, ale já jsem mu vždycky říkal ne, máte tady dobrý mančaft, nepotřebujete mě. Potom se ale pozměnila sestava a přišli sem kluci, se kterými jsem toho v minulosti hodně odehrál. Honza Pavelka, Marťas Müller i Peťa Zemánek. Tak jsem si řekl, že do toho teda půjdu a zkusím Prostějovu pomoct k vytouženému postupu do extraligy.“

* Co říkáte na váš dominantní rozjezd tohoto ročníku?

„Myslím, že jsme měli příznivé rozlosování. Kromě Českého Brodu hned v prvním kole, který přijel v dost silné sestavě. Jinak jsme zatím narazili na papírově slabší soupeře a máme čtyři jasné výhry, což je super. Uvidíme teď v Holicích, které taky neztratily ještě ani bod. Očekávám tam velice těžký zápas, navíc venku.“

* Jak vidíte útok na vytoužený postup do extraligy?

Do rozhovoru vstupuje okolo procházející kapitán Martin Müller: „Na tuhle otázku je až do konce sezóny zákaz!“ (smích)

„Já to vidím tak, že půjdeme zápas od zápasu, každý zkusíme vyhrát. Pokud budeme předvádět svůj nohejbal a nepřijdou žádné zkraty nebo zranění, tak by to mohlo vyjít.“