V kádru prostějovského eskáčka patří mezi zkušenější borce, na kterých by to během boje o záchranu mělo stát. Svou úlohu v sobotním duelu Robert Bartolomeu (na snímku) splnil do puntíku. V prvním poločase se ve větší příležitosti neobjevil, ale v první čtvrthodině druhého byl hned ve čtyřech šancích. A kdyby během deseti minut zkompletoval hattrick, nikdo by nemohl říct ani popel. Ujala se však jen jedna z hlaviček, která ale nakonec byla vítězná. Po zápase tak mohl spokojeně utkání zhodnotit.

 

* První půle těch šancí příliš nenabídla. Co se změnilo do startu druhé?

„Myslím si, že nám pomohl impuls v kabině, kde jsme si řekli, že to směrem dopředu nebylo nic extra. Začali jsme být daleko aktivnější a mohli jsme přidat i další branku. Mě tam hodně mrzely další dvě situace, kdy jsem mohl mít během chvíle hattrick. I druhý gól by nás určitě daleko více uklidnil do závěrečných minut. Tak z toho bylo čekání, jestli dostaneme branku.“

* Branku jste dal hlavou a zhruba půl minuty předtím jste taky hlavou orazítkoval tyč. Čekal jste, že by mohly takové příležitosti přijít v tak krátkém sledu?

„Popravdě jsem čekal, že se tam takto objevím už v prvním poločase. Jsem rád, že to vyšlo alespoň v tom druhém. Jen mě opravdu mrzí, že to brankou nedopadlo v obou případech, mohli jsme si ušetřit spoustu nervů v závěru utkání.“

* V dalších dvou situacích jste se dostal sám před brankáře. Co chybělo k tomu, abyste přidal další branku?

„V první situaci jsem dostal dobrý pas mezi beky a přišlo mi, že jsem asi až zbytečně moc přemýšlel. Měl jsem to prostě švácnout na zadní a doufat, že to proletí. Přemýšlel jsem a dal jsem to na přední, kde byl brankář připraven. U té druhé jsem nejprve střílel z voleje, což byl dobrý kop. Dostal jsem se ale i k dorážce, ale tam jsem byl zbrklý. Kdybych naznačil, tak jsem asi uklízel do prázdné branky. To se ale snadno říká po zápase.“ (smích)

* Posledních dvacet minut vás Jihlava mačkala. Bylo to její aktivitou, nebo vepředu došla síla udržet míč?

„Řekl bych, že nám hráčům nahoře tam už ta síla trochu chyběla. Stačilo přitom podržet balon a nechat se faulovat. Mohli jsme získat čas a trochu vydechnout obraně. To se nám ale nedařilo a štěstí stálo při nás. Určitě do toho promluvila i hlava a strach o výsledek.“

* Posledních osm minut s nastavením jste strávil na lavičce. Byla to nejdelší pasáž zápasu?

„Stoprocentně. (smích) Tam jsem měl opravdu velké obavy, aby soupeř nesrovnal, protože těch závarů okolo našeho vápna bylo více, než je zdrávo.“